Taky by mě zajímalo. Mohlo to být jak z důvodu, že ho nechtěa, nebavilo ji to nebo byla tak zoufalá, měla ho ráda, ale prostě ho tam dát musela. Třeba věděla, že život s ní nebude ideální a třeba tušila, že by jí ho časem vzala sociálka. Nicméně je dobře, že to takhle dopalo

Pokud mělo u sebe i doklady, tak je to vůbec jiná situace nejspíš o tom matka, rodiče přemýšleli a nebylo to jen tak provedené

fuha tak 16 mesacne... nooo zakon asi nedefinuje ake stare moze byt dieta maximalne, takze zakon neporusili, lebo odlozit dieta do babyboxu nie je trestny cin

To jim vadily taková pravidla? Podle mě je to úplně normální snad ne? KOuřit doma nebo pít i dítěte je děs

ak malo rodny list tak utajene by uz nemalo byt.a mozno na vsetky prehliadky chodilo atd. inak poznam osobne pripad ze mamicka s dcerou povedala ze radsej pojde na ulicu ako do azylaku, lebo tam musela cistit zachody....... niekedy mam pocit ze cim vacsia s prepacenim socka, tym vacsie naroky ma a veci ktore su v pohode aj pre VS vzdelanych beznych ludi, im nestacia

mozno sa o neho nestarala, mozno bola fetacka pijacka a dieta bolo zanedbane hladne niekde v kute. mozno nemala kde byvat, ze zrazu skoncila na ulici, tak dieta dala tam a ona ostala na ulici... nemozme vediet a ani to nepochopime kym nie sme v tej istej situacii

My (nebo alespoň já) nesoudím, spíš se podivuji nad tím, že nezasáhla záchranná síť (rodina, přátelé, úřady...).

Treba nema nikoho

Tak to je blbost. Minimálně jsou zde státní instituce, které pomohou - mohou zařídit dávky, ubytování v nějakém azyláku atd.

Jenomže pomoc matka musí chtít, sama si o ni zažádat a mít v pořádku doklady, na čemž třeba ztroskotá většina bezdomovců.

Přesně tak. V naší zemi stát nenechá matku s dítětem zemřít hlady a ani málo peněz zde není důvod k odebrání dítěte. Jsou různé dávky...

A co když matka třeba byla nevyléčitelně nemocná? Dítě mohlo být podchlazené protože bylo třeba málo oblečené? Pravdy se asi nedopátráme, hlavně že dítě je v pořádku.

No já si sppíš myslím, že odebrali dítě a matku nechaly osudu. Záleží jaká byla ona. Je rozdíl být na mizině, ale slušná, než být na mizině, ale opilec, agresivní

Já jsem se naučila neřešit věci jenž nemají řešení. Třeba se o něj ještě přihlásí, myslím, že je tam nějaká lhůta do kdy může (jistě to nevím) a dozvíme se důvod.

I to je možné že se přihlásí nebylo by to poprvé

lehota nie je ziadna. o prideleni naspat k nej musi rozhodnut sud, dieta z babyboxu ide hned na adopciu

Souhlasím s tím, že je rozdíl porodit někde v ústraní nevytvořit si k dítěti ještě pořádný vztah a odložit do boxu než odložit dítě které skoro rok a půl vychovávám...ale co ji vedlo nevíme

Třeba neměla rodinu nebo hodně slýchám, že ženy těhotenství tají

Já ji právě nesousím vůbec. Udělala to, co udělala naprosto legálně. Kdoví, co ji k tomu donutilo, ale je pěkné, že ho lidsky odložila tam a ne do poplenice

Tak to určite lepší tam než nechat v zimě na ulici

Tak malé dítě brzo zapomene.

No jak ktere..

Tak lepší než někde umrznout ne? Jinak vesměs si dítě pamatuje věci od cca 3 let. Někdy si plete věci které zná z vyprávění s tím co si skutečně pamatuje. Nicméně je možné, že pokud by pro něj byla situace mimořádné stresující tak to může mozek zaznamenat a později si to vybavit. Ale podle mě i to, že mělo někdy hlad (opravdový hlad) a byla mu zima (myslím opravdu zima, ne jen teplotní diskomfort). Každopádně už se stalo a teď už jen příjemné vzpomínky.

Nikdo neví co to v něm zanechá...

Mimina co tam dají zapomenou, i když dříve nebo později budou hledat vlastní rodiče, ale takové batole nevím nevím

Já mám první vzpomínky tak od 5 let..

Já mám vzpomínku ze dvou let a tu jsem tu kdysi popisovala i v příběhu, dost mne to ovlivnilo i v pozdější životě, nějak jsem se cítila zvláště, dosud si to vybavuji

Ja si treba taky pamatuju par veci, kdy jsem byla fakt prcek

Tak možná nějaké útržky...

Hele můj muž si pamatuje věci když mu byl rok. Když to popisoval rodičům, nevěřili, ale shodli se že tak to opravdu bylo. Od nikoho to vědět nemohl, nebyly fotky z těch okamžiků a míst a rodiče se o tom před ním nikdy nezmínili. Je to zvláštní a kdybych to nezažila tak těžko uvěřím. Já si pamatuji oslavu mých druhých narozenin.

Je to hodně zvláštní si vybavit tak brzkou vzpomínku. Podle mě to ovlivní život, protože proč by si mozek vzpomněl jen na tohle a ne na vše, že

Říká se, že si děti pamatuji od 4 let. Syn si ale pamatuje třeba tábor, kde byl ve třech.

Hodně věcí třeba já osobně jsem si spojila až z fotek, ale některé věci si pamatuji ani ne z dvou let a nikdo u toho nebyl a potvrdilo se to pak

To, že si pamatuješ něco od 5 let, ale neznamená, že tě ty první roky nijak napoznamenaly. Naopak. První roky života dost zásadně člověka formují.

S tím souhlasím určitě si takový zážitek chudák dítě zapamatuje, myslím i ten box..ale opět nemůžeme soudit a možná matka neměla jiné řešení a lepší než ho dát do parku na lavičku v mrazu a odejít

Já si ještě pamatuji, když mi byly cca 3 roky, že mě vzali na vesnický ohňostroj. Nevybavuji si ho, ale pamatuji, jak o rok mladší bratr brečel, že chtěl jít taky. Měla jsme na sobě plyšový červený kabátek

No vidíš

Právě. Když vidím mého 9 měsíčního syna jak je na mě už závislej, neumím si ani představit co to děťátko musí psychicky zažívat

Presne, je mi ho lito

Jde o to jaká to byla maminka a jak se dtarala . Jestli ho nenechávala samotného. Co její rodina?