S

Sněží, sněží, už se sype spousta sněhobílých hvězd. Na samotě u tří smrčků sněhuláci mají sjezd. Sjíždějí se že všech strání, samý spěch a samý smích, Sněhuláci na snowboardech, sněhulačky na saních.

S

Stužka s větrem poletuje, Sonička ji ztratila. Po kytičkách pokukuje - Chyťte toho motýla!

S březnem zelená se vrací

S březnem zelená se vrací,
s březnem přilétají ptáci
země probouzí se ze sna,
po špičkách jde krajem vesna.

Jarní vítr větve houpe,
voda v noci měsíc koupe.
A celá ta jarní sláva,
zelená se jako tráva.

Zima před chvílí tu byla,
bílé kvítky upustila
a zmizela kdoví kam.

S s

Slimák leze pomalu, sedl si na almaru, sedl si tam na bobek, slídil, co by na zoubek.

Slídil, slídil, čtveračil: salátek by postačil.
 

S vločkami

Donku, Donku, podívej,
jak je náš svět kouzelnej.
Bílé vločky padají
jako hvězdy po kraji,
až přikryjí celou zemi
pod sněhové peřiny.

Aby mohla v teple spát
a pak v létě lidem dát
velikánské úrody.

S.O.S.

Na moři se objevila ropná skvrna,
ryby řeší čí to byla asi vina.
I ten žralok zubatý měl velikou zlost,
lidem vzkázal: „přemýšlejte,
máme toho dost“.

Až přírodu zničíte – (opakovat a vytleskávat „zničíte“)
zničíte sebe,
bude černá vodička (opakovat a vytleskávat „vodička“)
a také nebe.

Nikde žádná nádhera,
tráva zelená.
Pitná voda nebude
ani balená.

Ne! ne! ne! ne!
Tak to nejde dál,
ne, ne, ne, ne,
čert aby to vzal.

Sahara

Na poušti už mnoho let leží velký kámen. Ukrývá se pod ním poklad, je to vodní pramen.

 

Salát

Zelenina je to též,

listová, jak uhádneš.

Kdo si není příliš jistý -

ze salátu jíme listy.

Zelené jsou, křupavé,

chutné, zdravé, voňavé.

Sametová hra

Chudák maceška –

bolí jí čéška.

Bolí jí jablko v koleni,

bolí jí i kost holenní.

Od čeho má to bolení?

Ále –

místo, aby si hrála s pannou,

vyšla si v neděli na kopanou.

A od pondělka trénuje,

kličkuje, střílí, sportuje,

žádné hráčky se nebojí

v ostrých sobotních soubojích.

Celou noc pak spí odkopaná

a probouzí se pokopaná.

Přijďte se podívat na macešku,

jak válí za naší ZDŠ-ku.

Samíkova ukolébavka - Člověčí variace na mravenčí ukolébavku

Samíku náš,
pročpak nespinkáš,
copak tě asi trápí?
Tvé bříško /zoubky snad? Nebo je to hlad/ Nebo noční chlad?
Nebo chceš náruč táty?

Máš očíčka uplakaná
a fňukáš trošku.
Dá na víčka pusu máma,
tak už spinkej hošku.

Spinká náš Sam,
a není v tom sám,
mamce se oči klíží.
Zdá se jí sen,
slyšet jsou už jen
za oknem netopýři.

Sáně

Co to cinká za vesnicí?

 Sáně jedou po silnici.

Vincek dělá koníka,

celou cestu utíká.

Hop, koníčku, cinky - cinky,

ať jsme doma u maminky.

Ať jsme doma ve chvilce

u maminky v postýlce

Sáně

Co to cinká za vesnicí?

 Sáně jedou po silnici.

Vincek dělá koníka,

celou cestu utíká.

Hop, koníčku, cinky - cinky,

ať jsme doma u maminky.

Ať jsme doma ve chvilce

u maminky v postýlce

Sáně

Anděl Páně zlámal sáně,
svatý David dal je spravit,
svatá Eva dala dřeva,
svatá Tereza dala železa,
svatý Jakub dal je okút,
svatý Job na ně hop,
svatý Jan vozil se na nich sám. 

Sáně

Sáně

Co to cinká za vesnicí?

 Sáně jedou po silnici.

Vincek dělá koníka,

celou cestu utíká.

Hop, koníčku, cinky - cinky,

ať jsme doma u maminky.

Ať jsme doma ve chvilce

u maminky v postýlce

Sáně

Sáně

Anděl Páně zlámal sáně,
svatý David dal je spravit,
svatá Eva dala dřeva,
svatá Tereza dala železa,
svatý Jakub dal je okut,
svatý Job na ně hop,
svatý Jan vozil se na nich sám.

Sáně

Sáně
Anděl Páně zlámal sáně,
svatý David dal je spravit,
svatá Eva dala dřeva,
svatá Tereza dala železa,
svatý Jakub dal je okút,
svatý Job na ně hop,
svatý Jan vozil se na nich sám. 

Sáně

Sedneme na sáně,

pojedeme k mámě

a od mámy k tátovi,

ten nám pohádku poví.

 

 

Sáně (vánoční)

Anděl Páně zlámal sáně,
svatý David dal je spravit,
svatá Eva dala dřeva,
svatá Tereza dala železa,
svatý Jakub dal je okút,
svatý Job na ně hop,
svatý Jan vozil se na nich sám.

Sardinky

Sardinky

Sardinky rády cestují.
Že na to mají nervy!
Dají se klidně naskládat
po tuctech do konzervy.

Tak procestují celý svět -
jedou si vlakem, letadlem i lodí.
A my je sníme k večeři:
tak už to zkrátka chodí.

 

Sardinky

Sardinky rády cestují.
Že na to mají nervy!
Dají se klidně naskládat
po tuctech do konzervy.

Tak procestují celý svět -
jedou si vlakem, letadlem i lodí.
A my je sníme k večeři:
tak už to zkrátka chodí.

 

Saša a zajíc

Saša Šusta u Sušice,

spatřil u lesa zajíce,

skákal si u pramice,

Saša si zul střevíce,

skočil za ním do pramice

a zatleskal mu velice.

Saša peče

Saša kolem pece skáče,

peče šišky a koláče.

Peče šišek dost a dost

těší se už každý host.

 

Sázím buky mezi jedle

Sázím buky mezi jedle,
jeden sem a druhý vedle.
Sázel jsem je včera,
sázím zase dnes,
budu-li tak pilný zítra,
vysázím tu les.

Sázím buky mezi jedle

Sázím buky mezi jedle,

jeden sem a druhý vedle.

Sázel jsem už včera,

sázím také dnes.

Budu-li tak pilný zítra,

vysázím tu les!

Sázím zeleninu

Sázím zeleninu

Sázím, sázím, zeleninu,

ruce už mám samou hlínu.

Sázím mrkev, sázím zelí,

abychom se dobře měli.

Sázím, sázím zeleninu

Sázím, sázím zeleninu, Ruce mám už samou hlínu. Sázím mrkev, sázím zelí, Abychom se dobře měli.

Sázíme sazenice

Maminko, co to tu máme? Krásné, malé sazeničky. Kam je ale všechny dáme? Do záhonku pro kytičky.

 

Sbírání hvězdiček

Do své malé krabičky, sbírám z nebe hvězdičky. Jedna, druhá, třetí, pomozte mi děti. Každičká je zlatá, čtvrtá i ta pátá.

Se sněhulákem

Naše Anka sněhuláka
za kamaráda má.
A protože má ho ráda,
tak si s ním povídá.

To je zima, sněhuláčku,
hajdaláčku, viď?
Svou mrkvičkou oranžovou
jako slunce sviť.

Sedí Káča na lavici

Sedí Káča na lavici,

drží v ruce jitrnici

a ve druhé jelito,

běž Alíku, vem jí to!

Sedí Káča na lavici

Sedí Káča na lavici,
v jedné ruce jitrnici,
v druhé jelito.
Běž, Pepíku (Honzíku), vem jí to.

Sedí liška

Sedí liška pod dubem, má píšťalku a buben. Na píšťalku píská, na bubínek tříská.

Sedí liška pod dubem

Sedí liška pod dubem, 

má píšťalku a buben. 

Na píšťalku píská, 

na bubínek tříská. 

Sedí liška pod dubem

Sedí liška pod dubem,
má píšťalku a buben.
Na píšťalku píská,
na bubínek tříská.

Sedí liška pod dubem

Sedí liška pod dubem,
má píšťalku a buben.
Na píšťalku píská,
a na buben tříská!

Sedí liška pod dubem

Sedí liška pod dubem,
má píšťalku a buben.
Na píšťalku píská,
na bubínek tříská.

Sedí panna na hrádkách

Sedí panna na hrádkách,

v devatero kabátkách,

a těm, kdo ji svlečou,

slzy z očí tečou.

Co je to?

Sedí paša

Sedí paša na trůnu,
na hlavě má korunu.
Jak si hlavou pokyvuje,
koruna se pohupuje,
udělala bác….

Paci, paci

Paci, paci, pacičky,
to jsou moje ručičky.
Ťapy, ťapy, ťapičky,
to jsou moje nožičky.
Ručky aby dělaly,

nožky aby běhaly.
Očka aby viděla,
ouška aby slyšela.
Pusinka je na papání
a nosánek na čmuchání.
Čmuchy, čmuchy, čmuch.

Sedí paša na trůnu

Sedí paša na trůnu,
má na hlavě korunu.
Jak se paša protahuje,
koruna mu poskakuje,
Až udělá bác!

 

Sedí žába v rákosí

Sedí žába v rákosí, 

tahá myšlu za vousy. 

Myška píská, 

žába výská. 

Kuňky, kuňky, kuňk, 

do vodičky žbluňk. 

Sedla kaše

Sedla kaše na lžičku,
zamávala sluníčku.
Šup s kašičkou do pusy,
tam už mávat nemusí!

Sedláček

Sedláček má sekačku,

na sekačce sedačku.

Seká, seká, jako meč,

vždyť je to senoseč.

 

Sedm bratří

Prší-li na Sedm bratří,

sedm neděl střecha neuschne.

Sedm žabek skáče z výšky

Sedm žabek skáče z výšky,
seznamte se s těmi smíšky.
Skáčou z hráze do vody,
mají žabí závody.

Sedmikráska

Máte radost, sedmikrásky
že už není náledí,
housátka nám svými hlásky,
všechno o vás povědí.

Sedmikráska

Když sluníčko vychází,

Sedmikráska vstává.

Načeše si obočí,

na motýlky mává.

Když sluníčko zapadá,

Sedmikráska chřadne,

ke spánku se ukládá do postýlky chladné.

(Dřepneme si, spojíme ruce před sebou a zvedáme se do stoje.

Střídavě pravou a levou rukou před obličejem,

jako češeme obočí.

Stojíme, ruce spojené před sebou, klesáme do

dřepu, pak je střídavě přikládáme k pravé a levé

tváři jako když spinkáme.)

Sedmikráska

Sedmikráska

Vyrostla nám zčistajasna

Sedmikráska sedmikrásná.

Kytička, maličká,

v zelených botičkách,

ve žlutém kloboučku

na čerstvém paloučku

 

Sedmikráska

Sedmikráska

Když sluníčko vychází,

sedmikráska vstává,

lístečky si počítá,

na sluníčko mává.

Když sluníčko zapadá,

sedmikráska chřadne,

ke spánku se ukládá

do postýlky chladné.

Sedmikráska

Malá bílá hlavička
vykukuje z trávy.
A z ní žlutá sluníčka,
posílají zprávy.

Nešlapejte, děti v trávě,
já jsem slečna kráska.
Narodila jsem se právě,
jmenuji se Sedmikráska.

I motýlek z toho žasne,
kolik krásy vykvetlo:
Sedmikrásky,jek jste krásné,
to se vám moc povedlo.

Sedmikráska

Sedmikráska

Když sluníčko vychází,

sedmikráska vstává,

lístečky si počítá,

na sluníčko mává.

Když sluníčko zapadá,

sedmikráska chřadne,

ke spánku se ukládá

do postýlky chladné.

Sedmikráska

Máte radost, sedmikrásky
že už není náledí,
housátka nám svými hlásky,
všechno o vás povědí.

SEDMIKRÁSKA

Když sluníčko vychází,

Sedmikráska vstává.

Načeše si obočí,

na motýlky mává.

Když sluníčko zapadá,

Sedmikráska chřadne,

ke spánku se ukládá do postýlky chladné.

(Dřepneme si, spojíme ruce před sebou a zvedáme se do stoje.

Střídavě pravou a levou rukou před obličejem,

jako češeme obočí.

Stojíme, ruce spojené před sebou, klesáme do

dřepu, pak je střídavě přikládáme k pravé a levé

tváři jako když spinkáme.)

Sedmikráska

Máte radost, sedmikrásky
že už není náledí,
housátka nám svými hlásky,
všechno o vás povědí.

Sedmikráska

Když sluníčko vychází,

Sedmikráska vstává.

Načeše si obočí,

na motýlky mává.

Když sluníčko zapadá,

Sedmikráska chřadne,

ke spánku se ukládá do postýlky chladné.

(Dřepneme si, spojíme ruce před sebou a zvedáme se do stoje.

Střídavě pravou a levou rukou před obličejem,

jako češeme obočí.

Stojíme, ruce spojené před sebou, klesáme do

dřepu, pak je střídavě přikládáme k pravé a levé

tváři jako když spinkáme.)

Sedmikráska

Sedmikráska počítá si
své sedmery jarní krásy:
první darovala jí duha,
od hlíny je krása druhá.
Třetí, když se z jihu vrací,
nesou pro ni tažní ptáci.
Čtvrtou, tu má od červánků,
pátou od teplého vánku.
V šesté déšť jí lístky smáčí.
Sedmikrásko, už to stačí?
Kdepak, ještě slunce chvátá,
nese sedmou plnou zlata.

Sedmikráska - ukazovací

Když sluníčko vychází,
sedmikráska vstává.
(dřepneme si, spojíme ruce před sebou
a zvedáme se do stoje "sedmikráska roste")
Načeše si obočí,
na motýlky mává.
(střídavě pravou a levou rukou
před obličejem jako češeme obočí)

Když sluníčko zapadá,
sedmikráska chřadne.
 (stojíme, spojené ruce před sebou,
klesáme do dřepu)
Ke spánku se ukládá
do postýlky chladné.
(spojené ruce střídávě dáváme
k pravé a levé tváři jako když spinkáme)

 

Sedneme si na koníčka

 

Sedneme si na koníčka, (dospělý sedí na zemi s nataženýma nohama, dítě posadíme na nohy  směrem k sobě a v rytmu říkanky dítě pohupujeme)
pojedeme do lesíčka,
pojedeme do polí,
bác a nic nás nebolí. (dítě svalíme na záda, leží na našich nohou)

Sedneme si na koníčka

Sedneme si na koníčka,
pojedeme do lesíčka,
pojedeme do polí,
(sedneme si na zem, nohy natáhneme,
dítě posadíme čelem k sobě,
v rytmu říkanky dítě pohupujeme)
bác a nic nás nebolí.
(dítě svalíme na záda, leží na našich nohou)

Sedneme si na koníčka

Sedneme si na koníčka, pojedeme do lesíčka, pojedeme do polí, bác a nic nás nebolí.

Sekretářka

Sekretářka, to se ví,

je vždy k ruce šéfovi.

Telefony přepojuje,

návštěvám vstup dovoluje.

S chutí píše diktáty,

jak první, tak třicátý.

Všechno se jí v práci daří,

k tomu ještě kávu vaří.

Když šéf zrovna venku je,

tak si nehty lakuje.

Sekyra, motyka

Sekyra, motyka, deska, válek, pusť mě holka na špejchárek.

Sekyra, motyka, deska, válek, pusť mě holka k vám.

Začneme kroky do strany a postupně zrychlujeme, až jsou z toho poskoky.

Sekyrečko, sekej kola

Sekyrečko, sekej kola,

pojedeme do Tábora.

A z Tábora do Benátek,

koupíme tam pár telátek.

 

Dáme my je do kuchyně,

kde je dobrá hospodyně,

hospodyňka, hospodář.

A ty Janku, jdi od nás!

Sekyrečko, sekej kola

Sekyrečko, sekej kola,
pojedeme do Tábora.
A z Tábora do Benátek,
koupíme tam pár telátek.

Dáme my je do kuchyně,
kde je dobrá hospodyně,
hospodyňka, hospodář.
A ty, Janku, jdi od nás!

Selátka

Šest vepříků v ohrádce je na jedné hromádce a každé z těch selátek má růžový kabátek. ,, Mámo," kvičí, než jdou spát, ,,dej nám něco, máme hlad !"

Semafor

Červená je kytička,

žlutá barva sluníčka.

Zelená je milé děti,

jako hrášku kulička.

Semafor

Co máš dělat na červenou,
když se kolem auta ženou?
Na chodníku klidně stát,
v jízdní dráhu nevbíhat.

Co znamená tahle změna,
když je žlutá rozsvícená?
Připrav se a pozor dej,
čekej nikam nespěchej.

A když svítí zelená,
Co to děti znamená?
Malí jako velicí,
všichni přejdou silnici.

