V jeho věku je to normální.. Chtěla by to pro něj nějakou motivaci, třeba by si to pak uvědomil

A co nejaka motivace?je to puberta

Jo vzpomínám na sebe.stejny problém...a nedomluvilo mi nic...

Myslím si, že odstrašující případy v tomto případě moc nefungují. Zeptala bych se spíše odborníků, každý potřebuje hlavně jiný přístup, protože je jiný....

ukázat mu odstrašující případy, jak by mohl dopadnout jestli nezačne něco dělat. Já jsem byla v 17 hodně motivovaná, vidina kariéry, nezávislosti a úspěchu mě hnala dopředu. Co to zkusit takhle? hodně "puberťáků" chce být prostě lepší než ostatní

Když si vzpomenu na sebe v jeho věku, tak to už je asi každá domluva drahá, musí chtít on sám od sebe...

To je problem v tomto veku musi uz chtit sam. Max bych zkusila nejakou nekonfliktni domluvu.

Brácha to měl taky tak. Nebyl zvyklý se učit, ve škole mu všechno šlo tak nějak samo a tak se otec rozhodl poslat ho na liceum. Brácha nevěděl, co chce dělat, tak tam šel, ale pak zjistil, že ho to nebaví. Propadl a zkusil jinou třídu, tam také propadl a šel na jinou školu. Ta ho baví a má nejlepší známky. Posunul si tak maturitu o pár let, ale za to ví, co chce a bude pokračovat na další studia, tentokrát jazyky

Ahoj,vidím,že příspěvěk už je tu delší dobu...Jak to dopadlo?Řeším něco podobného,zatím teda ještě domluva pomáhá,ale je to na hraně,bohužel mi syn argumentuje-na co se učit a celý život makat?Ale co a jak by chtěl on v životě,na to odpověď neví...Jak se říká-malé děti,malé starosti,velké děti,velké starosti....

vzít počítač a kapesné, bohužel nevím o nikom, u koho by to šlo po dobrém