Můj syn měl 1.5 roku, když se narodila dcera. Hned krátce na to odjel manžel do zahraničí. Szili jsme se raz dva. Dcera hodně spinkala, jako každé miminko a já syna zapojila si péče o mimi, byl přece už velký kluk, velký brácha. A já jako už zkušená matka jsem věděla, co je priorita a tak jsem se z nepořádku a dalších drobnosti nehroutila. A jak šel čas, režim se stále měnil, ale vždy jsme to bez problémů ustali a zvládli všichni. Je ale pravda, že dcera byla miminko z odměnu.

Starší syn měl 2 roky, když se miminko narodilo. Teď má malý 3,5 měsíce a ještě pořád se sžíváme. Vzhledem k tomu, že starší je hodně akční, ani chvilku neposedí, jen skáče, běhá a neustále mluví nebo zpívá a sám se zatím moc nezabaví, tak je to docela náročné. Když je doma manžel, pomáhá s dětmi on, jinak jsem taky zapojila rodinu, tak jako Katka, hlavně prarodiče. Musím říct, že jsem za tu pomoc opravdu vděčná. Snažím se věnovat oběma klukům, když jeden spí, věnuji se druhému, aby mě měl aspoň chvíli jen pro sebe. Co můžeme dělat společně je zpívat nebo si číst říkanky - vytáhnu knížku, se starším zpíváme nebo si čteme a mladší poslouchá, to se oběma líbí a jsou spokojení. Staršího jsme taky začali dávat na jedno dopoledne v týdnu do miniškolky - chodí tam rád, je to pro něj změna, je mezi vrstevníky a ne jen doma s maminkou a miminkem, mladší má zase aspoň chvíli maminku jen pro sebe.

zapojila jsem manžela a blízké příbuzné, kteří v sestinedeli vařili a dováželi obědy; režim tak nějak přišel sám