Druhé šestinedělí mě teprve čeká, ale jak to tak tady čtu, tak to první u mě probíhalo podobně, velká citlivost, strach, že něco udělám špatně, že se něco miminku stane, bolesti v zádech - pokud bude druhé mnohem lepší, jak tu všechny maminky píší, budu jedině ráda

u druhého dítěte mnohem, mnohem, lepší ;o) větší mobilita, menší únava, psychická vyrovnanost, prostě už asi člověk ví do čeho jde

V šestinedělí u prvního jsem všechno hrozně prožívala a řešila, všechno bylo nové.. navíc jsem měla opakovaně záněty prsu a trápila mě záda, takže to bylo hodně náročné. U druhého jsem byla psychicky mnohem vyrovnanější, už jsem i věděla, jak si poradit se začínajícím zánětem, což bylo fajn, jen ty záda mě i teď dost bolí. Takže za mě, druhé šestinedělí bylo mnohem lepší.

Moje první šestinedělí bylo hlavně psychicky náročné, hrozně jsem se o miminko bála, aby se mu nic nestalo, abych dělala vše, co potřebuje apod. Bylo mi 19 a měla jsem pocit, že to nezvládnu. Potom se vše uklidnilo. Druhé šestinedělí o 5 let později bylo fajn, byla jsem v pohodě, věnovala jsem se miminku a už mě netrápily pochybnosti, jedno jsem zvládla, zvládnu i to druhé mímo. Takže za mě je druhé šestinedělí opravdu rozdílné, je mnohem klidnější.

Já jsem měla každé šestinedělí úplně jiné. První jsem rodila předčasně a sekcí, tělo nebylo vůbec připraveno a podepsalo se to na psychice - neustále jsem brečela, všeho se bála, nic jsem neznala a nevěděla a měla jsem pocit, že není horší mámy na světě. Tělesně jsem se ale zotavila neskutečně brzo, bolesti odezněly snad za 3 týdny a čištění jak by smet. Druhé miminko se narodilo v termínu, přirozeně ... psychicky jsem byla připravená, silná, už mě nic nezaskočilo. Ale tělesně to byla hrůza. Můj porod se neobešel bez komplikací, 2 revize, neustále krvácení, šití, záněty ... nemohla jsem 2 měsíce chodit, hýbat se. Psychika to ale všechno zjednodušila, věděla jsem, že to není napořád a že to všechno zvládku. Dle mého je druhé šestinedělí asi klidnější, pohodovější, méně stresové.

Mě právě mé druhé šestinedělí skončilo. Měla jsem to štěstí, že první šestinedělí probíhalo vcelku hladce. Samozřejmě se u mě projevila lehká přecitlivělost a záda mě také bolela a pořádně. Druhé šestinedělí proběhlo víceméně stejně. Záda mě bolela také (tomu se asi nelze vyhnout), ale kratší dobu, protože už jsem věděla čím si bolest zhoršuji a co naopak pomáhá. Zato pozoruji delší dobu celkového hojení. Krvácela jsem o něco déle a kůže už není tak pružná a zatahuje se také pomaleji. Vzhledem k tomu, že je to už druhé dítě, je potřeba se připravit na mnohem větší vyčerpání a nápor na psychyku. Pocit, že nezvládám s šetinedělím neodezněl:).