Na snídani taky trvám, ale pokud se dítě chce naobědvat o 30-60 minut později než já, tak v tom nevidím problém.

Představa, že každé dítě chce obědvat v jinou dobu se mi nelíbí, pokud jídlo nechce jíst studené nebo si ho sám ohřeje. Myslím, že je důležité aby rodina spolu obědvala a večeřela. Pokud dítě dostává jídlo v pravidelnou dobu, pak i má ve stejnou dobu hlad a to je stejné i se spánkem. Pokud je dítě nemocné, tak samozřejmě jí jídlo v době kdy mu je dobře či má hlad.

Tak mu to řekni,mě by tohle hrozně vadilo.

To mi ver ze mu to rikam a ne jednou.

To by mně taky vadilo. Jinak dceři nemluvím ani do činností, pokud sama nepozada o pomoc. Vidím, že puzzle skládá špatně, ale nechám ji, ať si na to přijde sama, a taky že jo..

Souhlasím s vámi když třeba starší namaluje ve školce fakt super obrázek, pochválím jí nahlas a přede všema. Ať ví, že se jí to fakt povedlo a jsem pyšná. Mladší taky chválím, jí i tleskáme a ona to miluje a přestávat s tím fakt nebudu.

Tak snad si vaše děti najdou partnera, který jim taky za vše bude tleskat, jinak budou neštastné a nedoceněné ;o)

Tak v dospělosti už to bude na nich koho si přivedou. Mého muže moc nechválili takže to taky neuměl. Už jsem ho to naučila já mám radost když mi třeba pochválí oběd, a jemu pusa neupadne.

Nechválit, neznamená, že nemůžu poděkovat za oběd a říct, že mi chutnal, to je snad takové i slušné chování ;o) Každopádně já budu vařit, ať mi to někdo pochválí nebo ne a když nikdo nic neřekne, necítím se nedoceněná, protože mě to chutnalo a to mi stačí.

to mne rozesmálo úplně vás vidím jak si říkáte že jste šikulky mně se to líbí

No nejlepší to musí být po sexu. To by mě asi manžel poslal na psychiatrii, kdybych mu řekla, že je šikulka ;o))

a je? neeee to je vtip akorát mne ta představa pobavila

Jinak bych s ním asi 20 let nebyla ;o)

Pokud dobře počítám jsi s nim od školy to bych asi nedala cely život s jedním chlapem ale jinak vztah není jen o sexu ne zvláště když jsou deti

Já s vámi souhlasím chválíme doma dost a vyhovuje nám to. A určitě s tím nepřestanem jen proto, že ta Aldort to tak přece říká. Kdo ví, že zrovna ona má pravdu? Každé dítě je jiné.

Každý má svoji pravdu, a ona ve svým přednáškách vysvětluje, proč není chvála to, co by mělo naše dítě motivovat.

To ale pan Estville taky myslel že jeho metoda je super a ukázalo se že není...

To je to vyřvání se? Tomu snad nemohl věřit ani autor, že je to k něčemu dobré. Pokud má matka srdce, nic takového dělat jí nedovolí.

Jj přesně to. A tisíce rodičů skákalo radostí a zkoušelo to aplikovat. Divily bysme se, kolik tato metoda má zastánců i dnes

Tak škoda, že se tolik rodičů nechytilo na Naomi Aldort ;o) Učíme se pořád, třeba vás to osloví až časem, třeba ne. Článek je informativní pro ty, co se chtěli zůčastnit, ale nechtěli za to dát 1400.

No ze bych manželovi říkala jaky je šikulka to asi ne spis mu řeknu že jsem na něj pysna ale ne za to že vynesl koš nebo vyměnil žárovku

To je to, že dítě dělá jen něco za něco (za tleskání, za pochvalu).

U nás taky hodně chválíme a tleskáme a přijde nám to správné. Každý by měl vychovávat podle sebe, svého svědomí a intuice

Já chválit přestala, když vím, co to způsobuje, a že to přináší do budoucna víc škody než užitku. A kupodivu našim dětem to nijak nechybí a ani to nevyžadují ;o)

Taky jsem chválila a občas pochválím, protože jsem tak byla naučená, ale už dříve jsem na to téma četla pár článků a vím, že to není moc dobře. Je to svým způsobem manipulace s dětmi. Stejně nejsou dobre tresty.