Semafor

Pozor! Když je červená,
tak musíte zůstat stát.
Žlutá a pak zelená –
můžete jet znamená.

Semafor

Jedno kolo červené,
jedno kolo žluté,
jedno kolo zelené
k čemupak to bude?

Dáme kola do krabice
postavíme u silnice
semafor je kamarád
budeme ho poslouchat.

Semafor

Co máš dělat na červenou, 
když se kolem auta ženou? 
Na chodníku klidně stát, 
v jízdní dráhu nevbíhat.

Co znamená tahle změna, 
když je žlutá rozsvícená? 
Připrav se a pozor dej, 
čekej nikam nespěchej.

A když svítí zelená, 
Co to děti znamená? 
Malí jako velicí, 
všichni přejdou silnici.

Semafor

Co máš dělat na červenou,

když se kolem auta ženou?

Na chodníku klidně stát,

do silnice nevbíhat.

 

A když svítí zelená,

co to děti znamená?

Malí jako velicí

mohou přejít silnici.

Semínko

Semínko, dobrý den!

Jakýs mělo v noci sen?

Zdálo se mi o sluníčku,

jak mě volá ven.

 

Semínko

Já jsem malé semínko, tady jsem se zasadilo a rozhlédnu se, jestli se mi tady líbí.

Kouknu na jednu stranu, na druhou, jú, tady se mi líbí, tady já porostu.

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/basnicky-na-rozcviceni/

Semínko v zemi spí

Semínko malé v zemi spí,

vtom sluníčko ho probudí.

Semínko pomalu zvedá hlavu,

vystrčí lístečky na boží slávu.

Kořínky v zemi, stonek jak niť,

nahoře kvítek - sluníčko sviť.

Rostu a rostu, až rostlinka jsem,

celý svět zkrásní, když na zemi jsem.

Semínko vstává

Ševelí, ševelí tráva, semínko už vstává.

Jeden druhý lísteček, na stráni vyrostl stromeček.

Semínko, dobrý den

Semínko, dobrý den! 
Jakýs mělo v noci sen? 
Zdálo se mi o sluníčku, 
jak mě volá ven.

Sen

Jednou v noci před Vánoci

chudák Pú měl hrozný sen:

slonisko ho navštívilo,

snědlo víc, než by milo.

Celých sedm hrnků medu!

Slovy říct vám nedovedu,

jak byl Pú rád, že je ráno,

že je zase bílý den,

a všechnno byl jenom sen.

Seno

Kdo ví, kdo ví, co je seno?

Inu, když, je posečeno,

kvítí, tráva voňavá.

Jenže nekdřív je to seno

a poruhé otava,

Sestřičky kočičky

Dvě sestřičky kočičky
chtěly nové botičky.
Tak na svoje tlapičky
natáhly si střevíčky.

Nocí šly a klapaly
myšky se jim vysmály.
A tak zase kočičky
sundaly si střevíčky.

Nocí šly zas tichounce
plížily se lehounce.
Myšky se už nesmály
kočiček se moc bály.

Sešit

Saša polil sešit tuší a teď Saša sešit suší.

Suší sešit, suší uši, a sešitu to nesluší.

 

Setkání

Tam na hrázi u rybníka,

potkal mlynář kominíka. 

Obejmuli se - umazali se ! 

Setkaní

Pekař nosí housky v městě,
kominík mu stojí v cestě.

Jdi mi z cesty, kominíku,
zabílím tě na nosíku!

Jdi mi z cesty, pekaři,
začerním tě na tváři!

Setkaní

Pekař nosí housky v městě,
kominík mu stojí v cestě.
Jdi mi z cesty, kominíku,
zabílím tě na nosíku!
Jdi mi z cesty, pekaři,
začerním tě na tváři!

SETŘÁSÁNÍ OŘECHŮ

Kovářovic Mařenka

se zadřenou třískou

řve na dřevo ořechové:

„Příště třesu lískou!“

Schody

Schody

Hody, hody doprovody,
kdosi poblil Vaše schody!
Pokud si je neutřete,
úraz si na nich uženete!

Schovaly se myši

Ši-ši-ši-ši, kde jsou myši? (běháme prstem po tělíčku nahrou-dolů, hledáme myšky) 
Ukryly se v tajné skrýši... (jemně polechtáme místo, kde jsme myšli "našli" - např. u pupíku) 
Tady je stříška, (pohladíme dítě po vláskách) 
tady dvě jasná světýlka, (ukážeme na očička) 
dva maličké polštářky, (zlehounka poštípeme líčka) 
tady dvířka od domečku, (polechtáme ústa) 
kdo chce vejít do domečku, (ústa) 
ať se dotkne zvonečku, (lehce stlačíme nosánek)

Schovávaná

Kdo se schová do pusinky?
Dvě dobrůtky od maminky!
Kdo se schová do bříška?
Jeden brambor,
jedno maso
a zítra sladká kobližka.

Schovej se kapře

Schovej se, kapře,
milý bratře,
u dna v rybníce.
Tuze moc lidí
po Tobě slídí,
budou Vánoce.

Schovejte se zvířátka

Podzim klepe na vrátka,
schovejte se zvířátka.
Zima je tu cobydup,
schovejte se do chalup.

Sil Petr

Sil Petr proso i pšeničku,

našli jsme my tam křepeličku.

Křepeličku máme,

křepela nemáme.

Málo nás, málo nás,

pojď Haničko mezi nás.

Siláci

Hádali se brouci pod lesem,

kdo z nich stéblo trávy unese.

Dopadlo to dojemně.

Nezdvihli ho ze země

Sivá holubičko, kdes byla

Sivá holubičko, kdes byla,
sivá holubičko, kdes byla,
kdes ty svoje popelavé peří,
kdes ty svoje popelavé peří, ztratila?

Ztratila jsem já ho na poli,
ztratila jsem já ho na poli,
a to tobě, můj zlatej synečku,
a to tobě, můj zlatej synečku, navzdory.

Nalíčím já na tě žitný klas,
nalíčím já na tě žitný klas,
abys ty k nám, sivá holubičko,
abys ty k nám, sivá holubičko, přišla zas.

Už jsme holubičku chytili,
už jsme holubičku chytili,
a to tenkrát, když nám muzikanti,
a to tenkrát, když nám muzikanti, troubili.

Hrajte, muzikanti, vesele,
hrajte, muzikanti, vesele,
dokud já mám svůj zelený věnec,
dokud já mám svůj zelený věnec, na hlavě.

Až já věnce míti nebudu,
až já věnce míti nebudu,
tenkrát já vám, páni muzikanti,
tenkrát já vám, páni muzikanti, za muziku děkuju.

Skáče bleška po písku

Skáče bleška na písku, (skáčeme jako blecha)
hledá, kdo je nablízku. (z dlaní uděláme ruličky a přiložíme na oči jako dalekohled)
Kdo nejede na koni, (cváláme jako koně)
toho bleška dohoní. (běžíme na místě)
Alík leží na břiše, (ležíme na bříšku a dlaněmi si podepřeme bradu a kopeme nožičkama)
už má blešku v kožiše!
Blecha skáče v kožichu, (skáčeme jako blešky)
když je pejsek potichu.
Ale když pes zaštěká,
to se celá vyleká.. (zmateně pobíháme a zprudka měníme směr)

Skáče kůzle po dvorečku

Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy,
pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repete,
prosí kůzle stračenu,co má z rohů anténu.

Skáče zajíček

Skáče, skáče, zajíček,

nese spoustu žemliček.

Počkej, počkej, zajíčku,

dej mi jednu žemličku.

Skáče žába

Skáče žába po blátě 
koupíme jí na gatě , 
na jaké na jaké 
na zelené strakaté.

Skáče žába

Skáče žába

Skáče žába po blátě, koupíme jí  na gatě,

Na jaké, na jaké, na zelené strakaté.

Skáče žabák po blátě

Skáče žabák po blátě,
koupíme mu na gatě.
Na jaké,na jaké?
Na zelené, strakaté.

 

Skáče žabka do oblak

Skáče žabka do oblak, 
umíš skočit také tak? 
Usmívá se zlehýnka, 
má zelená stehýnka.

Skáčeme

Přeskočíme přes pařezy,

přes kořeny, přes ořechy,

přeskočíme přes příkopy,

přes Petřín a všechny střechy,

Skákal pes

Skákal pes, přes oves,
přes zelenou louku,
šel za ním myslivec, péro na klobouku,
pejsku náš, co děláš,
žes tak vesel stále,
řek bych vám, nevím sám,
hop a skákal dále.

Skákal pes

Skákal pes

Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku,

Šel za ním myslivec, péro na klobouku.

Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále,

Řek bych Vám, nevím sám, hop a skákal dále.

Skákala bába

Skákala bába, reksum, kandr, cinka, bzinka, přes rybník,

skákal za ní, reksum, kandr, cinka, bzinka, kominík.

Bába se ho, reksum, kandr, cinka, bzinka, ulekla

a skočila, reksum, kandr, cinka bzinka, do pekla.

Skákala žabka

Skákala žabka

Skákala žabka, skákala přes kameny přes potůček,

skákala žabka tam a zpět.

Dej pozor žabko, dej pozor, ať nespadneš do potoka,

pojď radši s námi posedět.

Smála se žabka, smála se, co by to bylo za žabku,

kdyby se bála vodičky.

Zujte si botky, pojďte si se mnou skočit přes potůček,

vždyť přece máte nožičky.

 

Skákala žabka

Skákala žabka, skákala přes kameny přes potůček,

skákala žabka tam a zpět.

Dej pozor žabko, dej pozor, ať nespadneš do potoka,

pojď radši s námi posedět.

Smála se žabka, smála se, co by to bylo za žabku,

kdyby se bála vodičky.

Zujte si botky, pojďte si se mnou skočit přes potůček,

vždyť přece máte nožičky.

 

Skákej medvěde

Skákej, medvěde,

čert pro tebe jede,

s malovaným měchem

stojí za ořechem,

s malovaným talířem

budeš v pekle malířem,

hujá, hujajá,

hujá, hujajá.

Skákej, medvědě

Skákej, skákej, medvěde,

čert pro tebe si jede,

s drátovaným měchem,

stojí za ořechem,

s drátovaným talířem,

budeš v pekle malířem,

en ten ben,

a ty, hybaj, z kola ven!

Skákej, skákej, medvěde

Skákej, skákej, medvěde,
čert pro tebe pojede.
S roztrhaným měchem,
stojí za ořechem.
S drátovaným talířem,
budeš v pekle malířem.

Sklenka

Sklenka vína neuškodí,

a plnou bečku nevypiješ.

Sklenky

Víno pij z malé sklenky,

vědomosti z velké.

Skoč!

Asi proto,

že jsme na zemi

a slunce na obloze,

od rána to ve mně skáče

po jedné noze,

nahoru a dolů

 a pořád jen: Skoč!

Já se raduju

 a nevím proč.

Skokan

Skokan skáče velké skoky

přes kaluže, přes potoky,

že tak poskakuje roky,

nedokáže dělat kroky.

Skoropohádka

Jeden pán z Byšiček měl doma pět myšiček.

Druhý pán z Poličky měl doma dvě kočičky.

Když pán z Poličky přesídlil do Byšiček,

jeho dvě kočičky sežraly pět myšiček.

Kdyby pán z Poličky měl doma dva králíčky,

kdyby pán z Byšiček měl doma pět slepiček

a na dvoře hafana a na vratech klepadlo,

všechno by to jinak dopadlo.

Skřítek a zvířátka

V háječku kousek od doubku 
má skřítek lesní chaloupku. 
Je hezká, i když maličká, 
sedává na ní sovička.

Ráno skřítek u vrátek 
vítá spoustu zvířátek. 
Všechny je má stejně rád, 
chodí mu sem pomáhat.

Skřítek v lese

V hustém lese pod jehličím, schovává se potichu,
lesní skřítek jménem Kolous, je vždy plný ostychu.

V noci spinká pod peřinkou, šitou z lučních kvítků,
pod hlavičkou polštář z mechu, toť postýlka skřítků.

Ráno nejdřív zkontroluje, všechna lesní zvířátka,
červenou pak rychle natře, muchomůrčí děťátka.

Pak ošetří všechny stromy, jehličnany ba i buky,
šišky při tom tajně hází, na nezbedné holky, kluky.

Houbám také přilepuje, ukopnuté kloboučky,
někdy je však nezachrání, to pak bývá smutňoučký.

Když se skřítek Kolous hněvá, tak hlasitě hartusí,
slyšet je však jako děda, když si brblá pod vousy.

Jak má všechno uděláno, posilní se malinou,
a pak maže do pelíšku, pomazlit se s peřinou.

Všímejte si kapek rosy, choďte tiše po lese,
možná uvidíte skřítka, možná zrovna Kolouse.

Skřítek Vítek

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se trpaslíček. Sednul si mi na malíček. Byl to němý skřítek, jmenoval se Vítek.

Skřivan polní

Jen ve výšce bývá skřivan tak nádherně rozezpíván, že jeho spěv postačí k potěšení oráči.

skřivánek

Když začne skřivánek povrzávat,
nechce se z postele ráno vstávat.
zavrzá poprvé - probudím se,
zavrzá podruhé - obrátím se,
zavrzá potřetí - den je bílý,
už musím vstávat lidé milí!

Skřivánek

Přiletěl k nám skřivánek,

přiletěl k nám z dáli,

přinesl nám písničku,

děti si jí hráli.

 

Slabikář po mámě

To jsme byli ještě malí, když maminky zpívávaly : ,, Spi, děťátko, houpy, hou !" Dnes už zpíváme jim sami za to, že tak rády s námi sedí večer nad knihou. To jsme byli ještě malí, když maminky říkávaly : ,, Čti, děťátko, a, be, ce!" Dnes už mámě čteme sami, oči letí nad stránkami jako vážky po řece.

Slabiky pro "U"

sova houká húúú, auto troubí túúú, divíme se júúú, bubák dělá bububu

Sladká pusa

Sladkou pusu jako med,
pošlu ti ji, mámo, hned.

Letí, letí pusinka,
dostane ji maminka!

Sladké buchty

Bára těsto na buchty míchá,
buchty, to je její pýcha,
budou sladké jako med,
ochutnáme z buchty hned.
 

Sladké sny

Ze svých úlů letí včelky,

mlsných méďů živitelky.

Letí v zlatém průvodu,

nesou nám sny o medu.

Sladké sny pod peřinku,

že už spinkáš, medvídku?

 

Sláva, nazdar výletu!

My se máme!

Teď si dáme

teplý čaj a sušenku.

Je to mnoho

co jsme toho

nachodili po venku.

Sláva, nazdar výletu,

přesnídávka už je tu!

Sláva, nazdar, hola, hola

Sláva, nazdar, hola, hola ať se točí všechna kola! Šťastnou cestu! Kam ten spěch? Obdivovat krásy Čech!

 

Sláva, nazdar, hola, hola

Sláva, nazdar, hola, hola
ať se točí všechna kola!
Šťastnou cestu! Kam ten spěch?
Obdivovat krásy Čech!

Slavěna

Slavěna si myslí asi:
To dnes bude sláva!
Se Slavěnou oslavenou
pršet nepřestává…!

Slavíček

Když svítí měsíček,

zpívá si slavíček.

Zpívá jak housličky

veselé písničky.

Slavík

Rád si zpívá ve dne i v noci 

skrytý v husté vegetaci, 

jako lesní flétna znějě, 

každého hned rozechvěje,  

lesní zpěvák slavík.

Slavík hudebník

Pročpak zpívá slavíček, 
sem tam listím létá? 
Tisíci svých písniček 
slaví krásu světa.

Slavík hudebník

Pročpak zpívá slavíček,
sem tam listím létá?
Tisíci svých písniček
slaví krásu světa.
 

Slavík hudebník

Slavík hudebník

Pročpak zpívá slavíček,
sem tam listím létá?
Tisíci svých písniček 

 

Slavomír

Slavomíra zdobí díra,
co si prodřel o led.
Teď se bojí, než se zhojí,
že bude i bolet!

Sledí oslava

Sledoval sleď sledě
jak sleď duje v sedě
jak sleď duje ze všech sil
aby svíčky uhasil.

Povídá sleď sleďovi
že má plíce fórový
Na to vece druhý hned:
žábry má přec každý sleď!

A pak spolu sfoukli svíce
přeleštili sledí lžíce
sbaštili dort z mořských řas.
Za rok budou slavit zas

Sledí uspávanka

Sledoval sleď sledě
jak sleď duje v sedě
jak sleď duje ze všech sil
aby svíčky uhasil.

Povídá sleď sleďovi
že má plíce fórový
Na to vece druhý hned:
žábry má přec každý sleď!

A pak spolu sfoukli svíce
přeleštili sledí lžíce
zbaštili dort z mořských řas.
Za rok budou slavit zas

Slepá ulice

Sedí pejsek u vrátek,
jede kolem Fiátek:
„Haló, pejsku, obrať se!
Jedu správně do Hradce?“

„Vidím, pane Fiate,
že to tady neznáte.
Zajel jste si velice-
JE TU SLEPÁ ULICE.“

Slepice

Slepice

Jede auto po silnici, zatroubilo na slepici,

Slepice se ulekla, ze silnice utekla.Slepice

 

 

Slepice

Mám bláznivou slepici,

právě snesla kraslici.

