Někdy je to těžké dostat se do autobusu nebo do vlaku když jedeme od našich bušení stojím s kočárkem na schodech ve dveřích protože jezdí prakticky jen dálkové autobusy a málo který má nějaký prostor navíc

Mám stejné pocity pokaždé, když vyjedu do města, vždycky se jen uklidňuji, že můžu být šťastná, že dítě z kočáru vyroste, ale co vozíčkáři..

Koukám, že jsem tu rozpoutala docela slušnou debatu

U nás je to iste. Zaobstarala som si nosič. Kočikom sa skoro nikam nedostanem. ...dokonca mame chodniky v meste spravene tak, že na jednej strane zijdes plynule an prechod a na druhej strane je schod Nechápem. IQ húpací koník...

S tím jsem měla v ždycky velký problémy,dostat se na vlakové nádraží s kočárem. Lidi jen koukali a nikdo mi nepomohl U nás je vjezd na kočárky pouze v druhé části cesty k nástupišti,v té třetí je spousta schodů a nájezd úplně chybí,takže jsem občas musela si říct,aby nás vzali výtahem a pani mi ještě říkala,že výtah je pro zavazadla a že neručí za bezpečnost Toto je téma,které se mi taky nelíbí a mělo by se s tím něco dělat...

No oproti tomu co bylo za komančů, je to teď zlaté....co mi vyprávěla mamča, bylo to horší. To je nebrali ani do autobusů...

Dopravu u nas neresim, ale resim napr. jak s kocarkem do skolky, kdyz tam jsou schody nebo jak do knihovny. Do skolky vetsinou mam manducu a do knihovny beru dceru do ruky a kocarek nechavam pod schodama v chodbe.

Máte pravdu. To samé je jako vozíčkáři, to jsou taky v tomto omezení. Nejvíc mi vadí ty vlaky a busy. Já auto nemám, tak se musím spoléhat na ně

bohužel spousta lidí si to neuvědomuje

Stát sice nic moc, ale ochotných lidí je pořád ještě dost mám to i ze zkušeností doma - maminka je na invalidním vozíčku a dost často se stane, že nám lidé pomůžou, nebo se alespoň přijdou zeptat, i v divadle, kině a tak jsou dost ochotní organizátoři nám pomoci.....ale jsou i lidé, kteří prostě jdou jak tank