Jsem z křesťanské rodiny, Velikonoce jsme velmi prožívali celá rodina. Mám na ně jen super vzpomínky. Brzké vstávání, mše, vyšlehání apod mi nevadilo. Ani ta studená voda. Byla to legrace. Ale teď už kouzlo Velikonoc opadá ... děti jeho podstatu nechápou, jsou příliš malé na to, abych jim povídala o ukřižování Ježíše. Takže je slavíme teď jako svátky jara a jezdíme k rodině, na výlety, užijeme si volna a přírody. Tříletý syn těžko chápe, že má s pomlázkou někoho decentně poplácat ... takže letos nevím. Ještě mi ani nedošlo, že Velikonoce už jsou za dveřmi.

Jsem z menšího městečka. Jako puberťačka jsem ten den nesnášela. Nebyla jsem nějak hezká, kluci o mě do 14let nejevili zájem, takže jsem věděla, že všichni chodí jen kvůli tomu, aby něco dostali, starší, aby dostali nějaký alkohol. Později jsme s mamkou vypínaly zvonek a prostě jsme neotvírali. Odpoledne chodili jen ožralci.....nesnášela jsem to Teď, když mám syna, tak ho vypravím se svých chlapem a sama zalezu někam, aby to vypadalo, že nejsem doma.....

Jsem z vesnice a velikonoce nesnáším. Vyvolává to u mě odpor Brzké vstávání, vychystávání, čekání, zabitý den. Jsem ráda, že jsem odešla do města, kde už se to nedrží. Rozhlásila jsem i mezi známými, že o žádné přepadovky nestojím, takže se staví jen moji bráchové. Syn žádnou pomlázku nemá, ani s ním nikde nechodíme. Tenhle zvyk jsem nepochopila a těším se až konečně zanikne ;o) Když vyjde počasí vyrážíme s rodinou na výlet do přírody, to je určitě smysluplnější činnost než rozdávat čokoládu a nechat si za to nařezat ;o)