A že není ledajaká

obyčejná nosnice,

při snášení nezakdáká,

ale vesele si zpívá,

pořád zpívá jako divá,

jako operetní diva,

jako zlatá slavice.

Slepice a kohout

,,Kokokokokokodák, Kampak mám to vejce dát?" ,,Kykyryky, kykyryku: kam jinam než do kurníku? "

Slepice a kuřátka

Zob, zob, zrníčka
přinesla vám slepička.
Rády vy se nazobáte,
vůbec se tu nehádáte.

Puťa, puťa, puť
přeji dobrou chuť!
Zrnka zobte zoby zoby,
když nebudou – máma hodí.

Běží, běží kuřátka,
naplňují volátka.
Jejich máma slepice,
zrníček má tisíce.

SLEPIČKA

SLEPIČKA

Kokodák, kokodák,

mám vajíčko, je to tak.

Nedám ti ho děvčátko,

neměla bych kuřátko.

 

Slepička

Slepička, slepička,
snáší nám vajíčka.
Snes ještě vajíčko,
než zajde sluníčko!

Slepička

Venku ještě rosa studí,
kohout dvorek ráno budí.
Naše hodné slepičky
už se chlubí vajíčky.

Pročpak jedna slepička
ukryla svá vajíčka?
Na hnízdě si pořád sedí,
svých vajec si tuze hledí.

Ze skořápky zakrátko
klube se nám kuřátko!
„Píp, píp“ kuře pípalo,
maminku tak volalo.

Další kuře pípá „píp“,
ve dvou se to pípá líp.
Třetí už se na svět klube,
kohoutek to jistě bude.

Čtvrté kuře pípá „píp“,
musí mámu potěšit.
Páté kuře, poslední
ve vajíčku stále spí.

Slepička ho zahřívá,
už se také ozývá!
Vylíhla se z vajíčka
další malá slepička!

Kohout pyšný jako páv
jde jim zrní vyhledat.
Slípka volá na kuřata:
„Milé děti, to je táta!“
 

Slepička

Kohout křičí kikiriký
a slepička kokodák.,
Taťka kohout zobe zrní
a slepička zrovna tak.

Slepička

Slepička

Ko-ko-dák, ko-ko-dák,

kam mám to vajíčko dát?

Dej své bílé vajíčko,

do kukaně slepičko.

Slepička a kuřátka

Něco ťuklo, vejce puklo.
Kuře z něho na svět juklo! (děti se skoulí do klubíčka)
Ťuky, ťuky, ťuk!
Já jsem kuře jako buk. (protáhnout se, vyskočit)

Učitelka je slepička a děti kuřátka. Slepička jde a kuřátka poskakují snožmo po místnosti a u toho říkají.

Pipi, pipi, pipky,
já jsem rádo, kde jsou slípky.
Pipi, pipi, pipi, pip,
u maminky je hned líp. (děti se seběhnou kolem paní učitelky a zobají)
Pod stolem drobky,
kuřátka zobky.
Moc nás, moc nás,
utíkejte pryč od nás. (kuřátka se rozeběhnou)

Slepička naříká

Slepička naříká

Slepička běhá po dvoře, vajíčko se koulí v komoře.

Slepička kdák, vajíčko křáp, máte mi ho , paňmámo, dát.

 

Slepička snesla vajíčko

Slepička snesla vajíčko

Slepička snesla vajíčko,
podívej se na ně, holčičko,
je to hezké kuřátko,
malé batolátko.

Slepička vypráví

Kokodák, kokodák,

bába sedla na bodlák,

děda padl na trní,

nebyli opatrní.

Slepičko

Slepičko, kokodák, snes ještě vajíčko, než zajde sluníčko.

Slepičko, kokodák, nekdákej jenom tak!

Slepičko

Slepičko, slepičko,
snes mi jedno vajíčko,
z kterého by za krátko,
vylíhlo se kuřátko.

 

Slepičko má

Slepičko má, ty jsi hodná.
Já ti dám zrníčko, ty mi dáš vajíčko,
to jsi hodná.

Slepýš

Vylíhla se z vajíčka
malá, tenká tkanička.
Rychle leze v mokré trávě,
vypadá jak hadí mládě.

Není to však žádný had,
k snídani má červy rád.
Povídala teta Věrka,
slepýš křehký je ještěrka!

Slepýši

Ptal se slepýš slepýše,

proč mu nikdo nepíše?

"Nemáš pero?" dodal honem.

"Tak mi volej telefonem!

Já mám radost ze všech zpráv,

hlavně, že jsi živ a zdráv!"

Slimák

Slimák nese chalupu,
utíká s ní v poklusu,
sojka se mu posmívá,
jak se na něj podívá.

Slimák

Slimák leze pomalu,

sedl so za alamru.

Slídil, slídil, čtveračil:

salátek by postačil.

Slimák

Víte, co nejvíc láká

snad každého slimáka?

Když si může beze spěchu

pochutnat na hřibu v mechu.

Slimák a rak

Cestovali slimák s rakem. Vydali se spolu vlakem do Žiliny. Honem pojďme i my, ať víme, kdo prvý bude tam: zda vystrčí růžky nebo klepeta.

 

Slimák nese chalupu

Slimák nese chalupu, utíká s ní v poklusu,
sojka se mu posmívá, jak se na něj podívá.

Slimák slyší, že déšť ustal

Slimák slyší, že déšť ustal,
na sluníčko culí se.
Na salát chuť velkou dostal,
ve skleníku staví se.

Slípka (z Moravy)

Měl panáček kosou slípku,
posadil ji na votýpku,
vyseděla tři kuřata:
jedno lysý, druhý kusý,
třetí sotva ocas nosí.

Slon

Slon si dupne hopsasa,
v lese strom se otřásá,
Slon je silný hopsa hej,
Na nosík mu nesahej. 

Slon

Slon, slon, slon,
k muzice má sklon.
Jako podle not
hraje na chobot.
Celý den by troubil světu
na trombón či na trumpetu.
Slon, slon, slon,
k muzice má sklon.

Slon

Dlouhý chobot, velké uši,

šedá barva slonům sluší.

Daří se jim nejvíce

v Indii a v Africe.

Slon

Slon si dupne hopsasa!
V lese strom se otřásá.
Slon je silný.Hopsa,hej!
Na nosík mu nesahej!

Slon

Slon si dupne hopsasa!
V lese strom se otřásá.
Slon je silný. Hopsa, hej!
Na nosík mu nesahej!

Slon

To je on, malý slon,
Co se učí na trombón.
Zvedá chobot jako trombón,
zatroubí, když dáš mu bonbón.
To je on, malý slon …

Slon

Mně se nejvíc líbí slon,

chtěl bych mít nos jako on.

Nosil bych ho omotaný kolem těla,

celá naše třída by mi záviděla.

Prostě bych se jednou rád stal slonem,

jenomže to nepůjde tak honem.

Nebude to lehké, já to vím,

pro začátek aspoň hodně jím!

Slon

Halí belí, halí belí, já mám slona pod postelí, vejde se tam skoro celý, jen ten chobot kouká ven, když mi dává dobrý den.

Slon

Kouká, kouká, malý slon,

smutně kouká na balkon.

Když chceš, slone, koukat dolu,

proleť se se mnou v balonu.

 

 

 

 

Slon

Podívejte - to je on, těžké váhy šampion. Dlouhý chobot, málem do bot, zato paměť má jak slon.

Slon

Až dobrák slon jedním rázem

složí těžký náklad na zem,

zvedne chobot, zatroubí si.

Čekají ho plné mísy.

Slon a opice

Slůně, slůně, slůně,

spadlo do vod tůně.

Po pralese shon,

potápí se slon!

Opice hned skočily,

vodu z tůně vypily,

ejchu, ejchu, ejchuchu,

už je slůně na suchu!

Slon je velký, slon je silný

Slon je velký, slon je silný,
slon je vždycky v pohodě.
A když je mu v létě vedro,
zaplave si ve vodě.

Slon si dupne hopsasa

Slon si dupne hopsasa, 
V lese strom se otřásá, 
Slon je silný hopsa hej, 
Na nosík mu nesahej.

Slon si dupne hopsasa

Slon si dupne hopsasa,
v lese strom se otřásá.
Slon je silný hopsa hej,
na chobot mu nesahej.

 

Slon si dupne hopsasa!

Slon si dupne hopsasa! V lese strom se otřásá.
Slon je silný. Hopsa, hej! Na nosík mu nesahej!

Sloni

Bylo jednou deset slonů
byli slyšet na sto honů.
Když šli spolu do obchodu,
troubili si do pochodu.

Slon si dupne hopsa sa,
strom se v lese otřásá.
Slon si dupne hopsa hej,
na nosík mu nesahej.

Pusinka je na papání,
a nosánek na čmuchání,
Očka, aby viděla,
Ouška, aby slyšela.

Sloni

Sloni troubí písně sloní,

až nám z toho v uších zvoní,

vytrubují do noty

na své dlouhé choboty.

Sloni

Sloni mají taneční

oblečení sváteční,

při tanci dupou a funí,

že i zem pod nimi duní.

Sloni a myšky

Dupy, dupy, klapy, klapy,
takhle dupou sloní tlapy.
Když ty nohy zadupou,
třesou celou chalupou.

Myšky chodí velmi tiše,
tlapky mají jako z plyše,
tiše myši ši ši ši,
ať vás nikdo neslyší.

Sloní tlapy

Dupy dupy, klapy klapy, (děláme velké kroky)
čí jsou tyhle sloní tlapy?
Když ty tlapy zadupou, (co nejvíc dupeme)
třesou celou chalupou
Zato myšky chodí tiše, (postupně méně a méně dupeme, až chodíme po špičkách)
mají tlapky jako z plyše.
Tiše myši ši ši ši,
Ať vás kocour neslyší.

Sloní tlapy

Ťapy, ťapy, buchy, buchy,

čí jsou tyhle sloní tlapy.

Až ty nohy zadupou,

třesou celou chalupou.

Slůňata

Ani mezi slůňátky
není nouze o hádky.
Poperou se jak se patří,
pak jsou zase dobří bratři.
Sloní máma při vaření
poslala je pro koření.
„Běžte, děti, pro pepř k tetě!
Ať se cestou neperete!”
Šla slůňata domů s pepřem,
zpívala si: „My se nepřem!”
A pak o pepř začla pře.
Inu slon se nezapře!
Když skončila rozepře,
vrátili se bez pepře.

Slunata

Ani mezi slůňátky není nouze o hádky. Poperou se jak se patří, pak jsou zase dobří bratři. Sloní máma při vaření poslala je pro koření. „Běžte, děti, pro pepř k tetě! Ať se cestou neperete!” Šla slůňata domů s pepřem, zpívala si: „My se nepřem!” A pak o pepř začla pře. Inu slon se nezapře! Když skončila rozepře, vrátili se bez pepře.

Slunce

Slunce

Slunce volá na sněženku,

podívej se, jak je venku.

Slunce volá do oken,

děti, haló, pojďte ven!

Slunce

Slunce volá na sněženku,
podívej se jak je venku!
Slunce volá do oken,
děti, halo, pojďte ven!

Slunce

Vyšlo slunce, zasvítilo, (chůze)

na nebi se otočilo, (ruce v bok, otáčení)

každá kytka maličká (podřepy)

radost má ze sluníčka. (ruce v bok a otáčení)

Ke slunci se naklání, (úklony stranou ve vzpažení)

listy z hlíny vyhání.

Slunce

Vozilo se na jaře, tralalala,

slunce v zlatém kočáře, tralalalala.
Kampak jedeš sluníčko, tralalala,

za tři hory Ančičko, tralalalala.
Přivezu ti zlatý klíč, tralalala,

jmenuje se Petrklíč, tralalala, trala, tralalala.

Slunce

Slunce volá na sněženku, podívej se jak je venku! Slunce volá do oken, děti, halo, pojďte ven!

Slunce

Víte-li, babičko,
kam jde spat sluníčko?
„Chodí spat za hory
do zlaté komory.“

Jakou má podušku
v komůrce na lůžku?
„Do hebkých červánků
klade se ke spánku.“

Ale čí písnička
do snů ho uhýčká?
„Slavíček v ořeší
srdce mu potěší.“

O čem pak potají
sny se mu spřádají?
„Zdá se mu ve spaní
o květech na stráni.“

A kdo ho k svítání
probudí ze spaní?
„Pošle Bůh andílky
zvolat ho z postýlky.“

Po kom se nejradši
po ránu otáčí?
„Po dětech po kraji,
časně-li vstávají.“

Slunce

Kam ty chodíš, slunko zlaté,
kam ty chodíš spat,
když se večer do červánku
kloníš na západ?

Za lesy a za horami
skládáš-li svou skráň,
anebo tě k odpočinku
vítá mořská pláň?

„Za horami jiné hory,
za lesy zas les,
a já stále musím dále,
zítra jako dnes.

Jiným lidem, jinym krajům
nesu bílý den,
zatím co vás do náruče
pojal noční sen.

Vy budete dávno spáti,
jiní budou bdět, —
a já oka nezamhouřím,
než se skončí svět."

Slunce

Vyšlo slunce, zasvítilo, (chůze)

na nebi se otočilo, (ruce v bok, otáčení)

každá kytka maličká (podřepy)

radost má ze sluníčka. (ruce v bok a otáčení)

Ke slunci se naklání, (úklony stranou ve vzpažení)

listy z hlíny vyhání.

Slunce

Slunce volá na sněženku,
podívej se, jak je venku!
Slunce volá do oken,
děti, haló, pojďte ven!

Slunce

Vyšlo slunce, zasvítilo, (chůze)

na nebi se otočilo, (ruce v bok, otáčení)

každá kytka maličká (podřepy)

radost má ze sluníčka. (ruce v bok a otáčení)

Ke slunci se naklání, (úklony stranou ve vzpažení)

listy z hlíny vyhání.

Slunce

Slunce
Slunce volá na sněženku,
podívej se, jak je venku!
Slunce volá do oken,
děti, haló, pojďte ven!

Slunce

Slunce

Slunce volá na sněženku,

podívej se, jak je venku.

Slunce volá do oken,

děti, haló, pojďte ven!

Slunce

Na obloze slunce hřeje,

jako maminka se směje,

slunce na obloze svítí,

dole dětí jako kvítí.

Slunce a déšť

Slunce volá: „Apríle“,
mrak oblohu zakryje!
Déšť zaleje kvítí v kruhu
a pak jarní sluníčko
vykouzlí nám v kapkách duhu,
podívej se, Haničko!

Slunce na Hromnice

Svítí-li slunce

na Hromnice,

hojnost žita

i pšenice.

Slunce se vrací

Slunce se vrací

Slunce se vrací,
zima se ztrácí,
zas po roce
jsou tu Velikonoce.

Slunce svítí, oschly meze,

Slunce svítí, oschly meze, kdo má kočár ten se veze. Že má zvyky kůzlečí, občas cestou zamečí.

 

Slunce volá

Slunce volá na sněženku: "Podívej se, jak je venku!"

Slunce volá do oken: "Haló, děti, pojďte ven!"

Slunce za hory

Slunce za hory
zmizelo v dáli
utichli ptáci
usíná háj
sedíme spolu
šero nás halí
písničko zazněj a hudbo hraj

Zepředu nazad se kolíbáme
zepředu nazad se kolíbem

Slunce za hory
zmizelo v dáli...

Nahoru dolu se kolíbáme
nahoru dolu se kolíbem

Slunce za hory
zmizelo v dáli...

Z leva napravo se kolíbáme
z leva napravo se kolíbem

Slunce za hory
zmizelo v dáli...

Na všechny strany se kolíbáme
na všechny strany se kolíbem

 

Slůně

Malé slůně, když se mylo,

Šampónem se namydlilo,

Než si vzalo osušku,

Tak si vlezlo pod spršku.

Slůně

Halí belí, halí belí,
já mám slona pod postelí.
Je to slůně kapesní,
přesto toho hodně sní.

Slůně

U tůně slůně samo sedí,

do vody si smutně hledí.

Dup, dup, dup.

"Nebuď smutný, nebuď sám,

do slova se s tebou dám.

Já, já, ÍÍÁÁ."

Spolu s oslem zvesela

skákají si dokola.

Hups, hups, hups.

Slůně

Malé slůně nemá stání,
chce se pustit do bádání.
Přemýšlí, co by se stalo,
kdyby výběh probádalo.
 

Slůně

V zoologické zahradě, mají malé slůně.
večer mělo horečku, tak v postýlce stůně.
Přišel doktor pro zvířátka, teplotu mu měří,
že to není nemoc vážná, mamince hned svěří.

Snědlo hodně zmrzliny, teď ho v krku píchá,
každou chvíli do toho, ještě k tomu kýchá.

Dostal slabé kloktadlo, taky citrón s medem,
protože byl kyselý, snědl jenom jeden.
Třetí den se probudil a z postýlky vstává,
už mě v krku nebolí jsem už zdravý, sláva!

