My původně zvažovali alternativu, nakonec jsme syna dali do jiné státní zš než dceru, že by tam ten přístup měl být přívětivější. Nicméně taky mě to moc lepší nepřijde a ještě kvůli tomu chodíme přes celé město. Syn se nebojí vyjádřit svůj názor doma, ve škole je stydlivější, ale až se osmělí a řekne učitelce, že je blbá, tak já ho jen podpořím ;o)

Ja taky jezdim daleko..a ypadalo to jako nej skola z okoli..bohuzel..ma sve mouchy.ikdyz mene nez v mistni...

A neuvažujete,že byste ho dali za rok k segre? Já jsem teda byla moc ráda,když jsme chodili do stejný školy.

Tak tohohle se "děsím" u dcery, ona zpívá ráda, ráda maluje a tvoří, ale prostě tehdy kdy chce ona, chce sice skoro pořád, ale jak na ni někdo "nastoupí" že teď prostě musí jít dělat to a to, tak začne debatovat o tom proč to má teď jít dělat a že by třeba radši dělala něco jiného... naštěstí máme v tomhle celkem tvárné učitelky, tak snad to bude v pohodě

Jj. Na něj si dám bacha. Manžel je na něj pěkné nastvanej.

Nemluvim o ms, ale ze dite dnes nesmi vyjadrit svuj nazor?jeho nazor je dnes dulezitejsi nez uciteluv a podle toho to tak vypada.

Nejsou všechny názory stejně důležité?

Ne.

Radši pak mluvil ó něčem jiném.

Naučila jsem se svým dětem omlouvat, když uznám, že jsem přestřelila a že můj vztek s nimi třeba ani nesouvisel a ony se teď chodí omlouvat mě za své občasné nevhodné chování, takže už žádné dusno a výčitky v očích.

Taky to tak doma máme, děti se učí nápodobou. Trochu z jiného soudku, děti zase staví něco z cihel, prý domeček a pak je slyším jak se baví a domlouvají kde dají kamínkovou podlahu A dnes to prý musí dodělat

Mě to právě překvapilo, protože mě nikdy nenapadlo, že by za mnou dítě za půl dne přišlo a uznalo, že se nepostavilo k řešení problému zrovna konstruktivně. Takže je super, že nápodoba funguje a že jim někdo ukázal, jak na to.

Mám to stejně. Občas vybouchnu, ale pak si s dcerou sednu a vysvětlím jí to. Věřím, že to bude taky tak dělat, děti to okoukají.

Jsme jen lidi, někdy se to tak nakupí, že člověk vybuchne ani neví jak. Ale k životu to patří, není dobré emoce potlačovat. Takhle, když to není moc často, je to fajn řešení.

To zamluvil. Ne. Synovi nic neřekl.

To doufám.

Ne. Zamluvil to. Dám si na něj pozor.

To doufám

Musel zavolat. Byl v ředitelné, když volal.