Mám to podobně !!! Děje se mi spousty věcí, které si nedokáži vysvětlit...

hezky jste to napsala!

Moc pekne napsane

já v boha nevěřím

věřím hlavně v sebe

Já na tohle nevěřím, myslím si, že každý je strůjcem svého štěstí. Že svůj osud může do jisté míry každý ovlivnit. Jestli je Bůh? Pokud by byl, proč tedy není na světě spravedlnost? Proč jsou malé děti které mají leukémii, rakovinu, svalovou dystrofii, nemoc motýlých křídel atd... Proč tolik dětí trpí? Proč matka která by své dítě milovala nade vše nemůže otěhotnět a nějaká která svoje novorozeně zabije a pohodí kdesi v igelitce, otěhotněla ani neví jak. Proč jsou války, nemoce, proč spousta lidí trpí hlady atd? Myslím že kdyby opravdu byla spravedlnost, tak by se toto nedělo...

Mamka nás k víře vedla, ale kamarádi věřící nebyli, na nabozko jsem nechodila, tak to tak pomalu vysumelo. V pubertě mi ale začala vadit marnost života a tak jsem se k bohu vrátila, s některými věcmi, třeba v peklo nevěřím, ale většina věcí , obrazně řečeno dává smysl. Jinak na lásku věří skoro každý a láska je Bůh, no a tak jsme asi věřící všichni chtě nechtě

Věřím v boha a anděly, nejednou se mi stalo něco podobného kdy stacila chvilka a bylo by neštěstí. Vždy v tom hledám ponaučení, co mám změnit. Beru to jako zkoušky.

Verim...a vim ze kazdek tu ma uz dopredu dano co a jak.jak dloujo tu bude.jak bude-nebude stastny atd...

Byla jsem od malička vychovávána v katolické víře. Zhruba tak od těch 14 do 22 se dá říct že jsem v Boha moc nevěřila, žila jsem bez něj a bez jeho ''pravidel''. Do kostela jsem chodila, ale více méně ze zvyku nebo z nějaké povinnosti. Nijak mě to v té době duševně neobohacovalo. Než jsem potkala svého manžela pracovala jsem jako sestra v domově seniorů a jedná babička se tam pořád modlila růženec a skoro na každé směně se mně ptala jestli už někoho mám. Tak jsem ji tak vždycky říkavala at se za mně pomodlí at mi Bůh pošle nějakého šikovného chlapce ( ne žebych v te době tomu nějak přikláněla váhu že se to skrze modlení nějaké cizí paní povede ) Pak jsem poznala svého ted už manžela (původně ateista) a ten mně k tomu dovedl zpátky. Mně odchovanou katoličku dovedl na cestu zpátky k Bohu nevěřící chlap - zvlášní. Troufám si ale říct že máme krásny vztah, krásné manželství a to jen díky '' nějakému modlení '' cizí paní