my zase chtěli, aby se to jméno nemuselo používat ve zdrobnělině, máme Jitku a Pavla a i když na ně voláme skoro v dospělosti, tak je to normálka. Třeba se mi nelíbí moc, když je Marie a říkat jí Marie mi přijde moc tvrdé, ale zase na50tiletou ženskou nechci volat Maruško .-)

Je pravda, že některé kombinace jmen a příjmení jsou opravdu zvláštní a moc k sobě nepasují. Taky se mi líbí hodně české jména, ale zase to nesmí být masovka, aby pak ve školce nebylo 5 Terezek Četla jsem pěkný článek http://maminky.eu/tehotenstvi/jak-se-bude-jmenovat/, který by si měli všichni nastávající rodiče přečíst, možná nakonec vyberou jiné jméno

U nás příjmení v pohode mohli jsme dát cokoliv přesto vyhrála česká klasika Zuzana a Ondřej . Ty super moderní jména nejsou moje hobby přiznám se . Pak navíc kolem me běhá kupa Sofii., Ellen, Sebastianu., Brunu a tak. Bez fantasie a napadu kopiruji co je in .

Leni jak víš tak u nás byla holka jasná to hned jak jsem zjistila že jsem těhu tak bylo jasný že holka se bude jmenovat Kateřina po mojí babičce. přijmení má krátké po tátovi Hronová. a kluk to byl boj já chtěla Tomášek po tatínkovi, ale on chtěl Roberta. V porodnici jsem stejnak nechala napsat do papírů Tomáš ikdyž jsem věděla na stopro že je to holčička.

Niekedy tie mená majú deti ako keby za trest. Normálne nechápem ked mi niekto povie, že jeho dieťa s typicky slovenským/českým priezviskom má meno zahraničné . A to, či je dlhé alebo krátke no v tom problem nevidim sama ja mam dlhe meno a priezvisko tak som si zvykla . Dcere sme vyberali meno tak, že mne sa paci toto pratelovi toto ale boli sme obaja proti navrhom tak sa hladal kompromis. Menovali sme mena ktore nám nevadia a vzišla z toho Tereza . S chlapčenským sme nemali problém to sme sa zhodli, že bude po tatovi. Zahraničné meno sme nechceli. I ked k jeho priezvisku by to vobec nevadilo. Páčia sa mi tie mená ale nie u nás.

my jsme prvně vyškrtali ty jména, které jsou v rodině a pak si napsali ze zbytku jména, která se nám líbí. Na klukovi jsme se shodli hned, na holčičce jsme se nedomluvili až do porodu, naštěstá jsme věděli, že to bude kluk ale celkově jsme volili spíše mezi českými jmény, máme dlouhé příjmení, tak, aby to nebyla délka

vybrali jsme méně obvyklé, ale české jméno, ale žádné archaismy také nepěstujeme

Kdyby nebylo omezení úřady a domlouvání s tatínkem tak by holčička byla Athéna nebo Minerva a kluk Severus. Ano, jsem magor a ta omezeni nebo dohady tu jsou. Tak jsme nakonec vybrali pokaždé jiná jména. Poprvé Alice a Ondřej (chtěla jsem Alana, ale v mojí rodině z něj udělali Alíka; haf haf). Po druhé Marie a Matouš. Po každé jsme se hodně dohadovali o holičičích jménech, byli to i několika týdenní války . Kluky jsme nějak nehrotili (po druhé byl syn asi dvě hodiny bez jména) a máme dva uličníky. Jak se hodí k příjmení jsme ani neřešili. Jediná velká podmínka byla, že se tak nesmí jmenovat nikdo z rodiny a nejbližšího okruhu přátel ... docela oříšek, když máte hromadu sourozenců. Jiná věc je příjmení, kde jsme zvládli vymyslet kompromis. Dítě bude mít příjemní po mně a druhé křestní jméno je příjmení taťky.. Takže naši kluci jsou Ondřej Jindra Fárka a Matouš Jindra Fárka. V případě holčičky by to bylo třeba Alice Jindra Fárková. Do svatby se neženeme (pro nás je to jenom papír, který si případně pořídíme na stará kolena)

Vybirali jsme podle toho, co se nam libi a taky aby deti nemely hned za sebou svatek a narozeniny.

Také mám ráda česká jména, původně jsme chtěli Karolínu, ale nakonec jsme dala Kristýnku, protože by ji mohlo vadit, že ji někdo říká Kájo, jako klukovi. Vybírali jsme podle toho, jaké varianty lze z jména udělat. Příjmení také zas tak krátké nemá, ale to zvládne. A má iniciály KK