Slůně

Proč to malé slůně

nikdy nezastůně?

Protože se otužuje

chladnou vodou z tůně.

Slunečné svátky

Slunečné svátky

Venku svítí sluníčko,
hned zaplesá srdíčko
- Velikonoce jsou zas tady,
život má náhle jenom klady,
starosti jdou stranou,
všichni nadílku dostanou
štěstí, lásky, radosti,
všeho, co chtěj, dosti.
Velikonoce jsou zkrátka super čas
a slavili bychom je zas a zas.

Sluneční soustava

Sluneční soustava

Ta Sluneční soustava,

kolik planet, děti, má?

Slunce tvoří pevný střed,

obíhá ho planet svět.

 

Nejblíž Slunci Merkur je,

kolem Slunce rotuje.

První večer objeví se 

na obloze Večernice.

 

Večernice Venuše je,

to ví každý, kdo dnes tu je.

Největší je Jupiter,

mockrát větší nežli Zem.

 

Země - to je domov náš,

jistě i ty rád ji máš.

Mars je rudá planeta,

rudě září do světa.

 

Saturn se svým prstencem

největším je krasavcem.

Ze všech planet nejlehčí

Uran se tu otáčí.

 

Slunečnice

Slunečnice parádnice kávové má oči, žluté vlasy načesá si, za sluncem se točí.

Slunečnice

Velikánská květina k obloze se vypíná.

Hned od rána každý den, otáčí se za sluncem.

Její černá semínka, sype ptáčkům maminka.

Slunečnice

Za našimi vrátky
tam a zase zpátky,
otáčí se slunečnice.
Každý den ji na procházku
vodí slunce na provázku.

Slunečnice

Ze zahrádky do ulice
princeznička Slunečnice
vyhlíží si ženicha
růže s růží se však shodla
že pan ženich bude bodlák
a že jí prý popíchá.
Pak však jednou po chodníku
sám princ z rodu Slunečníků
k princezničce pospíchá
a zlá růže když to zjistí
tak v tu ránu ze závistí
zežloutne a usychá.
 

Slunečnice

Ze zahrádky do ulice
princeznička Slunečnice
vyhlíží si ženicha
růže s růží se však shodla
že pan ženich bude bodlák
a že jí prý popíchá.
Pak však jednou po chodníku
sám princ z rodu Slunečníků
k princezničce pospíchá
a zlá růže když to zjistí
tak v tu ránu ze závistí
zežloutne a usychá.

 

Slunečnice

Velikánská květina k obloze se vypíná.

Hned od rána každý den, otáčí se za sluncem.

Její černá semínka, sype ptáčkům maminka.

+++

Táta včera na venku, našel první sněženku.

Vedle petrklíč, zima už je pryč.

Slunečnice

Ze zahrádky do ulice
princeznička Slunečnice
vyhlíží si ženicha
růže s růží se však shodla
že pan ženich bude bodlák
a že jí prý popíchá.
Pak však jednou po chodníku
sám princ z rodu Slunečníků
k princezničce pospíchá
a zlá růže když to zjistí
tak v tu ránu ze závistí
zežloutne a usychá.

 

Slunečnice

Slunečnice žlutý květ, usmívá se na náš svět, stonky s květy nabídly, zkrášlit naše obydlí.

 

Slunečnice

 

Nemá pusu, nemá oči (ukázat na pusu, na oči)

za sluníčkem hlavu točí (otáčet hlavu)

stojí vzpříma, ještě více! (narovnat celé tělo)

Říká se jí slunečnice!

Slunečnice

Velikánská květina k obloze se vypíná.

Hned od rána každý den, otáčí se za sluncem.

Její černá semínka, sype ptáčkům maminka

Slunečnice

Za našimi vrátky
tam a zase zpátky,
otáčí se slunečnice.
Každý den ji na procházku
vodí slunce na provázku.

Slunečno na Martina

Na svatého Martina slunečno - dlouhá zima.

Slunicko

Podívej se babičko namaluji sluníčko. Sluníčko má očka, jak nějaká kočka. Vesele se usmívá a tiše si povídá: "Svítím, svítím na domy, posvítím i na stromy, svítím také kotěti, ale nejvíc pro děti."

Sluníčko

Sluníčko

Sluníčko už krásně hřeje,

usmívá se vesele,

skřivánek, svou píseň pěje,

láká nás ven z postele.

Sluníčko

Sluníčko

 

Sluníčko se vyspinkalo,

umylo se v ranní rose.

Protáhlo se, zamrkalo,

na oblohu pospíchalo

Sluníčko

Podívej se babičko
namaluji sluníčko.
Sluníčko má očka,
jak nějaká kočka.
Vesele se usmívá
a tiše si povídá:
"Svítím, svítím na domy,
posvítím i na stromy,
svítím také kotěti,
ale nejvíc pro děti."

Sluníčko

Volám tě sluníčko volám,
k dalekým vrškům a horám,
volám tě přes černé lesy,
volám tě sluníčko
kde jsi ?

Sluníčko

Každé ráno na kopeček, běží malý mraveneček. Vyjdi, vyjdi sluníčko, polechtej mě na líčko. I ty malý popleto, musíš počkat na léto.

Sluníčko

Sluníčko, sluníčko!

Kam poletíš?

Do nebíčka,

nebo do peklíčka?

Sluníčko

 

Vyjdi, vyjdi sluníčko (děti jsou v kruhu, drží se za ruce a jdou vpravo)

za makové zrníčko! (vlevo)

Vyjdi, vyjdi za kopeček (jdeme do středu kruhu)

Uvidíš tam 5 oveček (ven z kruhu)

A 6 berana (dupání)

Se zlatýma rohama (tleskání)

Sluníčko

Volám tě sluníčko volám,
k dalekým vrškům a horám,
volám tě přes černé lesy,
volám tě sluníčko
kde jsi ?

Sluníčko

Sluníčko se probudilo (obloukem dáme ruce nad hlavu)

umylo se v raní rose (přejedeme rukama po obličeji dolů až k pupíku)

na oblohu vyšplhalo (ťapeme ručičkama po bříšku nahoru)

ááá protáhlo se!

Sluníčko

Sluníčko
Pohladilo jednou slunce chladnou jarní zem.
Na květinky zavolalo, hola, pojďte ven!
Která z vás má odvahu, vykouknout ven ze sněhu?
Hlásí se ta malinká, malá bílá sněženka.

Sluníčko

Sluníčko dnes celý den spalo. Copak se mu děti zdálo? Pojďte děti, pojďte sem, se sluníčkem zatřesem.

 

Sluníčko

Sluníčko už krásně hřeje, co to může znamenat? Přeci, že je tady léto! Můžeme se radovat.

 

Sluníčko

Sluníčko jak ráno vstalo šedé mráčky rozehnalo. Usmálo se ze široka na rybičky do potoka.

 

Sluníčko

Sluníčko se probudilo, na oblohu vyskočilo, umylo se v ranní rose, zamrkalo, protáhlo se. Další básnička byla o sluníčku. Sluníčko je barvené „ťukané“ vatovou tyčinkou

 

Sluníčko

Sluníčko se probudilo (z dřepu do stoje snožmo, ruce kruh před tělem) a paprsky zasvítilo, (stoj snožmo, ukazováčky ukazují na všechny strany)

 

SLUNÍČKO

SLUNÍČKO, SLUNÍČKO,
POPOJDI MALIČKO,
SEDÍŠ TU U CESTY,
STANE SE NEŠTĚSTÍ,
NĚCO TĚ ZAJEDE ....

Sluníčko

Spí a spí,
slunce spí,
kdo ho asi probudí?

My si na něj zavoláme,
tím sluníčko přivoláme.
Vstávej slunce začni hřát,
my si s tebou chceme hrát.

Sluníčko na Hromnice

Svítí-li slunce na Hromnice,

bude zimy o šest neděl více.

Sluníčko se rozloučilo

Sluníčko se rozloučilo s kytičkami, travičkou,

na cestu jim zamávalo paprskovou ručičkou.

Jděte všichni honem spát, musím podzim přivítat.

Sluníčko sedmitečné

Jedná tečka , druhá tečka- Vítek čeká na dědečka. Třetí, čtvrtá, pátá, leť, beruško zlatá! Šestá tečka, sedmá tečka - lítej, broučku, dokolečka !

Sluníčko svítí

Sluníčko už svítí jarně, sněhulák se brání marně.

Je s ním konec, marná sláva, pod bříškem ho lechtá tráva.

Sluníčko šlo spát

Sluníčko šlo spát
už nebude hřát.
Usnulo nám na mráčku,
ve sněhovém obláčku.
To je ale prima,
bude bílá zima

Sluníčko už čaruje

Sluníčko už čaruje

Vyšlo slunce nad mraky,

čarovalo zázraky.

Zelená se snítka,

zavoněla kytka

z každé zahrádky

Sluníčko už svítí

Sluníčko už svítí

Na obloze ani mráček,

venku pláče sněhuláček.

Sluníčko už svítí,

roste první kvítí.

Co se to tu stalo?

Blíží se k nám jaro!

Sluníčko vybarvi jablíčko

Sluníčko, sluníčko,
vybarvi jablíčko.
Sviť ještě chviličku,
potom ti zazpívám
tu hezkou písničku.

Sluníčko zachází za hory

Sluníčko zachází za hory,
pasáčci pečou brambory.
Sluníčko zachází za kostel,
pasáčci lezou na postel.

Sluníčko, hej!

Sluníčko, hej! - Michal Černík

 

Sluníčko, hej!

na svět se podívej!

Usměj se konečně,

teple a slunečně!

Sluníčko, počkej na měsíc

Počkej, slunce, nechoď spát! Měsíc si chce s tebou hrát! Vyšel nad les. Už ho vidíš? Proč tak rudneš? Ty se stydíš? Copak proti sobě máte? Proč před sebou utíkáte? Pročpak ti dva nemohou jít společně oblohou?

SLUNÍČKO, SLUNÍČKO

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko (držíme se za ruce a jdeme kroužek doleva), sedíš tu u

cesty (dřep), stane se neštěstí (vztyk, ruce vzpažit), něco tě zajede (točíme se s rukama nad

hlavou, dítě se dostane před matku - směrem ven z kruhu).

Elce, pelce, strejček Nimra, koupil šimla (M+D se drží za ruce a jdou směrem ven z kruhu - D

couvá) v Kadani (M vyskočí, roznoží a rozpaží nad hlavou), ani nevíš jak to šimrá, když mi

lezeš po dlani (D podleze pod mostem a leze dál do středu kruhu, M se mezitím otočí čelem do

středu), podívej se zvedá krovky (M natahuje ruce k D, to zatím vstává, otáčí se k M čelem a

zvedá ruce), asi někam poletí (D běží k M, mává rukama), do nebe či to Stromovky (M zvedne

D nad hlavu a postaví ho zpátky na zem), hádej, hádej, hádej potřetí (M vezme D do náruče, D

roztáhne ruce - letadélko a M se s ním točí směrem zpátky do kruhu).

Nevím, nevím nemám zdání (M dělají hvězdu za levou ruku, D drží pravou rukou), počkej s

nataženou dlaní (M dřepne a D obejde, M je přitom drží za ruku zvednutou nad hlavou a

potom je jakoby vypouští) snad se vrátí za chviličku, i ty malý popleto, letí hledat osmou

tečku,(D pokračuje dále slalomem mezi M, které zatím vstanou, otočí se čelem do kruhu,

chytnou se za ruce a zvednou je nad hlavu, D tak prochází bránama) nevrátí se, nevrátí se,

nevrátí se, tak je to.

Služba

Prokázal mi medvědí službu.

SLYŠÍM JE, UŽ PŘICHÁZEJÍ...

SLYŠÍM JE, UŽ PŘICHÁZEJÍ...

Slyším je, už přicházejí,
ťapkají krok po krůčku,
v dálce už se děti smějí,
vločka mizí v potůčku.
Vánoce, ty svátky radosti,
lásky, klidu, pochopení,
každý každého pohostí,
nic lepšího už nad ně není.
Jsou tu svátky vánoční.

Slyšíš myšky?

Slyšíš, myšky? Slyš, slyš!

Smíš do spížky? Smíš, smíš.

Sníš ty šišky? Sníš, sníš.

Spíš už, smíšku?

Spíš? Spím.

SLYŠÍTE KOLEDY SLADKÝ HLAS...

SLYŠÍTE KOLEDY SLADKÝ HLAS...

Slyšíte koledy sladký hlas?
Říká, že Vánoce jsou tu zas.
Ty krásné zpěvy slýcháme,
když vůni purpury dýcháme.
Maminky pro děti cukroví pečou,
zatímco kapříkům slzičky tečou.
Taťkové na Štědrý den ozdobí stromeček,
aby měl Ježíšek kam schovat dáreček.

Slyšte, slyšte čerstvé zprávy

Slyšte, slyšte čerstvé zprávy,
v polesí jsou všichni zdraví,
jenom hajný strašně zhub,
protože ho bolí zub.

Slza

Běž pryč slzo, slzičko,

nevracej se zpět,

zakrýváš mi sluníčko,

zakrýváš mi svět!

Smaragdová očička

Smaragdová očička,
ta má naše kočička,
mluví řečí kočičí,
vrní, nebo zakřičí.

Stala se z ní maminka,
má kočičí miminka,
ta si hrají dovádějí,
jak víc zlobit nevědějí.

Smíšek

Smíšku, smíšku,

sníš tu šišku, sníš?

Smíšek

Naše Saša, to je smíšek,

její smích je všude slyšet.

Směje se už od svítání,

stačí malé polechtání:-)

 

 

Smolař

Bau, vau černý pes 
trhal kočce k svátku vřes. 
To neviděl svět, 
jak to ten pes splet. 
Místo na vřes, 
je to k pláči, 
šel do lesa na bodláčí. 
Když to přines, tak se smáli 
tlustí, tencí, velcí, malí. 
Kočka řekla: Mňau!
Pes řekl: Bau vau.

SMOLAŘ MRAVENEC

SMOLAŘ   MRAVENEC

Mravenci se stala vážná nehoda,

večer na něj spadla jedna jahoda.

Kopal tunel celou noc.

 

Když se ráno mlčky díval

jak den začíná,

spadla na něj ke vší smůle

ještě malina.

 

SMOLÍČEK A JESKYŇKY

SMOLÍČEK A JESKYŇKY 

Prší, prší, celý les

ve vodě se topí dnes.

„Ťuk, ťuk, ťuky, Smolíčku,

otevři nám světničku!“

„Jeskyňky, jen pojďte dál,

jelen před chvilinkou vstal.“

„A co snídal, Smolíčku?“

„Snídal čerstvou travičku.“

„A co ještě?“

„Vodu z deště.“

„A co víc?“

„Pak už nic.“

„To se dobře nasnídal.

My zas půjdem o dům dál.“

„Kampak byste chodily?

Sluníčko si popílí

a jelen vás, těšte se,

bude vozit po lese.“

Prší, prší, celý les

ve vodě se topí dnes.

Jeskyňky jdou v dešti dál.

Smolíček se jenom smál.

Smrček

Stěžoval si bříze smrček,

jak každému stará jedle,

co stojí v trávě hned vedle,

o něm říká, že je skrček.

 

,, Povídali mi dnes ptáci,

že ji dřevař brzy skácí.

Až budeš mít více místa,

tak vyrosteš dozajista.“

Smrček

Stromeček si domů nesem.

Ještě včera bydlel v lese

a teď voní – víte čím?

Mízou, lesem, jehličím.

Smrt chodí po vsi

Smrt chodí po vsi

má velký fousy

už nemůže choditi

musíme ji nositi

od města k městu

nesem nevěstu

jestli nám nic nedáte

tak si ji tu necháte!

Smrt nesem ze vsi

Smrt nesem ze vsi,

nový líto do vsi.

Buďte paní veselé,

že vám líto neseme.

S červenými vejci,

žlutými mazanci.

Buďte páni veselí

na tu Smrtnou neděli.

Smrt jsme vám odnesli,

nové líto vnesli.

Smrt, smrt ukrutná

Smrt, smrt ukrutná,

kyselica nechutná.

Kyselicu sníme

a smrt utopíme.

Smutek

Nepokoušej se utopit

smutek v alkoholu,

umí plavat!

Smutní kosi

Že prý vosy honí kosy 
z ranní rosy každý den. 
A co kosi? Prosí vosy: 
“Nám se z rosy nechce ven.“ 
Drzé vosy! Tak si kosi,  
kapky rosy v očích nosí. 
Marně prosí hlásky kosí. 
Kosi vosy neuprosí

Smutný potůček

Smutný potůček

Potůček si naříká,

že mu voda utíká.

Dostane se do kraje,

kde veliká řeka je.

Smysly

Smysly

Člověk, ten má smyslů pět,

znám je všechny nazpaměť.

Kde jsou oči, tam je ZRAK,

po prstech nám skáče HMAT.

SLUCH nám sedí na uších,

do nosu nám vlezl ČICH.

A CHUŤ v ústech na jazýčku

 spinká si tu na krajíčku.

Snaha

Můžeš se rozpůlit

a vyčtou ti,

že ses nerozčtvrtil.

