škoda....co zkusit najít společnou cestu - nějaký společný koníček - vážně by se nic nenašlo? (četba, kino, hudba, koncert) Já taky vysloveně nechodím všude ze ségrama a oni mě nedoprovázejí na každém rohu, ale když už jsme spolu kecáme ovšem možném a právě různorodost v názorech je fajn...sem tam zajdeme na společnou kultůru...kino (všichni tři ujíždíme na pohádkách, např.Hledá se Dory - jsme šly my tři sestry a můj starší syn )

Nejhorší je, že to není jen různorodost názorů.. sestra má názory uplně z říše divů.. není to jen pro mě, ale třeba i pro naše rodiče... s rodiči se většinou shodneme, sestra je někde jinde... je konfliktní, vulgární někdy až slovně agresivní řekla bych... vyžaduje od všech 100% preciznost a sebekázeň, sama to nedělá.. na druhou stranu jsme schopné se bavit o všem.. jsem schopná respektovat a chápat různé názory, ale její jsou tak jiné, že to někdy skončí takovým dusnem...

někdy to tak bohužel je....moje první podmínka, když jsme se s manželem začali bydlet, bylo najít bydlení blízko sester ...ale všechno zřejmě záleží na situaci a dalších rodinných poměrech....právě mám kolem sebe známe co mají taky věkový rozdíl 10 let mezi sebou a moc se k sobě nemají ...což mi přijde líto, když je to rodina.

Já mám právě ty ségry o 10 let mladší a máme spolu skvělý vztah, když se narodili byla jsem desetiletá a sem tam jsem žárlila, že se najednou točí kolem nich větší pozornost, ale kočár jsem vozila až jsem se pýchou naparovala - nikdo neměl totiž v okolí hend 2 miminka Někdy v pubertě jsem si je brávala ven a spíš jsem jě měla za přednost - protože já byla v tu chvíli pro ostatní zajímává- JÁ totiž byla, ta co má ségry dvojčata - úplně stejné :D a teď když jsou dospělé - voláme si, kafíčkujeme, chodí za synovcema, pomáháme si ...prostě já ani ony 10 let rozdíl nějak neřešíme, naopak si říkáme, že teď hlídají děti mě a pak budu hlídat děti já jim, páč ty moji lumpíci odrostou a na klukách taky vidím, že jsou spíš parťáci ...Daník se hned po příjezdu z porodnice zapojil sám s péčí o syna, když doma řeknu, že jdeme do školy pro Dádu - Toníno už se nasoukává do bot a volá "Dáda, Dáda" dokáží se zavřít do pokoje a hodinu si hrát spolu...naopak manžel má bráchu 2 roky rozdíl a nevídají se vůbec, řeší občas jen pracovní záležitosti...vím, že je to všude různé a na věku ve skutečnosti zřejmě vážně nezáleží, ale zajímá mě jak je to jinde, díky za názor!

V dětství jsem taky měla s bratry hezký vztah, ale pak jsme byli každý v jiné životní etapě a rozdíl pohlaví udělá svoje. Nezajímají je mimina a mě zase jejich informatika takže si nemáme moc co říct. Až budou mít své rodiny snad to bude lepší.

já ten rozdíl neplánovala... ten čas nějak uzrál sám na druhé mimčo

Vse zalezi jak se k tomu postavi rodice...)bude to v pohide a kdyz ne.casem to uzraje.) ja chci treti.kdyz to pujde.starsimu bude 7...tak uvidime

Já jsem teď podruhé těhotná.. přišlo to dříve, než jsme plánovali, ale jsme samozřejmě moc rádi. Jsem zvědavá, jestli se někdy třeba v budoucnu ještě dám na třetí...

perfektní doufám, že to těm mojím klukům takhle taky vydrží...přesně jak píšete, starší syn si přál sourozence, hrozně se těšil, potom když jsem byla v porodnici za mnou nemohl, protože měl pár dní před tím neštovice...takže i mě se děsně stýskalo (hlavně jako na potvoru spoluležící měla 6. letou dceru a ta za ní pochopitelně denně chodila) jinak jsou to bráchové jak se patří - oboustranně dost známých má dětí blízko sebe a občas mají připomínky, že to není dobrý mít větší věkový rozdíl. mám o deset let mladší ségry a neměnila bych

Tak to se nedivím že se vám stýskalo, já mám holky od sebe o 3 roky a 8 měsíců, každé odpoledne u mě byl přítel, dcera a mamka s tchyní třeba na 3 hodiny, byla jsem v porodnici od pátku do pondělí a stejně už jsem v neděli brečela jen odešli... mávala jsem jim z okna a vodopády slz, neumím si představit nemít ji tam vůbec