Nebojte, až děti vyletí z hnízda, zas to doženete.

Nejste sama. Taky to tak mam. Ale cim dyl jsem sama, tak je mi i tak lip

Ja kdyz se prestehovala tak jsem taky nikoho neznala. Ale js ukecana a tak na piskovistich vzdy slovo dalo slovo. Domluvili jsme se treba na priste a tak. Nestojim o veljy kamaracov ale o spolecnou zabavu tak to beru. Zezasady nepomlouvam a nejsem zla a postupem cadu jsem zjistovala ze i ostatni maminky jsou na tom stejne a hledaji partacku:-). Nekoho si k telu pustim vice nekoho mene. Ale kamaradku az za hrob a tak no to nemam a uprimne nechybi mne to. Od detstvi kdyz jsem nekoho takoveho mela pozdeji zklamal a tak toto uz nehledam:-).

ja mam kamosky, ale moc casu na ne nemam, tak vsade idem s dcerou, je uz 4 rocna pomaly a robi mi dobru spolocnost, ja v tom nevidim problem, ja zase sa nerada na kamosky viazem, ked ona moze, ja nemozem, mam rada sa spolahnut sama na seba

V posledních dnech mě z toho už celkem slušně i hrabe snažím se sem tam sejít s kamarádkou, ale ta nemá ještě děti, navíc je zhrzená láskou, takže už přes měsíc jen slyším jak je neštastná a jak nechápe, že šel za bejvalkou. Ale je fakt, že aspon se nemele o dětech, že človek, zase slyší o něčem jiném potřebovala bych někoho s kým bych si zase rozumela, a neviděli bysme se jednou do měsíce, ale aspon párkrát do týdne, plus si i večer vyjít na to pivko

Taky to mám podobně, ale zase si říkám, než se za každou cenu kamarádit s někým s kým nemám žádné společné hodnoty, tak to radši nic. Ale vysledovala jsem, že se cca každé 2 roky vynoří někdo s kým si rozumím a máme společné zájmy, pak to nějak utichne. Asi to tak má být, nehrotím to. Mám velké štěstí v tom, že moje nejlepší kamarádka je zároveň i můj manžel, takže my si vcelku vystačíme ;o))

Mě právě napadlo zabit tady za starostem jestli by se nedal využít zdejší sál, že třeba dvakrát do týdne udělat nějakou akci pro děti. Starosta nedávno říkal, že homrzi, že už nechodí tolik lidí na zde zdejší akce, že dřív tu bývalo plno a teď tedy fakt bída stačil mi ten dětský karneval, očekávala jsem narvano jako jinde a oni nic. Dokonce na každém stolecku bylo i občerstvení zdarma pro všechny, strašně moc věci do tomboly, bonbóny pro děti že to rozdávali fakt ve velkém, aby se toho zbavili. Když tady prostě i do školky a školy děti vozí autama !!! To třeba já nepochopim. Každé ráno musím vypravit i mladšího a jdeme pěšky stejně tak i odpoledne.

Měla jsem to podobně, ačkoliv jsem nikdy nebyla extra extrovert. což se, ale naopak s dítětem změnilo, nebojím se už tak otevřít pusu. Zvykla jsem si hodně se spoléhat na sebe, jet na akci prostě sama se synem a tam poznávat nové lidi. Teď s kamarádkou chceme zakládat mc u nás ve vesnici, ona se sem taky přistěhovala. Mezi místní maminy je těžké se dostat a kamarádi se jen, protože jsme mámy, nějak není ono.

Jsem na tom taky tak. Kamárdy jsem měla, buď neměli děti nebo už velký, teď jakoby nejsou. Parkrát se potkáme, chvíli pokecáme a pak dlouho nic.

Mám to podobně, sice žiju ve městě kde jsem od svých 3 let, ale kamarádky děti ještě nemají, tak se scházíme málo spíš jen párkrát za rok. Pak jsem si našla přes net pár maminek z okolí co mají přibližně staré děti, ale nejsou přímo od nás, takže je to taky o ničem s dcerou chodím na hřiště, tak se s maminkama známe i ze školky, tykáme si, ale není to takové že bysmese navštěvovaly nebo si napsaly že dnes jdeme ven, zítra na kafčo atd... Docela mi nějaká taková spřízněná duše také s dětmi chybí.