Snaž se

Všechny milovat nemůžeš, 

ale snažit se můžeš.

SNĚHOVÁ PEŘINA TŘPYTÍ SE..

SNĚHOVÁ PEŘINA TŘPYTÍ SE...

Sněhová peřina třpytí se krajinou,
cukroví voní tou vůní máminou.
Stříbrný zvoneček slibuje nadílku,
z nebe k nám zaznívá Gloria andílků.
Otevřme srdce svá v tu chvíli kouzelnou
a jeden druhému podejme ruku svou.
Společně zpívejme jako ti andělé,
ať přijdou Vánoce šťastné a veselé.

SNĚHOVÁ PEŘINA TŘPYTÍ SE...

SNĚHOVÁ PEŘINA TŘPYTÍ SE...

Sněhová peřina třpytí se krajinou,
cukroví voní tou vůní máminou.
Stříbrný zvoneček slibuje nadílku,
z nebe k nám zaznívá Gloria andílků.
Otevřme srdce svá v tu chvíli kouzelnou
a jeden druhému podejme ruku svou.
Společně zpívejme jako ti andělé,
ať přijdou Vánoce šťastné a veselé.
Ať se všechna starost zruší,
ať zavládne pokoj v duši,
co bolelo, ať se zhojí,
co těšilo, ať se zdvojí,
krásný celý nový rok,
plný lásky, pohody a štěstí
přeje

Sněhová vánice

Tam se všichni čerti žení!

Zima si chce vyzkoušet,

má-li dneska ve spřežení

nejrychlejší bělouše.

 

Vichr nesou na kopytech,

sníh vpletený do hřívy.

Jestli ještě netopíte,

utíkejte pro dříví!

 

Teplo, teplo, přihořívá.

Jen ať pícka sálá žárem!

Zima jede jako divá!

Práší se jí za kočárem.

Sněhová vločka

Padá vločka, to si pište na čelo jak na letiště. Vaše očka, to jsou světla, aby vločka přesně slétla.

Sněhové vločky

Vločka vločce dráhu kříží, každá někam jinam míří: městská vločka letí k městu, cestovní si hledá cestu, luční padá mezi louky, Klobouková na klobouky... Z vloček co jdou pro legraci, se stavějí sněhuláci.

Sněhové vločky

Bílé vločky, bílé nebe,

 sotva spadnou, již nás zebe.

Vločky, vločky, ach to láká,

postavit z vás sněhuláka!

Vločky, vločky, jak jste hbité,

škoda, že se rozpouštíte.

Sněhové vločky

Bílé vločky, bílé nebe,

 sotva spadnou, již nás zebe.

Vločky, vločky, ach to láká,

postavit z vás sněhuláka!

Vločky, vločky, jak jste hbité,

škoda, že se rozpouštíte.

Sněhové vločky

Sněhové vločky

Bílé vločky, bílé nebe,

 sotva spadnou, již nás zebe.

Vločky, vločky, ach to láká,

postavit z vás sněhuláka!

Vločky, vločky, jak jste hbité,

škoda, že se rozpouštíte.

Sněhuláci

Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Sněhuláci

Sněhuláci
Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Sněhuláci

Sněhuláci

Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Sněhuláci

Sněhuláci
Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Sněhuláci

Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Sněhuláci

V zimě všichni sněhuláci

důležitou mají práci.

Vločky k zemi padají

a oni je sčítají.

Když je jich moc, tak jsou rádi,

přibudou jim kamarádi!

Sněhuláci ti se mají

Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Sněhuláci to balí

Stůně nám sněhulák.

Nastydl se? Ale ne!

Jenom vzdychá,

že ho slunko

asi brzy vyžene.

Už si zbalil na cestu

tři tabulky ledu,

vločky sněhu v jinovatce,

rampouch v ztuhlém medu.

Sněhuláček

Sněhuláček panáček
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.

Sněhuláček

Válím koule sem a tam,

na velikou, malou dám,

a ke kouli nos, sedne si tam kos.

(v lehu na zemi válíme sudy, vztyk, výpon na špičky se vzpažením, prudký dřep ruce dělají "dlouhý nos", ruce na ramena (křidélka), máváme s nimi za současných poskoků snožmo)

Sněhuláček

Sněhuláček panáček

má na hlavě plecháček

Místo očí uhlíky

a až dolů knoflíky,

Chodí, chodí bos

a má dlouhý nos

Sněhuláček

Válím koule sem a tam,
v lehu na zemi válíme sudy
na velikou, malou dám,
vztyk, výpon na špičky se vzpažením, prudký dřep
a ke kouli nos,
ruce dělají "dlouhý nos"
sedne si tam kos.
ruce na ramena (křidélka), máváme s nimi za současných poskoků snožmo

Sněhuláček

Sněhuláček panáček
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.

Sněhuláček

Sněhuláček panáček

má na hlavě plecháček

Místo očí uhlíky

a až dolů knoflíky,

Chodí, chodí bos

a má dlouhý nos

Sněhuláček

Sněhuláček
Sněhuláček panáček
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.

Sněhuláček

Sněhuláček
Sněhuláček panáček
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.

Sněhuláček

Sněhuláček stál,
sluníčka se bál,
mrkvička mu spadla na zem,
zajíc mu ji vzal.

SNĚHULÁČEK

SNĚHULÁČEK PANÁČEK,
MÁ NA HLAVĚ PLECHÁČEK,
MÍSTO OČÍ UHLÍKY,
NA KABÁTĚ KNOFLÍKY.

Sněhuláček

Sněhuláček
Sněhuláček panáček
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.

Sněhuláček

Sněhuláček
Sněhuláček panáček
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.

Sněhuláček panáček

Sněhuláček Panáček, na hlavě má plecháček. Místo nosu mrkvičku, v ruce drží metličku.

Sněhuláček panáček

Sněhuláček panáček (rukama naznačíme 3 koule na sobě) 
má na hlavě plecháček, (uděláme rukama hrnec na hlavě) 
Místo očí uhlíky (ukážeme na oči) 
a až dolů knoflíky, (prsty střídavě vyznačíme knoflíky až dolů) 
Chodí, chodí bos (přešlapujeme z nohy na nohu) 
a má dlouhý nos.(protáhneme "mrkev" co nejdál)

Sněhuláček panáček

Sněhuláček panáček (rukama naznačíme 3 koule na sobě)
má na hlavě plecháček.(uděláme rukama hrnec na hlavě)
Místo očí uhlíky (ukážeme na oči)
a až dolů knoflíky. (prsty střídavě vyznačíme knoflíky až dolů)
Chodí, chodí bos (přešlapujeme z nohy na nohu)
a má dlouhý nos.(protáhneme "mrkev" co nejdál)

 

Sněhuláčkovy starosti

Sněhulákovy starosti

Sněhulák stál na políčku,
očkem šilhal po nebíčku.
Zda nesvítí sluníčko,
nerozhřeje mu bříško.

Ty máš štěstí, sněhuláčku,
na nebi je plno mráčků.
Sluníčko se neusměje,
tvoje bříško nerozhřeje.

Sněhulák

Sněhuláku,

hu, hu, hu!

Kde máš nohy?

Ve sněhu.
 

Sněhulák

Jedna koule maličká,
druhá koule větší,
třetí koule veliká,
na sebe se věší.

Napícháme uhlíky,
jako velké knoflíky.
Oči, pusu, z mrkve nos,
větší nežli nosí kos.

Velkou metlu do ruky,
na holky a na kluky,
a na hlavu plecháček,
už je tady sněhuláček!

Sněhulák

Jedna koule, druhá koule, třetí koule, klobouk, nos,
sněhuláček stojí bos.
Stál sněhulák našišato, kdo ho stavěl, může za to.
Bác, sněhulák spad...
Jedna koule, druhá koule, třetí koule, klobouk, nos,
sněhuláček stojí bos.

Sněhulák

Uválím kuličku,
zavolám Evičku:
Přines mi mrkvičku.

Černý je uhlíček,
parádní knoflíček,
pomáhá Pavlíček.

Poradil srnec,
na hlavu hrnec,
hotovo – konec!

 

Sněhulák

Stojí, stojí hrdina

chlubně břicho vypíná.

Přijde-li však na něj slunko,

roztaje jak zmrzlina.

Sněhulák

Jedna koule, druhá, třetí
co ještě přidáme děti?
Hrnec, mrkev, košťátko
a už tu máme sněhulátko.

Sněhulák

Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělaný.
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělán.

Sněhulák

Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky ? knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.

Sněhulák

kupa sněhu kluky láká
postavili sněhuláka
sněhulák je veliký
z uhlíků má knoflíky
pěknou bílou náprsenku
do okna nám kouká z venku

Sněhulák

Sněhulák
Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky ? knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.

Sněhulák

Sněhulák
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělaný.
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělán.

Sněhulák

Kupa sněhu kluky láká,
postavili sněhuláka.

Sněhulák je veliký,
z uhlíků má knoflíky,

pěknou bílou náprsenku,
do oken nám kouká zvenku.

Sněhulák

Sněhulák

 

Stojí, stojí hrdina

chlubně břicho vypíná.

Přijde-li však na něj slunko,

roztaje jak zmrzlina.

Sněhulák

Sněhulák 

Jedna koule, druhá, třetí
co ještě přidáme děti?
Hrnec, mrkev, košťátko
a už tu máme sněhulátko.

Sněhulák

Sněhulák 

Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělaný.
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělán.

Sněhulák

Sněhulák

Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky ? knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.

Sněhulák

Sněhulák

kupa sněhu kluky láká
postavili sněhuláka
sněhulák je veliký
z uhlíků má knoflíky
pěknou bílou náprsenku
do okna nám kouká z venku

Sněhulák

Sněhulák

Postavil jsem sněhuláka na stráni,

aby hlídal krajáč mléka k snídani.

R: Stojí tam jako pán

a já musím hlídat sám!

 

Postavil jsem sněhuláka u ledu,

aby hlídal kousek masa k obědu.

R: Stojí tam...

 

Postavil jsem sněhuláka u dveří,

aby hlídal kousek chleba k večeři

R: Stojí tam...

 

Na jaře ho teplé slunko rozlilo,

škoda toho sněhuláka nebylo.

 

R: Vždyť tam stál  jako pán

a já musím hlídat sám!

 

Sněhulák

Básnička:

Stál sněhulák našišato,
kdo ho stavěl, může za to.
Bum, sněhulák spad,
budem počítat:
Jeden, dva, tři, tys to byl,
tys ho špatně postavil!

 

SNĚHULÁK

SNĚHULÁK

Jedna koule maličká,

druhá trošku větší.

Třetí koule veliká,

na sebe se věší.

Napícháme uhlíky,

jako velké knoflíky,

oči, pusu, z mrkve nos,

sněhulák tu stojí bos.

A na hlavu plecháček,

už je  tu sněhuláček

 

Sněhulák

Jedna koule maličká,
druhá trochu větší,
třetí koule veliká
na sebe se věší.

Napícháme uhlíky
jako velké knoflíky,
oči, pusu - z mrkve nos,
větší, nežli nosí kos.

Velkou metlu do ruky
na holky i na kluky
a na hlavu plecháček,
už je tu sněhuláček.

Sněhulák

Kupa sněhu kluky láká,
postavili sněhuláka.
Sněhulák je veliký,
z uhlíků má knoflíky,
pěknou bílou náprsenku,
do oken nám kouká zvenku.

Sněhulák

Sněhulák
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělaný.
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělán.

Sněhulák

Sněhulák
Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky – knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.

Sněhulák

Sněhuláku, hu, hu, hu! Kde máš nohy? Ve sněhu.

Sněhulák

Ententýky dva uhlíky, velká mrkev jako nos. Sníh nás láká, havran kráká, nemá boty, chodí bos.

Sněhulák

Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky – knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům. 

 

Sněhulák

Kupa sněhu kluky láká,
postavili sněhuláka.

Sněhulák je veliký,
z uhlíků má knoflíky,

pěknou bílou náprsenku,
do oken nám kouká zvenku.

Sněhulák

Stojí, stojí hrdina

chlubně břicho vypíná.

Přijde-li však na něj slunko,

roztaje jak zmrzlina.

Sněhulák

Jedna koule, druhá, třetí
co ještě přidáme děti?
Hrnec, mrkev, košťátko
a už tu máme sněhulátko.

Sněhulák

Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky ? knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.

Sněhulák

Stojí, stojí hrdina,
chlubně břicho vypíná;
přijde-li však na něj slunko,
roztaje jak zmrzlina.

Sněhulák

První kouli, druhou, třetí,

ze sněhu si koulí děti.

Koule staví na sebe.

Kdepak, sníh je nezebe.

Podívejte, je to tak,

narodil se sněhulák!

Sněhulák - bubák

Stojí bubák za vraty,

kožich má až na paty.

U chaloupky stojí,

sluníčka se bojí.

 

byla zima, liboval si.

bylo teplo, zaplakal si.

potom byla nepohoda,

vzala si ho velka voda.

Sněhulák na lyžích

Já když jedu po sjezdovce ze Sněžky,

neposlouchám jedovaté posměšky.

Chvíli frčím, chvíli padám na frňák,

připadám si jako velký kabrňák.

Sněhulák povedený

To bílé co venku padá 
studí nás a zebe 
postavíme sněhuláka 
snad se nám povede.

Ze tří koulí složený 
mrkev místo nosu 
z uhlíků mu uděláme 
dvě oči a pusu.

Na hlavě má hrnec 
v ruce pometlo 
aby všechny nezbedníčky 
z dvorku vymetlo.

Sněhulák s plecháčkem

Jedna koule maličká, 
druhá trochu větší, 
třetí koule veliká, 
na sebe se věší. 
Napícháme uhlíky, 
jako velké knoflíky.

Oči – pusu z mrkve nos, 
větší, než-li vosí nos. 
Velkou metlu do ruky 
na holky i na kluky. 
A na hlavu plecháček, 
Už je tu sněhuláček.

Sněhulák v zimě

Když je zima, když je mráz,
sněhulák je velký pán.
A když vyjde sluníčko,
roztaje nám maličko.

Sněhulák, to je pán

Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělaný.
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělán.

Sněhulákovy starosti

Sněhulák stál na políčku,
očkem šilhal po nebíčku.
Zda nesvítí sluníčko,
nerozhřeje mu bříško.

Ty máš štěstí, sněhuláčku,
na nebi je plno mráčků.
Sluníčko se neusměje,
tvoje bříško nerozhřeje.

Sněhulákovy starosti

Sněhulákovy starosti

Sněhulák stál na políčku,
očkem šilhal po nebíčku.
Zda nesvítí sluníčko,
nerozhřeje mu bříško.

Ty máš štěstí, sněhuláčku,
na nebi je plno mráčků.
Sluníčko se neusměje,
tvoje bříško nerozhřeje.

Sněženka

Do bílé barvy namáčí
své štětce paní zima.
A když jí barva nestačí
pláče v ní meluzína.
Když s jarem zmizí sníh a led
nic nezůstane z nich,
jen ve sněžence naposled
najdeme zbylý sníh.

Sněženka

Sněženka (F. Hrubín)
Táta včera na venku,
našel první sněženku,
vedle petrklíč,
zima, už je pryč!

Sněženka

Sněženka

Sněženka odhrnula peřinu
a zachvěla se: To je zima!
Vykoukla květem ze stínu,
vždyť na sluníčku je moc príma...

Protáhla si tmavé listy
a celou krásou zazářila...
Dnes má nový kabát čistý,
moc jí sluší barva bílá...

Pak po okolí rozhlédla se,
zda kamarádky také vstaly...
Všechny květy v celé kráse
ve vánku se kolébaly...

Slunci nastavily tváře,
snad i včelku přilákají...
Pod listy, vlivem slunce záře,
poslední zbytky sněhu tají...

Po zimě jako krásný sen
zas květy hledí do nebe...
Je tady slunný jarní den,
pro každého, i pro Tebe...

Sněženka

„Ty sis nějak pospíšila, celá zem je ještě bílá,“ mne si oči sluníčko, „ukaž se mi kytičko.“ 
 

Sněženka

Sněženka

Sněženka odhrnula peřinu
a zachvěla se: To je zima!
Vykoukla květem ze stínu,
vždyť na sluníčku je moc príma...

Protáhla si tmavé listy
a celou krásou zazářila...
Dnes má nový kabát čistý,
moc jí sluší barva bílá...

Pak po okolí rozhlédla se,
zda kamarádky také vstaly...
Všechny květy v celé kráse
ve vánku se kolébaly...

Sněženka

Slunci nastavily tváře,
snad i včelku přilákají...
Pod listy, vlivem slunce záře,
poslední zbytky sněhu tají...

Po zimě jako krásný sen
zas květy hledí do nebe...
Je tady slunný jarní den,
pro každého, i pro Tebe...

Sněženka

Ze sněhu se vyklubala
na prst malá sněženka.
Trochu váhá, že je nahá,
že nastydne její květ,
ale než se napřímila,
těch sněženek kvetlo pět

Sněženka

Do bílé barvy namáčí
své štětce paní zima.
A když jí barva nestačí
pláče v ní meluzína.
Když s jarem zmizí sníh a led
nic nezůstane z nich,
jen ve sněžence naposled
najdeme zbylý sníh.

