Máme akorát pojistky v zasuvce jinak nikde nic, ale rozhodne nesoudim lidí, co mají zábrany, každé dítě je jiné a člověk někdy neví co vymyslí a když by se pak něco stalo, člověk si to bude dokonce života vycitat. Ještě bych rada zabranu na schody, ale než ji poridime asi už nebude třeba
Kamila Pecharová, 21. 1. 2016, 23.16
Vzniká tu koukám bouřlivá diskuze . Ne, podle mě jsou zábrany fajn, pro něco se přece vyrábí.. někdo má klidné dítě, které celý den sedí, je hodné, nic moc nedělá a někdo má aktivku, který nedá ničemu pokoj i přes tisíc napomenutí.. Vzhledem k tomu, že synovi nejsou ani dva roky a brzy čeká sourozence, raději dám preventivně zabranu na sporák (např. budu vedle v místnosti kojit, přebalovat atd.) než aby na sebe tu vařící polévku vylil nebo si sáhnul do ohně na plynovém vařiči, když já nebudu na dosah k jeho opětovnému napomenutí.. Stane se to jednou a následky si ponese celý život, pokud to tedy přežije..
k.o.r.i.n.e.k, 5. 12. 2016, 18.01
Také jsou podle mě zábrany fajn třeba na ty schody
Zuzka Čtvrtečková, 21. 1. 2016, 16.19
Zábrany nemáme nikde, jen v zásuvkách. Dneska by ho to už asi nenapadlo, ale když začínal kolem toho desátého měsíce chodit, tak konkrétně zásuvky byly jako magnet.
k.o.r.i.n.e.k, 5. 12. 2016, 18.01
Já si jako malá strčila prst do zásuvky a pamatuji si to dodnes
U nás naštěstí ne . Ale syn od sestřenice spadl hlavou na roh stolu. Zrovna jsme tam byli... Ohromná boule, uprostřed rozšklebená rána, nic hezkého. V nemocnici byli na pozorování a tam právě dostala sestřenka od doktora vynadáno proč nedali krytky na rohy. Kluk má dodnes jizvu. Tak jen co se ta naše začala stavět, všechny rohy jsem zakryla. Ještě jsem dala záslepky do zásuvek. Ale na šuplíky a skříně nic nedávám, máme pojistky proti úplnému vytažení a kam dosáhnou děti, tam jsou věci co neublíží
Katka, 21. 1. 2016, 8.10
Nemáme žádné zábrany ani v zásuvkách. Dcera neměla ani zabránu na posteli (měkké dopadiště ano).
Podle mě hodně záleží na nátuře konkrétního dítěte. Některé dítě ani nenapadne něco dělat, jiné to udělá jednou (např. že se popálí) a poučí se z toho a některé se holt klidně popálí několikrát a klidně to udělá zas. Nepomůže vysvětlování ani nic jiného. Starší syn je bohužel ten poslední případ, takže mám podobnou zkušenost jako veru.veru. Rozhodně nejsem zastáncem toho, aby se to se zábranami všeho druhu přehánělo. Ale s našimi dětmi jsme museli dát alespoň záslepky do zásuvek a "zamknout" pár šuplíků.
Ono to sice do jisté míry záleží na výchově, ale protože mám děti dvě, stejně vychovávané, vím, že ne vždy to u všech funguje. Syn byl nenechavec, neustále něco bořil, ničil, zapálil si nad sebou židli, nevím, kde ty sirky vzal, shodil polici, dělal neustále divný věci. Všechno se schovalo, zamklo, bylo to s ním hrozný. Dcera naproti tomu nikdy nic nevyvedla, až jsem si říkala, že to snad ani není naše dítě. Takže já to plně chápu.