dadinkamaminka, 10. 6. 2018, 7.40
Některý děti jsou opravdu strašně zlobivý. Ten můj taky hrozně zlobí,neposlouchá a dělá si co chce.Něco mu řeknu,on mě ignoruje... Takže taky řvu a dost často,protože to prostě jinak nejde. Neřikám mu teda,že ho dám do děcáku,stejně neví,co to slovo znamená... A přes zadek dostane taky a at si lidí říkají co chtějí.
dadinkamaminka, 10. 6. 2018, 7.54
Tak s tímhle názorem vůbec nesouhlasim... Syn začal zlobit až co nastoupil do školky,do té doby byl naprosto v pořádku. Nemyslím si,že nezvládám výchovu,syn je prostě jen trošku hyperaktivní a paličatej a to má nejspíš po mě
No samozrejme...ale netvrdim o detech ze zlobi....oni sou obcas drzi..ale nezlobi;))) predstav si i ja mam deti rozmazleny.palicaty.se svym nazorem a se svym uhledem pohledu na vec..a jednou za rok je treba to proliskat kdyz prekroci hranice slusnosti;) a nepoznaj co se hodi a co je pres caru;)
Lenča Pešková, 10. 6. 2018, 17.42
me kdyz nekdo ze moje dite zlobi tak mam chut mu dat pres drzku. moje. nezlobí ma jen svoji hlavu.
Většina lidí si myslí,že děti zlobej,když neni po jejich. Přijde mi,že je pod to shrnuty vše,co přitom děti přirozeně dělají . Třeba když kricej,běhaj,šplhají atd...přitom je to normální a když se děcku řekne,ať nezlobí,tal.nechápou. U nás nazývám zlobeni to,když už všechno fakt schválně přehání a ikdyz se to snažím korigovat a zjistit,o co vlastně jde a co chce a furt otravuje,tak tp ke u mě zlobeni (někdy je pretazena,což někdy jinak než rázně utnout nejde,sama to neumí).
Já bych to asi viděla tak, když třeba na truc rozhazuje věci. Že to dělá úmyslně, dyž není po jeho. Někdy to děcku dojde, že není vždy po jeho a přestane. Někdy má dítě fakt výdrž a dělá to často, tak to berou rodiče jako zlobení. Ale taky berou zlobení třeba to, když děti lítají po zahradě a křičí. Myslí to pozitivně, ale to slovo "zlobí" prostě použijou při všem
k.o.r.i.n.e.k, 10. 6. 2018, 7.40
Taky jsem to občas viděla. Pokud by to bylo denně a drsné tak je povinnost to hlásit pokud to přeroste v týrání atd
Jo.to nema cenu resit;))),kazdej to ma jinak..ja decka nebiju casto.ale jednou ua rok.je to treba;))) a klidne jim reknu ze sem chtela byt bezdetna.a at se odstehuji ze budu mit doma klid...oni mi zas relnou at se sbalim ja.ze barak je tatky a ten je ma rad a podobne..proste se sereme vzajemne nekdy a nedivim se deckam.ze sou takovy..obcas kdyz vidis jak rodice do nichnneustale klaviruji tak z toho musi mit taky hlavu v peru.
Eliška Kozlova, 9. 6. 2018, 22.25
Bohudík se s tím setkávám velmi málo, spíše když jedu někam do města, u nás ne. Me je těch dětí líto, asi jsem empaticka az moc, protože se mi z toho chce někdy i brečet Ale nevím jestli bych měla "koule" na to se dětí zastat, spíš zavolat Policajty, kdyby to bylo fakt přes čáru. Nesnáším, i když na ne (a to i na miminko) mluví sprostě, a ze teda někdy fakt hodně sprostě
Tak záleží jaký slova se volí, je rozdíl řvát na dítě a řvát na dítě. Někdy na tu naší ´´můru´´ musím taky zařvat, někdy to holt jinak nejde ale nevolila bych slova zabít, děcák apod. i když těm mrňatům je to nejspíš šumec, protože těm slovům stejně nerozumí co znamenají, ale vnímají řev teda asi jak který, soudně podle toho jak je to u nás doma, já bych si mohla kolikrát hlasivky vyřvat a nic a zařve táta a malá je v pozoru a hned poslechne.
Janako, 9. 6. 2018, 21.32
Někdy je to těžký, i rodičům třeba není dobře a dítě zrovna hodně zlobí. Někdy mě pak mrzí, jak jsem se zachovala, ale vyhrožovat děcákem,to je docela silný. Na druhou stranu dítě třeba ani neví, co to znamená,takže nám se to zdá hrozný, ale pro dítě to je naprosto kontraproduktivní.
L.janicka.l, 9. 6. 2018, 21.18
Uprimne obcas mi pripada, ze jsem nepricetna a pak je mi to lito, snazim se ho radsi uz nevsimat, protoze vidim ze se me snazi vyprovokovat a ceka co udelam, ten jeho nafunenej cumak kdyz se mu to nepovede asi bych nikoho nesoudila, nikdo nevi co se tam deje. A protoze jsem nevyspala, hladova atd tak je to fakt narocne, a co si budem povidat vycerpanou zenu dostane do varu uplne vse....