Sněženka

Jak jsi bílá, něžná,

sněženko má sněžná.

Kterak bych já byla

jiná nežli bílá,

když jsem se tak blízko

sněhu narodila.

Sněženky

Máma volá Mařenku:

„Vidím první sněženku!“

Pak Mařenka volá: „Mami!

Nasněžilo sněženkami!“

Sněženky

Pod peřinkou spinkají,
mnoho času nemají,
jejich bílá hlavička,
chce si užít sluníčka.

Sněží

Padá snížek, padá z nebe

nohy, ruce, pěkně zebe.

Kam zmizeli všichni ptáci?

V krmítku teď mají práci.

Sněží

Sněží, sněží,

mráz kolem běží,

zima je kočičce,

hřbet se jí ježí.

 

Fouká, fouká,

bílá je louka,

zima je pejskovi,

ke kamnům kouká.

Sněží

Sněží, sněží
na špičky věží
na domy i na stromy
na pole i na louky
na čepice, klobouky.
Kdo si chvíli počká
spadne na něj vločka,
spadne na něj celý mrak.
Bude z něho sněhulák.

Sněží

Sněží, sněží, mráz kolem běží.
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká

Sněží

Sněží
Sněží, sněží, mráz kolem běží.
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Sněží

Sněží
Sněží, sněží,
mráz kolem běží,
zima je kočičce,
hřbet se jí ježí.

Fouká, fouká,
bílá je louka,
zima je pejskovi,
ke kamnům kouká.

Sněží

Sněží

Sněží, sněží
na špičky věží
na domy i na stromy
na pole i na louky
na čepice, klobouky.
Kdo si chvíli počká
spadne na něj vločka,
spadne na něj celý mrak.
Bude z něho sněhulák.

Sněží

Sněží, sněží na špičky věží, na auta, na stromy,

na růže, na domy, na pole a na louky, na čepice, klobouky.

Kdo si chvíli počká, spadne na něj vločka,

spadne na něj celý mrak, bude z něho sněhulák.

 

Sněží

Sněží
Sněží, sněží,
mráz kolem běží,
zima je kočičce,
hřbet se jí ježí.

Fouká, fouká,
bílá je louka,
zima je pejskovi,
ke kamnům kouká.

Sněží

Sněží
Sněží, sněží, mráz kolem běží.
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Sněží

Sněží
Sněží, sněží, mráz kolem běží.
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Sněží

Sněží, sněží, potichu,

kočky choďte v kožichu.

Noste kožich kočičí,

pod něj vítr nefičí.

 

 

 

Sněží

Sněží, sněží
na špičky věží
na domy i na stromy
na pole i na louky
na čepice, klobouky.
Kdo si chvíli počká
spadne na něj vločka,
spadne na něj celý mrak.
Bude z něho sněhulák.

Sněží

Sněží, sněží, mráz kolem běží,
zima je kočičce, hřbet se ji ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Sněží

Sněží, sněží na sněženku,

snížek leží všude venku.

Sněženka se souží,

jen po slunci touží.

Sněží

Sněží snížek od svítání,

těším se na sánkování!

Sněží snížek všude venku, 

na šišku i na sněženku.

Sněží - to je krása

Sněží - to je krása

sněží, sněží, to je krása,
sníh mě chladí do tváře,
na pole už také střásá
krajkované polštáře.
Stráň je jako ze smetany,
chaloupky jak od mouky,
sníh se sype na vše strany,
smrkům krášlí klobouky

Sněží - to je krása

sněží, sněží, to je krása,
sníh mě chladí do tváře,
na pole už také střásá
krajkované polštáře.
Stráň je jako ze smetany,
chaloupky jak od mouky,
sníh se sype na vše strany,
smrkům krášlí klobouky

Sněží a fouká

Sněží a fouká,
bílá je louka,
na oknech mráz,
zima přišla zas.

Sněží sněží

Sněží, sněží, sněží,

zima už k nám běží,

kam se jenom podíváš,

plno sněhu leží.

Sněží, to je krása

sněží, sněží, to je krása,
sníh mě chladí do tváře,
na pole už také střásá
krajkované polštáře.
Stráň je jako ze smetany,
chaloupky jak od mouky,
sníh se sype na vše strany,
smrkům krášlí klobouky

Sníček

Dřímo, dřímo, dřímota,

kočky ušly do plota. 

Jenom oči zamhouříš,

už ty kočky neuvidíš.

Spinkej, spinkej, maličký,

sník ti sedne na víčky!

Sníčky

Hajá Hana, hajá Jan,

letí spolu do Hajan,

tam je čekají krásné sníčky,

pro kluky i pro holčičky.
 

Snídaně

Ťuky, ťuky, do dlaní,

máma dělá snídani.

Ťuky, ťuky na dlaně,

chutná ti má snídaně?

Snídaně a co dál

Co máme dnes k snídani? Rohlíček a mazání. 

Co máme dnes k obědu? Pozor, koukej dopředu!

Co máme dnes k večeři? Počkej, až se zvečeří!

 

Sníh

Co se to tu přihodilo, že je všude kolem bílo ? Něco bílé padá z nebe, je to všude, to to zebe. Jedna vločka za druhou prohání se oblohou. A pak spolu s ostatními snášejí se dolů k zemi. Všude kolem leží sníh v obrovitych závějích. Je snad zima ? Sníh má byt ? Vyrazíme na saních !

Sníh

Víš, kde bývá v zimě sníh?

Ukryt v nebi, v oblacích.

Když je zima, padá k zemi,

vločky letí ulicemi,

až pak leží zcela všude.

Než roztaje, sníh tam bude.

Sníh

Padá snížek, padá tiše,
po větérku s nebe pluje,
perlami v něm anděl píše,
že nás Pán Bůh pozdravuje.

Pozdravuje z modré dáli
na tisíckrát drobné děti,
abychom se milovali,
jako ptáci na té sněti

Pohleď, Bože, v naše chatky,
jak tam štěstí rádo kluše,
v klubíčku když kolem matky
dobré děti — jedna duše.

A ty, boží andělíčku,
zaleť si k nám na pohádku,
že nemáme nad matičku,
co je v celém světě statků!

Sníh

V oblacích se mrazem mění

vodní páry ve vločky.

Sníh je bílé překvapení,

lehký, chladný, heboučký.

 

Pomaloučku, polehoučku,

tajemně a tichounce

přibývá ho na paloučku,

přibývá ho na louce.

 

Hleďte-jak je nadýchaný,

bez poskrvnky, beze stopy.

Dokud se tu se sáňkami

naši kluci nevyklopí.

 

Sníh

Odchází pozvolna táním
do marnivosti, pomíjivosti.
Jiskrami vloček smývá
všechnu tu černotu,

plíseň a špínu lidského dění,
bílými květy padal sníh
a den se spojoval s nocí.
Věci krásněly.

Holé stromy, rezavé dráty,
hnus a harampádí
rozplýváním zas pokukují
strašidelností ve své hrůze,

aby je pozvolna
začala skrývat
bující zeleň
sluneční fotosyntézy.

Poznovu přijde očekáván
bělostný, chladným smutkem,
aby měkkými křídly zastřel vše
jako smrt hříchy celého světa.

Sníh březnový

Napadlý sníh březnový,

oseníčku nehoví.

Sníh na Josefa

Na svatého Josefa sníh

- urodí se hojně bílého jetele.

Sníh svatého Ondřeje

Sníh svatého Ondřeje

žitu velmi prospěje.

Sníh v říjnu

Sněží-li brzy v říjnu,

bude mokrá zima.

Snížek

Snížku, snížku, syp se z výšky, smíš!

SNÍŽEK PADÁ, SVĚTLA ZÁŘÍ...

SNÍŽEK PADÁ, SVĚTLA ZÁŘÍ...

Snížek padá, světla září,
již je tu Vánoc čas!
Zas vzpomínky, srdce blaží
milých koled hlas.
Přejeme Vám krásné svátky,
šťastný nový rok
- spokojenost kéž provází
každičký Váš krok!

Sob

Každé ráno chytří sobi najedí se do zásoby. A že sobi nejsou sobci, pozvou losa nebo ovci.

Sob

Nekonečné sněžné pláně. Jak chceš sobe, vyzrát na ně? Ať je vítr, ať je sníh, rozběhnu se na lyžích.

SOJKA

Spadla sojka s borovice,

roztrhla si nohavice.

Běž, zajíčku, k ježkovi,

ten je krejčí hotový.

Běží ježek k borovici,

prohlíží tu nohavici.

Jehličkou ji zašívá,

usmívá se, usmívá.

Píchy, píchy, píchy, píchy,

celý háj se válí smíchy.

Sojka se však nezubí:

zašil jí to naruby!

Sojka

Spadla sojka s borovice,

roztrhla si nohavice.

Běž, zajíčku, k ježkovi,

ten je krejčí hotový.

Běží ježek k borovici,

prohlíží tu nohavici.

Jehličkou ji zašívá,

usmívá se, usmívá.

Píchy, píchy, píchy, píchy,

celý háj se válí smíchy.

Sojka se však nezubí:

zašil jí to naruby!

Sojka

Když se sojka na modřínu rozkřičí,

strachy z něho na zem padá jehličí.

Když se k ní o někom něco donese,

okamžitě to roznese po lese.

Protože už pro ty její pomluvy

žádný v lese s ní raději nemluví,

rozhodla se najít náhradu.

Pomlouvá hajného zahradu.

sojka

Sojka nese novinu,
sova chystá hostinu.
Teta sova slaví svátek,
sejdeme se u ní v pátek.

Sojka

Sojka nese novinu,
sova chystá hostinu.
Teta sova slaví svátek,
sejdeme se u ní v pátek.

Sojka a kočka

Kočka sedí pod dubem,

na sojku se kouká a

hrozivě mňouká. 

Sojka se jí lekla,

na kolínka klekla,

do kmene se souká.

Sokol

Znáš sokoly stěhovavé?

Patří mezi ptáky dravé.

Letí střemhlav dokonale,

v letu loví ptáky malé.

Soňa

Dali Soně čtyři koně,
bělouše i vrané.
Soňo, Soňo, to je ono!
Jsou to koně z Hané.

Soused

Lepší je blízký soused

než vzdálený bratr.

Soustružník

Soustružník obrábí kusy

ze železa, ze dřeva.

Suportem otáčet musí

doprava i doleva.

Přesnou práci bez poklony

každodenně odvádí.

Ze soustruhu smete špóny

dřív, než domů odpádí.

Sova

Sova sedí sama v lese,
ve dne spí a nepohne se.

V noci houká: "Vstávej sýčku!"
Potom spolu při měsíčku
slídí po lese.

Sova

Sova

Sova houká po lese:
bojte se mě, bojte se.
My se sovy nebojíme,
protože my v noci spíme.

 

Sova

Děti, slyšte moje slova:

byla jednou jedna sova

a ta sova, nedivte se

přebývala v temném lese.

V noci naříkala hů, hů

že chce taky vidět duhu.

Duha se jí ukázala.

Jenže to už sova spala

a jak spala, tvrdě tuze

zdálo se jí o té duze

jak na nebi s hvězdami

září všemi barvami.

 

Sova

Sova sedí sama v lese,
ve dne spí a nepohne se.
V noci houká: "Vstávej sýčku!"
Potom spolu při měsíčku
slídí po lese.

Sova

Sova sedí sama v lese,
ve dne spí a nepohne se.
V noci houká: "Vstávej, sýčku!"
Potom spolu při měsíčku
Slídí po lese.
Když se měsíc za les schová,
očima si svítí sova,
Jídlo shánět začíná.
Pak se sýčkem místo spaní
zasedají ke snídani.
To je hostina!

Sova

Sova sedí na vetvi,

sama v lese houká, 

v noci se tmy nebojí,

sama do ní kouká.

Sova

Celý den spí ve své skrýši. 
Jaký sen má asi? Myší. 
Myška běží, uvažuje: 
"Uvidí mě? Vystartuje?" 
Sova ale klímá dál, 
všechny myši mají bál. 
Sově hrozí těžké chvíle: 
založila někam brýle.

Sova

Sova hlavně v noci létá,

houká přitom na půl světa.

Někdy ztrácím odvahu,

když slyším to její HUUU!

Sova

Sova houká po lese:
bojte se mě, bojte se.
My se sovy nebojíme,
protože my v noci spíme.

 

Sova

Sova houká po lese:
bojte se mě, bojte se.
My se sovy nebojíme,
protože my v noci spíme.

Více zde: http://rikanky.webnode.cz/o-zviratkach/

Sova

Sova sedí sama v lese, Za celý den nepohne se. V noci houká: "Vstávej sýčku", Potom spolu při měsíčku Slídí po lese. Když se měsíc za les schová, Očima si svítí sova, Jídlo shánět začíná. Pak se sýčkem místo spaní, Zasedají ke snídani. To je hostina!

Sova

Houká sova: hú hú hú, houkat vám už nebudu. Zahoukala naposledy, schovala se do dubu.

Sova

Čeká, až po celém lese

žádný ptáček neozve se.

Aby mohla se sýčkem

povídat si s měsíčkem.

Sova a čejka

Sova plná učeností v hradní síni knihy hostí. Tam se o ně postará sestra čejka ,,kníhara".

Sova houká

Sova houká po lese: 
bojte se mě, bojte se. 
My se sovy nebojíme, 
protože my v noci spíme.

Sova houká po lese

Sova houká po lese: 

"Bojte se mě, bojte se!" 

My se sovy nebojíme, 

protože my v noci spíme. 

Sova v lese

Sova sedí sama v lese,
ve dne spí a nepohne se.

V noci houká: "Vstávej, sýčku!"
Potom spolu při měsíčku

Slídí po lese.

Když se měsíc za les schová,
očima si svítí sova,

Jídlo shánět začíná.

Pak se sýčkem místo spaní
zasedají ke snídani.

To je hostina!

Sovička

Moc hezká je ta školička,
učí v ní moudrá sovička.
A kdo ještě? Hodná liška,
nemá z ní strach ani myška.

Spadla blecha do trní

Spadla blecha do trní
a ta druhá vedle ní.
Škrábaly se na břichu,
poznaly se po čichu.

Spadla blecha do trní

Spadla blecha do trní, a ta druhá vedle ní. Drbaly se na břichu, poznaly se po čichu.

Spadla lžička

Spadla lžička do kafíčka, udělala žbluňk.

Spadla lžička

Spadla lžička do kafíčka
udělala "žbluňk"!

 

Spadla lžička

Spadla lžička do kafíčka,
udělala žbluňk.

Spadla lžička

Spadla lžička do kafíčka

udělala ŽBLUŇK!

Spadla lžička

Spadla lžička do čajíčka
v malovaném hrnečku
a čaj z hrnku žbluňk,
hned se rozlil na dečku.
Proč tak žbluňkáš lžičko malá
to se nedělá,
no tak mi to promiňte,
to jsem nechtěla.
Tak malá lžička vyskočí
na stole se zatočí
a potom honem peláší
dá se raděj na kaši.
Že na kaši je kakao
které lžičce chutnalo
na čaj ani nemrkne,kuk,
že čaj nikdo nemíchá
to je lžičce fuk.

Spadla moucha do capoucha

Spadla moucha

do capoucha,

zlámala si koleno,

tři neděle naříkala,

tuze ji to bolelo.

Spadla moucha do komína

Spadla moucha do komína,
to vám byla rána!
V kamnech právě zatápěla
kovářova Nána.

To jsem ráda, řekla Nána,
žes mi neutekla,
to jsem ráda, řekla moucha,
žes mě neupekla.

Spěch

Aby měla

pro včelí děťátka med,

musí včela

spěchat na další květ.

Z lesa,

z lučinek a jetele

nosí sladkou šťávu.

Z plástů jako z postele

malé včely vystrkují hlavu.

Spi má malá

Spi má malá jako včelka,

na medovém polštářku. 

Košilku má z hvězdných nití, 

na knoflíček měsíc svítí. 

Hou hou, houpy hou. 

Spi sladce miminko

Spi sladce miminko, zavři oči malinko. Zavři je trošku víc, nech si zdát snů na tisíc. Spi sladce můj malinký, jak medvídek maličký. Před spaním ti přečtu pohádku o malém hrádku. že si na něm princem, co bojuje s drakem. Krásnou princeznu vysvobodíš, celé království zachráníš. A až ráno oči otevřeš, hnedka se na mě usměješ. Ale teď spi celou noc ať tě blešky štípou moc.

Spi, broučku

Odplouvá den na červánku,

noc už hvězdy rozdává,

usmívá se hastrmánek,

rusalky když potkává.

Spi, děťátko, spi

Spi, děťátko, spi, zavři očka svý!
Pán Bůh bude s tebou spáti,
andělíčci kolébati,
spi, děťátko, spi.

Spi, děťátko, spi,
zamhuř očka svý,
až se vzbudíš zachviličku,
dá ti mamička kašičku,
spi, děťátko, spi.
 

Spi, děťátko, spi

Spi, děťátko, spi, zavři očka svý!
Pán Bůh bude s tebou spáti,
andělíčci kolébati,
spi, děťátko, spi.