Různého věku plus minus 3 roky, to je malý rozdíl ;o) Je chyba, že dítě lační po pochvale, má se umět ocenit samo a pokud bude vědět, že dělalo to nejlepší co mohlo, tak přece může být samo se sebou spokojené, aniž to někdo druhý zdůrazní, ne? Lze vyjádřit i činy, že si druhého práce vážím a že ho miluju, není to jen o tom, že řeknu nic neříkající, ty jsi šikulka. Ale o tom jsou celé přednášky různých autorů ;o)

Určitě nejsi špatná matka. Už jen to, že o výchově přemýšlíš, říká, že jsi mnohem lepší než většina ostatních ;o) A jak píšu v prvním bodě, neočekávejme ani od sebe ani od dítěte dokonalost, protože ta neexistuje a není teda naším cílem ji dosáhnout.

Já na staršího syna kolikrát křičím jak blázen (když po desáté za den strčí mladšího "bezdůvodně" na zem, že se bouchne do hlavy o zem či něco horšího) už se neudržím, nejsem vysvětlovací typ i když se opravdu snažím být (ale jak to člověk nemá najeté od malička, žije v něčem jiném) a pak se mu omlouvám, že na jsem křičela a že ho mám ráda, ale že prostě tohle dělat nesmí.. No vysvětluji pozdě ale přece...

Ano, jsem podobný případ ;o)

Jenže to zrovna ty bys byla pomalu na drogách jsi psala ze synek prece moc nespi moje deti jsou takx nespaci

To nespi a prave ho uspavam, jenze i kdyz se ho nevsimnu tak bude vrestet dokud ho neuspim, dneska uz tedy chrni namazala jsem mu dasne a uspala. Za chvilku pujdu spat tak vstane a nastehuje se mi do postele

Jo to znám bolí ho zuby? My teď od pátku vzali dudlík takže prostě musí do té pusy něco dostat buď prso nebo aspoň peřinu či prsty takže noci taky naprd, od půl šesté nespí vůbec a přitom je protivka...jako ty rady jsou super všechny ale někdy mám pocit že trochu z jiné planety

Jj zuby ale zatim ma jeden

fakt?

Spíš než jen chválení, šlo o neustálé komentování a hodnocení každého kroku a činu dítěte. Může si pak připadat retardované, když rodiče pokaždé vřískají radostí, když sjede skluzavku. Nebo mu vnucovat svůj názor, že je to bezva, když dítě zrovna cítí hrozný strach a tak sjede jen kvůli rodičům, aby je potěšilo, ale raději by bylo na houpačce třeba.

Nejde o pochvalu.ale vsimni si jak mnoho komentuji decko stylem no sikulka si.vidis ty ptacky.a ty na ne tak lrasne volas.a honem rekni pejskovi ahoj.zamavej.usmej se na pani.no ty si udelal bobanka do plinecky.a jak si to krasne spapinkal..je.sikulka.postavil si komin.jeee..ty si sikulka.udelalo to baaa..no jak u magoru..

Tak takhle šíleně to tedy nepřeháním chválím jen za něco většího 😁

Nechval za nic. Dítě to nepotřebuje a v dospělosti ti poděkuje, že není závislé na hodnocení od druhých ;o)

Já vždycky šílím na hřišti, jak ty matky a babky nezavřou pusu a pořád do těch dětí něco klavírují, ale pořád a pořád, pokyny, pochvaly, kritika, rady, žvásty. Já se těším, že si sednu na sluníčko a budu si číst, přitom po očku své děti sleduji, občas si zámáváme, že o sobě víme, ale takhle se brzo sbalíme a jdeme pryč, protože nás bolí hlava. Zrovna včera, jedna matka nadávala své 11 měsíční dceři, že se jí vrtí v náručí a bouchla jí ručičikou, jakože cože? Pak na své kamarádky, jak to je děsný, jak je děcko z toho kojení rozmazlený, no hrůza, to můj syn takový nebyl, bla, bla.

Dětská hřiště jsou kapitola sama pro sebe, když jsme bydleli v Boskovicích tak jsem tam jednu dobu chodila úplně s odporem, přesně kvůli tomu co píšeš, já se těšila na klid a pak tohle... tady na dědině chodíme většinou s holkama co se známe a máme podobné názory, takže děcka vypustíme, oni si hrají a my kecáme, když děti něco potřebují jsme po ruce, ale spíš si poradí samy...

Ty jo, takhle napsaný to zní šíleně! Ale když se nad tím zamyslím, tak to slýchám celkem často...

Já se taky chválím sama a on se naučil se také chválit sám, ale myslím si, že trocha pochval ho nezabije