Můj muž jde zatím takovou zlatou střední cestou. Pohladí bríško, dá na něj pusu, když ma dobrou naládu tak dělá legrácky a na malou mluví ale jinak mám pocit že se ho to netýka a vše je zbytečné počínaje stravou pri kojení až po všelijaké různé pomůcky, nic nepotřebujem

Manžel je z 5 dětí, takže to vůbec neprožívá což je na jednu stranu dobře aspoň mě drží při zemi

Pujcila jsem mu knizku pro tatinky a ani ji neotevrel..ale to se zlomi az se na nej usmeje Mimi

Nijak zvlášť. Hladil si bříško, zajímal se, chodil na Uz a když přišel porod, tak jsem měla pocit, že mu teprve došlo, že "jde do tuhého"

Já bych takového partnera jako mám já přála každé těhotné mamince u obou těhotenství za mě okamžitě převzal všechny domácí práce kromě vaření, praní a mytí nádobí. Chodil na každou kontrolu, každou neděli jsme večer listovali v knížkách, jak je naše miminko velké, co se mu zrovna vyvíjí, každý večer mazal břísko a s miminkem si povídal. Když jsem dostala chuť na zákusky, byl schopnej mi je sehnat třeba v 10 večer. U porodů neskutečná podpora, měl nastudováno jak mi může pomoct tak mi sprchoval bříško, masíroval záda, držel za ruku a ke konci se mnou i dýchal

Manžel první těhu prožíval snad víc jak já.Vše dělal za mne, umýval nádobí,uklízel, věšel prádlo..co kdybych si ublížil.Podotýkám byla jsme zdravá.Veškerá vyšetření absolvoval se mnou, až mi to někdy lezlo na nervy, že ho mám pořád za zadkem.Porod to jsme ho měla vedle sebe taky pořád a i na pokoji se mnou byl.U druhého už to bylo jiné, nebylo hlídání,tak tatínek hlídal a já si občas dopřála "klid" Jinak pomáhal jak se dalo.Krmil a vykrmoval mě, že jme nabrala skoro 30 kg.Teď čekáme třetí a myslím, že víc vykrmený je tatínek než já:-)Na vyšetření už jezdím sama,taťka doma hlídá.Protože si dost dobře nedovedu představit,vzít naše dva raubíře třeba do nemocnice na velký ultrazvuk milují zásuvky, kablíky....takže by asi bylo prdlajz vidět.Ale jakmile je manžel doma, snaží se pomáhat co to jde .Doufám, že najdeme hlídání a bude se mnou u porodu:-)

Tak u nás byla snaha o miminko dlouhý čas... a nakonec, když jsem otěhotněla.. tak "tatínek" nás rychle opustil... spousta nepříjemností, která následovala..to ani nebudu vypisovat...synovi je 3,5roku,tak se snažím tyto negativní vzpomínky vytěsnit ze života...a energii vkládat do syna a společného času... musíme si to spolu vynahradit.. těhotenství tedy nebyla procházka růžovou zahradou.. tatínek nadělal spoustu problémů,které řeším ještě teď.. přesto jsem moc ráda, že dítě mám.. je to obrovské štěstí a radost v tom všem. A třeba jednou zažiju tatínka, který bude s námi a bude se těšit na potomka a neuteče od nás...

Partner byl šťastný,když se dozvěděl,že jsem těhotná.... a navíc to nebylo vůbec plánované.....choval se jinak stejně....myslím že nebyla žádná změna,že by se choval jinak,je skvělý pořád......nechtěl abych tahala těžké věci,abych víc odpočívala...a na kontroly chodil se mnou a těšil se na nové fotečky....

Manžel mi pomáhá i normálně, ale je fakt, že byl pozornější a víc se o mě bál. Hlavně ke konci prvního těhotenství, když mi volal a nevzala jsem to, tak už panikařil, jestli se něco neděje. Při druhém těhotenství už tolik neplašil, ale taky mi hodně pomáhal

Když se manžel dozvěděl že čekáme miminko tak mně nejdříve asi 10 minut mačkal v obětí a potom se mně zeptal "A jak to víš? " to byla krásná reakce musela jsem se smát no a až jsme to měli potvrzené i od lékaře tak ještě ten den málem nakoupil veškerou výbavu až do 2 let věku musím uznat že opravdu myslel na vše.Od doby kdy víme že čekáme holčičku,plánuje vodní příkop okolo domu a nejraději by ji nakoupil vše v růžové barvě (kteru do té doby neměl rád) a má prozkoumané všechny bio farmy v okolí do 50km aby jsme se měli já a malá dobře myslím že na něm jde vidět že se těší a do role nastávajícího tatínka se vžívá opravdu hezky.těším se jak to bude dál až bude držet naši malou v náručí.Jistě to bude hrdý tatínek