Spi, děťátko, spi,
zamhuř očka svý,
až se vzbudíš zachviličku,
dá ti mamička kašičku,
spi, děťátko, spi.

 

Spi, děťátko, spi

Spi, děťátko, spi, zavři očka svý! Pán Bůh bude s tebou spáti, andělíčci kolébati, spi, děťátko, spi. Spi, děťátko, spi, zamhuř očka svý, až se vzbudíš zachviličku, dá ti mamička kašičku, spi, děťátko, spi.

Spi, Marjánko, spi

Spi, Marjánko, spi,
zavři očka svý.
A ty kluku, pozor dej,
na bubínek nebřinkej.
Ty kočičko, ticho buď,
naši malou neprobuď.
A ty pejsku, neštěkej,
naši malou nelekej.
Nezpívej už slavíčku,
probudíš nám holčičku.

Spi, miláčku, spi

Spi, miláčku, spi,
zavři očka svý,
dám ti buben a housličky,
nedám tě za svět celičký,
spi miláčku, spi.

 

Spi,děťátko, spi

Spi, děťátko, spi, zavři očka svý! Pán Bůh bude s tebou spáti, andělíčci kolébati, spi, děťátko, spi. Spi, děťátko, spi, zamhuř očka svý, až se vzbudíš zachviličku, dá ti mamička kašičku, spi, děťátko, spi.

Spinká pejsek, kočička

Spinká pejsek, kočička,
spinkej ty má maličká.
Už spí psi i kočičky,
spinkej i ty, maličký.

Spinkáme

Spinkej spinkej můj miláčku,

počkej, počkej na tvého brášku,

v bříšku jsi byl měsíce,

spánek na tebe lepí se.

Spinkej spinkej můj miláčku,

počkej, počkej na tvého brášku,

hadej dadej v tvé postýlce,

podle toho jak se ti chce.

Spinkej spinkej můj milý,

pofoukáme obilí,

uspinkám se také já,

polštář mi pak táta dá.

Spinkej spinkej

Spinkání

Pinky, linky, pinkalinky,
usnul brouček u maminky.
U maminky u tatínka
s nimi se mu nejlíp spinká.

 

Společenství včel

Královnou úlu matka je,
vajíčka denně naklade.
Všichni se o ni starají,
královnu svou si hýčkají.

Včelí samec trubec je,
život jeho krátký je,
přes léto ho vykrmují,
na podzim ho vyhazují.

Nejvíc včelek jsou dělnice,
vykonají práce převelice,
nové včelí plásty staví,
krmí, střeží, chrání, brání,
zpracují nektar na slaďoučký med,
opylují květiny a stromy hned.

Spolužačka?

Tahle holka
je dost velká,
to je asi učitelka…

Sportování

Zděšen pejsek kvičí:
Můj pán se snad zničí!
K čemu stojky, dřepy, kliky,
cvičí, cvičí, cvičí?

Chce být silný, zdravý?
Chce se dočkat slávy
– anebo ho sportování
doopravdy baví?

Sportovní událost

Nikdo se netváří tak líně

jako tlusté dýně.

Nadýmají tváře syslí,

ztěžka chodí, ztěžka myslí,

kam si sednou, tam si sednou,

všechno je jim jedno.

U nás ale bydlí dýně,

a st ou je to jiné.

Tvrdí, že i proti větru

vyhraje závod na sto metrů.

A tak se běželo. Králíci, brouci,

veverka, zebra, tygři, mloci,

a tak dál, a tak dál. Vyběhli z Velvar

A vyhrála želva.

Dýni se celý týden smáli,

protože se jí vůbec nedočkali.

A od těch dob ta tlustá dýně

cvičí denně na kladině.

Srdce

Co na srdci, to na jazyku.

Srdíčka

Vodo, vodo, vodičko,
pohladím tě maličko.
Pohladím tě po hladince
a "Kačenku" po pusince.

 

Srdíčka

Vodo, vodo, vodičko,
pohladím Tě maličko.
Pohladím Tě po hladince
a "Kačenku" po pusince.

Srdíčka

Srdíčka

Malujeme srdíčka, velká jako sluníčka.

Malujeme srdíčka, plavem jako rybička.

Srdíčka

Srdíčka

Malujeme srdíčka, velká jako sluníčka.

Malujeme srdíčka, plavem jako rybička.

Srmt neseme z vsi...

Smrt nesem ze vsi,

nové líto do vsi,

nové líto líbezné,

obilíčko zelené.

Srna

Vlk strhl srně hrst srsti.

Srnci

Řekl srnec ženě srně:
Budeme mít spolu mrně?
Když to bude srneček,
koupíme mu hrneček.

Srnec

Šeptá srnec, šeptá srně: ,,Nesmíš dupat jako slon! Šlapej lesem opatrně- myslivci dnes mají hon!"

Srnec a srna

Srnec strhl srně hrst srsti.

Srnec a srnka

Drnky brnky, brnky drnky, srnec cvrnká srnce trnky. Srnec mrkne na srnku: "Cvrnkni trnku do hrnku!"

Srnka

Někdo ztratil v lese basu.

Kdo ji našel? Srnka. 

Chytila ji kolem pasu 

a teď na ni brnká. 

 

Srpen

Srpen

Liška v srpnu plaší myšku,

dívá se jí do pelíšku,

myšák Vašek šišky leští,

našel všechny, šibal v dešti.

Srpen

Po ránu je trochu chladno,

veveruška věší prádlo,

pak vlaštovkám píše:

„Buďte chvíli tiše!“

Srpen

Srpen, to je dukát zlatý,

zlaté obléká si šaty,

kudy chodí, zlatá řeka

rozleje se do daleka.

Srpen

Ve dne zvoní zlatým klasem,

v noci zpívá vílím hlasem:

ještě chvíli nožkou bosou

tančit budu chladnou rosou,

ještě chvíli mezi stromy,

než se léto v podzim zlomí.

Srpen

Srpen hvězdy prohání

po nebeské pláni,

ty, co na zem padají,

plní lidská přání.

Srpen

Z kouzelnické obálky, sype Srpen korálky do borůvčí, maliní. Kdo je najde, ten je sní.

Srpen

Srpen, srpen,

babička žne srpem,

děda kosí kosou,

smáčí brousek rosou.

Kombajn seče, mlátí, sklízí,

klasy z pole rychle mizí,

zrno dáme do sýpky,

do stodoly otýpky.

Srpen, srpen,

měsíček žne srpem,

hvězdičky ho prosí,

ať je nepokosí.

Srpen

Co srpen neuvaří,

to už září nedosmaží.

Srpen a září

Co srpen nedovařil,

září nedosmaží.

Srpen k zimě hledí

Srpen k zimě hledí

a rád vodu cedí.

Srpnová

Je zlaté jako dukáty
to žito, které právě kosí,
a žluté kroužkované vosy
usedají ti na šaty.

Osmahlí ženci na souvrati
přihýbají si ze džbánku
jablka voní v altánku
a léto se nám brzy ztratí.

Sršeň

Sršeň sršně nepobodá,
brečí první i ten druhý,
že jim mokro smaže pruhy.

Sršeň

Žihadlem prý sršeň bodá,

jde z něj strach - a to je škoda.

Vose se dost podobá,

ale větší tělo má.

Standa

Standa vede k lesu husy, S ním pes jeho jíti musí. Spolu se psem bývají, Hejno hus tam hlídají.

Stará bába

Stará bába čarovala, 
z ječmene kroupy, 
z prosa jáhly dělala, 
to byly její čáry!

Stará husa domů klusá

Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé, než se husa naděje,
než si přečte noviny, má v zadečku bodliny.

Stará větev

Stará větev praská, když se má ohnout.

Staré české rozpočitadlo

Píšu píšu patnáct,
ještě jednou patnáct:
nevěříš-li, tovaryši,
napiš si to sám!

Staré české říkadlo

Stará bába čarovala,
z ječmene kroupy,
z prosa jáhly dělala,
to byly její čáry!

Staročeská

Až přijde Mikuláš,
řeknu mu Otčenáš,
nastavím košíček,
on mi dá jablíček
a já mu zazpívám
jak v háji slavíček.

Přijde-li rohatý
s metličkou do chaty,
schovám si hlavičku
v proutěném košíčku,
nedám mu jablíčko
ani svou dušičku.

Staročeská

Viděl jsi synečku? Viděl jsem pane,
malinkou skulinkou koukal jsem na ně.
Položili maličkou na vyhřátou mez
a nad její hlavičkou šumí, šumí les.
Není to les jako jiný, jsou tu samé kopretiny.
Přiběhla k ní koroptvička,
a co tu dělá ta maličká?
Přiběhla k ní mandelinka,
a co tu dělá ta malinká?
Nic nedělá, tiše spinká,
samotinká a malinká.
Koníčci jí sladce hrají,
ptáčkové zas cvrlikají.

 

Staročeská

Viděl jsi synečku? Viděl jsem pane,
malinkou skulinkou koukal jsem na ně.
Položili maličkou na vyhřátou mez
a nad její hlavičkou šumí, šumí les.
Není to les jako jiný, jsou tu samé kopretiny.
Přiběhla k ní koroptvička,
a co tu dělá ta maličká?
Přiběhla k ní mandelinka,
a co tu dělá ta malinká?
Nic nedělá, tiše spinká,
samotinká a malinká.
Koníčci jí sladce hrají,
ptáčkové zas cvrlikají.

 

STARÝ ČÁP

Starý čáp, klapy, klap, chodí k brodu,

čeřit vodu, čápice ho provází, chytá žáby pod

hrází. Starý čáp, capy, cap, cape bosý po

rákosí, za ním cape čápice, ráchají se v rybníce.

(Chůze po prostoru, klapání rukama jako zobákem, nohy vysoko zvedáme. Některé děti mohou skákat jako žáby. Čápové je chytají. Žáby se mohou zachránit skokem do vody (obruč, kruh z provazu)

Starý čáp

Starý čáp,
klapy, klap,
chodí k brodu,
čeřit vodu,
čápice ho provází,
chytá žáby pod hrází.

 

Starý čáp,
capy, cap,
cape bosý
po rákosí,
za ním cape čápice,
ráchají se v rybníce.

 

Děti chodí prostorem a předvádí čápa - vysoko zdvihají nohy a "klapou" rukama v předpažení. Pokud máme více dětí, mohou některé být žáby (poskoky snožmo), ostatní jsou čápi a čápice, kteří žáby honí. Ty se mohou před čápem zachránit skokem do "vody" (předem připravený kruh z lana či švihadla apod.) Děti si zdokonalí koordinaci pohybu, rovněž i výslovnost. Při hře potom vylepší orientaci v prostoru a posílí dolní končetiny.

Starý čáp

Starý čáp, klapy, klap, (chodíme s nohama vysoko, rukama klapeme jako se zobáky)
chodí k brodu, čeřit vodu.
Čápice ho provází, chytá žáby pod hrází.
Starý čáp, capy, cap,
cape bosý po rákosí.
Za ním cape čápice, ráchají se v rybníce.
(Rodiče jsou čápi, děti jsou žabky - skáčou jako žáby. Čápi chytají žabky. Žabky se zachrání skokem do vody - obruč, kolo z provázku...)

Starý havran

Starý havran kárá bratra, že mu raroh ukradl tvaroh, sebral ho a tradá za roh

Starý keř

V teplém vzduchu nevěř věř, protáhl se starý keř.

Zatřepetal větvičkami, vítáme vás staří známí.

Honem, honem poupata, slunce už je ze zlata.

Starý medvěd

Byl jednou jeden starý medvěd,
každý den vstával přesně v devět.
Hodně jedl, hodně pil,
se zvířátky se nebavil.

Zkrátka se ho bála všechna zvířátka,
i v kurníku zavřená kuřátka.

Stařenka vypráví

Stařenka říká říkanku

o stříbrném beránku.

Stařenka říká pohádku 

o stříbrném hříbátku.

 

Stavím, stavím věž

STAVÍM, STAVÍM VĚŽ

Stavím, stavím věž,           (stavíme před sebou zatnutými pěstmi věž)

po schodech tam běž!        (dlaněmi naznačujeme chůzi po schodech)

A v té věži visí zvonec,        (ruce spojené nad hlavou do zvonice)

až zazvoní tak je konec.      (zakýváme hlavou ze strany na stranu jako zvonec)

 

Stávkující slepička

Stávkující slepička

Stávkuje nám slepička,
podražily vajíčka.
Jedno vejce sedm kaček
- no, ty jsi mi pěkný ptáček!

Snad nám nějaké nadělí
o VELIKONOČNÍM PONDĚLÍ.

Stela

Jede Stela jako střela
vypuštěná z luku.
Počkej, Stelo, nezlom tělo,
nohu nebo ruku!

Stezka pro cyklisty

Dokud běhá širým polem
zajíc ušáček,
nemusí se koukat kolem,
obejde se bez značek.

Vyběhne-li na pěšínku,
máma na něj zavolá:
Dávej pozor, milý synku:
To je cesta pro kola!

Stezka pro chodce

Ententyky, dva špalíky
čert vyletěl z elektriky.
Být to, pane, letadlo,
špatně by to dopadlo!

Že ho chytla tetka s nůší,
odřel si jen nos a uši.
Jízda už ho netěší.
CHODÍ CESTOU PRO PĚŠÍ.

Stěžoval si cvrček

Stěžoval si cvrček, že ho bolí krček.
Nachladil se ve smrčí a teď mu to necvrčí.
Radily mu vosy: "To chce obklad z rosy!"
Radily mu tiplice: "To chce plícník na plíce!"
Radil čmelák basem: "To chce šetřit hlasem.
Seď potichu v brčalu, nech cvrlikat cvrčalu!"
 

Sto oveček

Sluníčko jde za kopeček,

bača vede sto oveček.

Sto ponožek pro stonožku

Sto ponožek pro stonožku

Objednali škvoři z došku

sto ponožek pro stonožku.

Když jim spočte pavouk očka,

stonožka se za rok dočká.

Stojí

Stojí, stojí stůl,
na stole, je sůl.
Stojí, stojí stodola,
sto stehlíků, dokola.
Stojí, stojí stupínek,
na něm je sto semínek.
Stojí, stojí stolístka,
na sucho si nestýská.
Stojí, stojí sto hostů,
vystoupili u mostu.

Stojí

Stojí, stojí stůl,
na stole, je sůl.
Stojí, stojí stodola,
sto stehlíků, dokola.
Stojí, stojí stupínek,
na něm je sto semínek.
Stojí, stojí stolístka,
na sucho si nestýská.
Stojí, stojí sto hostů,
vystoupili u mostu.

Stojí buk

Stojí buk                             tlesk tlesk dup

vprostřed luk                     tlesk tlesk dup

na tom buku                      ruce stehna

devět suků                         ruce stehna

ještě něco více                 skok tlesk

červené střevíce               z nohy na nohu

bílé boty                             krok krok krok tlesk

do roboty                          krok krok krok tlesk

Fuk z hradu ven!               honička

Stojí dub

stojí v lese,

stojí, stojí, nepohne se.

Vítr jeho listy třese,

třese všemi listy v lese.

Sypou se žaludy. sypou se žaludy,

bum, bum, bum, bum, BÁC!

Stojí hastroš v zelí

Stojí hastroš v zelí,
roztrhaný celý.
Zajíček mu nese nový
klobouk na neděli.

Stojí javor

Stojí javor u potoka,

říkají mu klíč:

na koho to slovo padne,

ten musí jít pryč!

Stojí Javor

Stojí javor u potoka, říkají mu klíč, na koho to slovo padne ten musí jít pryč!

Stojí velká borovice

Stojí velká borovice
na ní sedí veveřice
veveřička spolkla šišku
teď jí šiška tlačí v bříšku
Houpy houpy, hou
koníčci jedou,
tralala, tralala
koníčci jedou.

Hučí vítr z hor
už jede traktor
tralala, tralala
už jede traktor.

Stojí vrba

Stojí vrba u potoka, jmenuje se klíč,
na koho to slovo padne, ten musí jít pryč.

Stojí, stojí bedla

Stojí, stojí bedla,
ráda by si sedla
A vzala si pletení,
noha jí už dřevění.

 

Stojí, stojí kopeček

Stojí, stojí kopeček, na kopečku stromeček,
ořechy má uzamčené na stříbrný zámeček.
Pohladím je na tvářičky, podají mi zlaté klíčky,
a to první den, jeden ptáček ohniváček
vyletí mi ven.

Stojka, sotva, to nic není

Stojka, sotva, to nic není,
pustíme se do cvičení.
Neleká nás ani pád,
sportovec se nesmí bát.

Stonožka

Jedna noha, druhá, třetí,
a pak další… pro pána!
Co myslíte, milé děti.
Jak může být nazvána?

Dlouhé tělo, spousta nožek,
běží rychle jako blesk,
stonožkou ji nazýváme,
když má tolik nožiček.

Stonožka

Stonožka

Na cestě je bláto, louže,

stonožce to pěkně klouže.

Až přijde z té hrozné sloty,

nejdřív zout si musí boty.

Hledá, hledá bačkůrky,

ztratily se potvůrky.

