Já se ještě s partou kamarádů ztratila při táborové hře ve Vysokých Tatrách. Asi nemusím říkat, kdo držel mapu a nevšiml si hned první odbočky a šel x kilometrů dál rovně. Myslím, že nás i hledala horská služba Po dlouhé době jsme potkali nějaké turisty a ti nás nasměrovali zpátky a to už jsme trefili. Přišli jsme pomalu za tmy a už bylo po hře a kolegové z party byli naštvaní, že jsme se ztratili jen kvůli mně. Tak jsem jim vynadala, proč se teda do mapy nedívali sami. Taky nápad dát holce mapu

No takový drsný asi vyloženě nemám.... I když...když jsem byla malá hodně jsem omdlívala - jednou jsem se nějak zlobila (vztekala), že nechci někam jít a v tom jsem omdlela. Když jsem se probírala, mamča nadávala a tloukla mě, že se vzteky válím po zemi Nebo když mě nutili jíst něco tak dlouho, až jsem se vyzvracela (pak už to neudělali).....Ale mám hlavně ty pěkné vzpomínky: rádi jsme si hráli s kočkami. Vozily je se sestrou v kočárku (jedna držela násilím, druhá vozila a pak střídání). Nebo jsme zkoušeli známou pravdu, že kočka spadne vždy na čtyři. Z přízemí se to potvrdilo, z 1. patra také (než se kočka vzpamatovala sletěly jsme dolů a šup s ní znovu nahoru) a z 2. patra (střešního vikýře) jsme to také musely vyzkoušet. Ano, byla to pravda, ale kočka zdrhla a pár dní se neukázala

Když mi byli asi čtyři, tak jsme ve městě s mamkou potkali sousedku s dcerou, která byla stejně stará jak já a protože nás nebavilo čekat než dodrbou, tak jsme se sebraly a šly domu sami. No hledaly nás po celém městě a když vyděšený dorazily do baráku, tak nás seřezaly tak, že si máma ulámala všechny nehty o koberec, jak jsem se bránila:)..a to jsme si myslely, jak na nás budou hrdý, jak jsme to zvládly:)

Mě rodiče zapomněli v tramvaji, jelikož nejsme z města byl to pro všechny zážitek na celý život

mám jeden zážitek, který nikdy nezapomenu. Tehdy mně mohlo být kolem 10-11let, nevím přesně, možná víc, poprvé v životě si nás všechny tři děti v a ještě sestřenici vzal tatka a jeho kámoš, který měl sebou taky dceru na dovolenou na chatu, takže dva dospělí tatkové a pět dětí šli jsme se koupat k nedalekému rybníku, cachtali sme se všechny děti ve vodě, v té době sem uměla plavat snad jen já z dětí, tatínci vykecávali na dekách, když v tom se ztratila moje mladší ségra, ani na vteřinu sem neváhala, potopila se, strčila sem jí hlavu mezi nohy a takhle ji vytáhla, v životě na to nezapomenu,začala hrozně řvát, když už byla venku a tatínci byli jedna dvě ve vodě tehdy jsem zachránila své ségře život i ona si to pamatuje do dneška.