Když nad tím tak přemýšlím, tak vždycky vyhrávat mě nebaví. Ono když člověk nad někým vyhrává pořád, tak ho ta výhra ani netěší, ale představte si, když zvítězíte nad člověkem, který je ve hře dobrý? To je pak úžasný pocit vítězství. Jak je pak dítě starší, tak si může taky říct, že s mamkou hrát je nuda, protože vždycky vyhraje a je tím pádem snadné ji porazit. A to také vede k motivaci k lepšímu výkonu.. To jen takové mé zamyšlení 8)

Nenechávám dítě vyhrávat. Přeci cílem všech her je naučit se žít i s prohrami ;o) Nebo možná nejsem tak geniální, že občas vyhrají i děti, takže zažijí i pocit vítězství ;o)

My ještě pesxeso nehrajeme, ale když hravame na schovku, tak malou nenechávam vždy vyhrát, aby už odmala věděla, ze vyhrávají i jiní a uměla se později smířit s prohrou (tatínek to v některých věcech neumí dodnes ))