Nutila bych k poslušnosti jen v krajních případech, kdy jde o život nebo nebezpečnou situaci, pokud vy chcete něco teď hned a dítě nechápe smysl, tak proč by se vám přizpůsobilo? Takže někdy stačí říct, potřebuji to a to protože a dítě necítí tlak, vidí možnost volby a někdy poslechne, někdy ne, dle nálady. Já to vidím na svých starších dětech, že když se jim snažím vyhovět, tak se mi to pak zase vrátí, když od nich něco potřebuji já. Pokud už na syna zakřičíte (stane se to každému), tak je fajn za ním přijít, omluvit se a říct, proč jste se tak zachovala. Když ho pak následně ještě obejmete nebo pohladíte, tak to dítě kolikrát i rozbrečí, jak se mu uleví, že jeho hodná maminka je zase zpátky. Někdy pomůže ukázat na hodinách, že se mu budete věnovat až bude ručička tady a pak to dodržet. Pevné nervy ;o) A berte to tak, že jedno dítě = žádné dítě, co až budete mít doma to řvoucí mimino?

Nekdy uz je toho fakt dost, ale ted jsem prisla na to, ze kdyz se klukovy chvilku poradne venuji on si pak chvilku hraje sam, prdim mu na bricho, lochtam ho on mi taha za vlasy a chechta se pak si dokaze sam hrat bez toho aby neustale rval, kdyz si s nim hraji s hrackama a pak ho odlozim tak rve, proto poradne pomuchlovat a je klid

Myslím, že se na synovi odráží problémy, které v poslední době řešíte. Cítí to a vnímá. Možná se i nudí, teď je krásně, tak s ním častěji jděte ven, na výlet, ať se zabaví a unaví. Chápu, že někdy je toho moc, ale odpočinout si můžete i u čtení nebo povídání se synem. Pokud víte, že asi brzy vybuchnete, domluvte si se synem heslo, a vy si na pět minut zálezte a vybijte se a zklidnete. Když už vypěnite, omluvte se synovi a vysvětlete mu to. Bylo by fajn, kdyby jste měla pravidelně čas sama pro sebe. Zapojte partnera nebo prarodiče a něco podniknete

Pokud už si hodinu hraje s legem tak chce zase pozornost maminky. Tak si můžete spolu sednout a třeba mu číst nebo si s ním jen povídat. Tak můžete klidně sedět a syn bude spokojený a pak si zase bude hrát sám.

Asi každému občas ujedou nervy ale je třeba to udělat tak aby dítě necítilo strach ale autoritu. Co se týče odpočinku, to děti moc nechápou tak se na to musíte dívat i z jeho pohledu.

A jako to ze si s vami pp hodine chce povidat je spatne???hmmmm..tal v tom priladr chudak kluk..a co dela co se nesmi atd??? Ja si predstavuju co by decka museli delat abych po nich rvala ci je liskla...kluk je taky drzej...to tak proste je.urcuje hranice.a zkousi..holka ma vecne oci vsloup...ale to prece neznamena ze je za to zliskam..nrbo po nich budu kricet..

Určitě nejste jediná, já mám někdy 100 chutí je někam zamknout a utéct ale je fakt že když už na nic. Nereaguje tak zařvu a hned to jde taky mě to pak mrzí, ale někdy to jinak prostě nejde ....

To je normalni,kazdemu ovcas nervy pretecou.... Prednasky se od reality lisi a na kazdego plati neco jibeho,ja jsem vyla v poklidu,ale nyni mala potrebuje vice autority a vest,takze obcas zvysim hlas,ale hodbe mluvte,oni ty deti vsemu rozumi,uvidite,u nas to zabírá....

Děti prostě takové jsou, chápu, že Vás to třeba unavuje, ale zkuste s ním prostě mluvit, věnovat mu pozornost a pak mu říci, že jste unavená a potřebujete chvíli odpočívat, ať Vám jde něco postavit z Lega, nakreslit. U nás to funguje, ale závisí na povaze, můj syn je hodně empatický.

Mám to podobně, jen jsem musela trochu pozměnit přístup z respektujiciho na trochu autoritativni, protože uz došly síly (trpělivost), přeci jenom domácnost a tři děti, no ono se hezky píšou články, ale realita je jiná, pokud to člověk nemá nastudovane, odzkousene a 'zazrane' do všech buněk. Jako jsme každá jiná jsou i děti každé jiné a po dobrém to občas prostě nejde Ja uz také synovi vysvětlovala, ze když mladší děti spí, chci klid a vypít si kafe, v tuto dobu mu povolim buď mobil nebo Pc, protože potřebuji relax.