Nemyslím si, že jim učitelka řekla, pokud ano je něco špatně. Děti se pořád perou, dokonce i holky. U nás se to řeší následovně několikrát za den)oba aktéry si zavoláme a agresora se zeptáme zda ví na co má nohy ( pokud kope) nebo ruce ( když plácá). Musí odpovědět a následně se postiženému omluvit ( slovně nebo pohladit).

já nezastávám výchovu zub za zub důležitá je situace a zdali to ten druhý udělal schválně "ve zlém", je divné, že to učitelka řeší takto komplexně ale hlavní je to, jak ho vychováte doma a je správné s ním o tom mluvit

To není moc profesionální přístup. Měla by si s ním promluvit a požadovat, aby se omluvil.

Nerozumím tomu, jak je možné, že paní učitelka řeší situaci takto..To to nelze řešit jinak? Docela mě zajímá jak by to řešily učitelky u nás. Nejspíš to ale bohužel zažiji, protože ač to velice nerada přiznávám, náš syn také řeší spory boucháním dětí. Nevím proč, nevím co s ním a jsem z toho velice unavená. Věčně ho člověk musí hlídat a mít ho na očích, aby nebouchnul kamaráda. Začal to dělat již dříve, ale po narození jeho brášky se to ještě vystupňovalo a bouchá i jeho. My ho do té doby téměř nikdy nebouchli, vše se snažili vysvětlovat, ale vše marně.. Chvíli jsme ho začali usměrňovat také plesknutím na zadek, ale rychle jsme od toho ustoupili, protože to za prvé nemá význam a za druhé mu říkáme ať to nedělá a sami to na něm praktikujeme.. to nelze, takto si protiřečit.. takže opět vysvětlujeme a vysvětlujeme a doufáme, že až bude malinko lépe mluvit, raději kamarádovi řekne "neber mi to, to mám já, nechci abys dělal to a to" a nebude to řešit takto šeredně.. kromě vysvětlování používáme ještě sebrání předmětu sporu (lopatky, hrabičky apod.) nebo odejitím pryč..

Tohle určitě není správné řešení. Vidíte sama co to vyvolá za reakci. Ani od učitelky mi to nepřijde jako dobrý nápad. Právě učitelka by to tam měla řešit jinak.