Stonožka

 

Dejme tomu stonožka,

co má potíž s obouváním.

Jen se oběda dočká, začne se zouváním.

Na každou totiž nožku -

má ponožku... v botě vložku

a stačí bláta trošku...

prošoupe ponožku.

Stonožka

Našla stará stonožka

na silnici ponožku,

a ač je to k nenadání,

zamýšlí se již od svítání,

na kterou svou nožku, 

vyzkouší tu ponožku.

 

 

STONOŽKA

STONOŽKA

Stonožka si stěžovala,

na žížalu žalovala,

zato, že jí u růže

nepomohla s kaluže.

 

Stopy

Stopy

Stopy dělá každé zvíře,
někdo v lese, někdo v díře.
Někdo malé, někdo velké,
hluboké a taky mělké.

Třeba slon, když v buši chodí,
často se on bahnem brodí.
Když vylézá z bahna ven,
pokaždé je unaven.

Stopy v písku

Kdopak to tu skákal

hop, hop, hop?

Kdopak to tu nechal

řádku stop?

Tohle se už nikdy

nedovím.

Ztratil se a zmizel

jako dým.

Stopy ve sněhu

Kdo tu skákal hop a hop,
sníh nám poví podle stop.
Chodila tu zrána,
chodila tu vrána.

Pak tu čtverák zajíček,
otisk čtvero paciček.
Ani bažant nescházel,
taky se tu procházel.

Koroptvičky nakonec
nožkou psaly na tom sněhu:
Byly jsme tu v noci dnes
až do rána na noclehu.

Mrazila nás ale zem,
nejvíc na nožičky.
Se srdečným pozdravem
Vaše koroptvičky.

Strach

Strach má velké oči.

Straka

Mezi stromy poletuje,

ráda všechny provokuje,

miluje hru najdi i a schovej,

je to známý ptačí zloděj,

veseká a hravá,

černobílá straka.

Strakapoud

Znáte ptáka strakapouda?

Pilný je a žádný louda!

Po kmenech se šplhá rád,

chce z nich červy vyzobat.

Jak má peří zbarvené?

Černo-bílo-červené.

Strašidlo

Co to slyším, cupy dupy, ježí se mi z toho chlupy. Koukám na tu divnou věc, nejsem přeci zbabělec. To náš přítel zajíček, hopsal si přes chodníček.

Strašpytel

Sedí bubák na komíně, 

do naší se dívá síně. 

Hyba, hybaj ven, 

vyženu tě koštětem. 

Bu, bu, bu, 

bubák už je tu.

Strážník

Strážník stojí na stráži,
Azor na něj doráží;

Petr hrozí na Azora,
že je Azor nepozora.

Strážník

Strážník stojí na stráži,
Azor na něj doráží;
Petr hrozí na Azora,
že je Azor nepozora.

Strejček Nimra koupil šimla

Strejček Nimra koupil šimla
za půl páta tolaru.
Přišel domů, popad ženu,
tancoval s ní maděru.

Strejda Tonda

Strejda Tonda vítá tetu, 

troubí přitom na trumpetu.

Strejda troubí ta, ta, ta, 

teta mu utekla do světa!

Strnad

Z oblaků do světa
snížek už přilétá,
na naší zahrádce
ptáček se třepetá.

Vítám tě, strnádku
ve žlutém kabátku,
kam pak jdeš ve sněhu
přes naši zahrádku?

„Po sněhu, po ledu
hledám si koledu,
neměl jsem dlouho již
zrnéčka k obědu.“

Poleť si pro pšenku
k našemu okénku,
poprosím za tebe
tatíčka, maměnku.

Až jen led roztaje,
zajdu si do háje,
dáš mi tam píšťalku,
pěkně mi zahraje.

Strojvedoucí

Strojvedoucí, ten se snaží,
vždy dojet včas na nádraží.
Musí dobře řídit vlak,
je to prostě kabrňák!

Strojvedoucí

Strojvedoucí, ten se snaží,
vždy dojet včas na nádraží.
Umí dobře řídit vlak,
je to prostě kabrňák.

Strojvůdce

Někdy autem, ale také

cestujeme někam vlakem.

A vagóny - jak to bývá -

táhne vpřed lokomotiva.

Strojvůdce v ní za sklem sedí,

do daleka pořád hledí,

musí přece pozor dát,

semafor když velí: stát!

Pak zas přidá, až to sviští,

zase do stanice příští...

Každého tam, kam kdo chce,

doveze pan strojvůdce.

Strom

Stromečku vstávej, ovoce dávej,

umyj se ustroj se, je Štědrý den.

Strom

Strom se svými kořeny
stojí pevně na zemi.

Větve se tu k nebi pnou
zakončeny korunou.

Ptáci kolem létají
s lístečky si šeptají.

Ty se krásně zelenají
ptáčkům peří natřásají.

Lidé pod ním sedají
čerstvý vzduch tu dýchají.

Strom

Poznáš, jaký stromeček
zanechal tu lísteček?
Bříza, lípa, každý strom,
v lese zahřměl hrom.
Byla bouřka každý den,
lesy chytly plamenem.
Stromy chytly, celý les,
na zahradě skákal pes.
A pak chytla ves
a na zahradě skákal pes.

Strom

Strom, který se často přesazuje,

nebývá obsypán ovocem.

Strom

Nejdřív malé semínko,
povyrostlo malinko.
Rostlo, rostlo, čím dál více, 
až z něj byla borovice.

Strom

Nejdřív malé semínko, povyrostlo malinko. Rostlo, rostlo, čím dál více, až z něj byla borovice.

Stromeček

Stromeček

Roste, roste stromeček,

má přemnoho větviček.

Větvičky se kývají,

lístečky se hýbají.

Stromeček

Stromečku, pojď dál,
zmrzneš na té pavlači,
ať jsi jedle nebo smrček,
jen pojď dál, jsi král
jasanů i akátů,
lip ve vonném brokátu -
ze všech stromů země zdejší,
budeš večer nejkrásnější.
Ze všech, ze všech nejsladší.

Stromeček

Stromeček

Roste, roste stromeček,

má přemnoho větviček.

Větvičky se kývají,

lístečky se hýbají.

Stromeček

Roste, roste stromeček, na něm spousta větviček,

větvičky se hýbají, se stromečkem kývají a vítr fičí, fičí, celý les nám zničí!

Více zde: http://kalamajka.webnode.cz/basnicky-na-rozcviceni/

STROMEČEK A POD NÍM DÁRKY...

STROMEČEK A POD NÍM DÁRKY...

Stromeček a pod ním dárky,
k večeři jen chleba, párky,
tak se všichni rádi mějte,
na množství se nedívejte.
Co je třeba, to je zdraví
a to bohatství nenahradí.
Trochu štěstí na Vánoce,
ještě více v novém roce.

STROMEČEK JE NAZDOBENÝ.

STROMEČEK JE NAZDOBENÝ...

Stromeček je nazdobený,
kapr upečený,
dárky čekají,
až se rozdají.
Nejkrásnější chvíle v roce
ať jsou i pro Vás Vánoce,
přeje

STROMEČEK VONÍ, HVĚZDA NA NĚM...

STROMEČEK VONÍ, HVĚZDA NA NĚM...

Stromeček voní, hvězda na něm září,
všichni kolem se blaženě tváří,
nastala štědrovečerní hodina,
sešla se celá rodina
a dárky se začínají rozdávat,
je čas se společně radovat.

Stromečku

Stromečku, stromečku
ať se ti daří
vážit si tě budou
mladí i staří
Smutek a nemoci
ať se pryč ztratí
zelená krása
ať se k nám vrátí.

STROMEČKU VSTÁVEJ

STROMEČKU VSTÁVEJ,
OVOCE DÁVEJ.
UMYJ SE, USTROJ SE
JE ŠTĚDRÝ DEN!!

STROMEK SVÍTÍ, JÍDLO VONÍ...

STROMEK SVÍTÍ, JÍDLO VONÍ...

Stromek svítí, jídlo voní,
Ježíšek k nám záhy míří.
Najíme se do syta,
vyhlížíme Ježíška.
Přejeme Vám zdraví,
buďte stále spokojení.
Krásné svátky přejeme,
ať za rok se tu sejdeme.

Stromy

Chodím lesem sem a tam,
hlasu stromů naslouchám.
Stojí tady mnoho let,
mohou také vyprávět.

O naší zemi všechno ví,
samy si o ní vypráví.
Všechno zlé i dobré,
ukrývají v sobě.

Pokud mi je nezničíme,
přírodu si uchráníme.

Strýček Jean

Usměvavý strýček Jean,
to je pravý Pařížan.
S růží v klopě, plný žáru
prochází se po bulváru,
smeká klobouk a má knír
Jako chrabrý mušketýr.

Elegantní strýček Jean,
to je velký bonviván.
Každý večer zpívá světu
v nejslavnějším kabaretu.
Pod pařížskou oblohou
svět mu leží u nohou.

Strýček Jean je idol dam,
chtějí od něj autogram.
Každé z nich se podepíše
na kolínko – občas výše.
Ať má pořád v očích žár –
Paříži, au revoir!

Strýček Jean

Usměvavý strýček Jean,
to je pravý Pařížan.
S růží v klopě, plný žáru
prochází se po bulváru,
smeká klobouk a má knír
Jako chrabrý mušketýr.

Elegantní strýček Jean,
to je velký bonviván.
Každý večer zpívá světu
v nejslavnějším kabaretu.
Pod pařížskou oblohou
svět mu leží u nohou.

Strýček Jean je idol dam,
chtějí od něj autogram.
Každé z nich se podepíše
na kolínko – občas výše.
Ať má pořád v očích žár –
Paříži, au revoir!

Střecha

Střecha to je klobouk domu,
(stoj rozkročný + ruce spojené nad hlavou)

ještě komín patří k tomu,
(stoj + ruce připažené)

protože dům bez střechy,
(stoj rozkročný + ruce spojené nad hlavou)

moh’ by dělat neplechy.
(poskoky snožmo)

Střídavé podletí

Je-li střídavě na Jiljí,

je střídavé podletí.

Stříhání

Krejčík Bořek říkal,

abych dobře stříhal.

Studánka

Studánka v lese tajemná,
velké kouzlo v sobě má.

V noci na ni měsíc svítí,
hladina se krásně třpytí.

Stíny se tam mihotají,
víly lesem pobíhají.

Když se kolem roztančí,
ke studánce zatočí.

Nad vodou se sklánějí,
obraz svůj tam hledají.

Slunko až se rozzáří,
nikdo je již nespatří.

Jen studánka tam stále sní,
dál skrývá své tajemství.

Studený prosinec

Studený prosinec - brzké jaro.

Stůj, dej přednost v jízdě

Rozpustilá raketa
zeměkouli oblétá,
nestará se o značky,
potkává jen obláčky.

Letí, kam si zamane,
nikdy se jí nestane,
aby přišla na značku:
STŮJ! DEJ PŘEDNOST OBLÁČKU!

Suchý březen

Suchý březen,

mokrý máj,

bude humno

jako ráj.

Suchý červen

Ze suchého června

rádi nebýváme,

za vlhkého - vína,

chleba nemíváme.

Suchý leden

Suchý leden,

mokrý červen.

Sůl

Koupil sedlák soudek soli, A teď doma sádlo solí. Solí, solí, sype sůl V soudku bude soli půl.

Sup

Nad zdechlinou pták si krouží

a potom ji sežrat touží.

Třímetrové rozpětí

má, když vzduchem proletí.

Sup

Nad zdechlinou pták si krouží

a potom ji sežrat touží.

Třímetrové rozpětí

má, když vzduchem proletí.

Svatá Anna

Svatá Anna - chladna zrána.

Svatá Anna

Svatá Anna

pšenku žala.

Svatá Barbora

Má-li svatá Barbora bílý fěrtoch,

bude příští rok hodně trávy.

Svatá Barbora, Sába, Mikuláš

Svatá Barbora

mosty mostí,

Sába hřeby ostří,

svatý Mikuláš je přibíjí.

Svatá Barborka

Svatá Barborka

táhne sáně ze dvorka.

Svatá Eudoxie

Svatá Eudoxie

příznivá,

ale blátivá.

Svatá Eudoxie II

Svatá Eudoxie

psa až po uši

sněhem zavěje.

Svatá Kateřina

Svatá Kateřina

zavěsila housle

do komína.

Svatá Kateřina a Barbora

Svatá Kateřina

prádlo máchá

a Barbora je škrobí.

Svatá Lucie

Svatá Lucie ukazuje svou moc,

neb nám dává nejdelší noc.

Svatá Ludmila

Svatá Ludmila

deštěm obmyla.

Svatá Markéta

Svatá Markéta

vede žence do žita.

Svatá Máří

Svatá Máří vybírá

hnízda komáří.

Svatá Terezie

Svatá Terezie z rosičky

nadělává perličky.

Svatá Terezie

Svatá Terezie,

krávy uvazuje.

Svatá Žofie.

Svatá Žofie

políčka často zalije.

Svatba

Kdo pospíchá se svatbou,

bude mít dost času toho litovat.

Svatba

Řípa se vdávala, celer výskal, mrkev tancovala, a křen pískal.

Svatební košile

Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.

Na stěně nízké světničky
byl obraz boží rodičky,
rodičky boží s děťátkem,
tak jako růže s poupátkem.

A před tou mocnou světicí
viděti pannu klečící:
klečela, líce skloněné,
ruce na prsa složené;
slzy jí z očí padaly,
čelem se ňádra zdvihaly.
A když slzička upadla,
v ty bílé ňádra zapadla.

„Žel bohu, kde můj tatíček?
Již na něm roste trávníček!
Žel bohu, kde má matička?
Tam leží - podle tatíčka!
Sestra do roka nežila,
bratra mi koule zabila.

Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.
Do ciziny se ubíral,
těšil mě, slzy utíral:
„Zasej, má milá, zasej len,
vzpomínej na mne každý den,
první rok přádla hledívej,
druhý rok plátno polívej,
třetí košile vyšívej:
až ty košile ušiješ,
věneček z routy poviješ.“

Již jsem košile ušila,
již jsem je v truhle složila,
již moje routa v odkvětě,
a milý ještě ve světě,
ve světě šírém, širokém,
co kámen v moři hlubokém.
Tři léta o něm ani sluch
živ-li a zdráv - zná milý bůh!

Maria, panno přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať -
aneb život můj náhle zkrať:
u něho život jarý květ -
bez něho však mě mrzí svět.
Maria, matko milosti,
buď pomocnicí v žalosti!“

Pohnul se obraz na stěně -
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i - zlé že znamení!

A slyš, na záspí kroků zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
„Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
A zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?“

„Ach můj milý, ach pro nebe,
tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
za tě se právě modlila!“

„Ho, nech modlení - skoč a pojď,
skoč a pojď a mě doprovoď;
měsíček svítí na cestu:
já přišel pro svou nevěstu.“

„Ach proboha, ach co pravíš?
Kam bychom šli - tak pozdě již!
Vítr burácí, pustá noc,
počkej jen do dne - není moc.“

„Ho, den je noc, a noc je den -
ve dne mé oči tlačí sen!
Dřív než se vzbudí kohouti,
musím tě za svou pojmouti.
Jen neprodlévej, skoč a pojď,
dnes ještě budeš moje choť!“

Byla noc, byla hluboká,
měsíček svítil z vysoka
a ticho, pusto v dědině,
vítr burácel jedině.

A on tu napřed - skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
když ty pocestné zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
žetě nablízku umrlec!

„Pěkná noc, jasná - v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž -
má milá, nic se nebojíš?“

„Což bych se bála? Tys se mnou,
a oko boží nade mnou. -
Pověz, můj milý, řekni přec,
živ-li a zdráv je tvůj otec?
Tvůj otec a tvá milá máť,
a ráda-li mě bude znáť?“

„Moc, má panenko, moc se ptáš,
jen honem pojď - však uhlídáš.
Jen honem pojď - čas nečeká,
a cesta naše daleká.
Co máš, má milá, v pravici?“

„Nesu si knížky modlicí.“
„Zahoď je pryč, to modlení
je těžší nežli kamení!
Zahoď je pryč, ať lehce jdeš,
jestli mi postačiti chceš.“

Knížky jí vzal a zahodil,
a byli skokem deset mil.

A byla cesta výšinou,
skalami, lesní pustinou;
a v rokytí a v úskalí
divoké feny štěkaly;
a kulich hlásal pověsti:
žetě nablízku neštěstí. -

A on vždy napřed - skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Po šípkoví a po skalí
ty bílé nohy šlapaly;
a na hloží a křemení
zůstalo krve znamení.

„Pěkná noc, jasná - v tento čas
mrtví s živými chodí zas;
a nežli zvíš, jsou tobě blíž -
má milá, nic se nebojíš?“

„Což bych se bála? Tys se mnou,
a ruka Páně nade mnou. -
Pověz, můj milý, řekni jen,
jak je tvůj domek upraven?
Čistá světnička? Veselá?
A zdali blízko kostela?“

„Moc, má panenko, moc se ptáš,
však ještě dnes to uhlídáš.
Jen honem pojď - čas utíká,
a dálka ještě veliká.
Co máš, má milá, za pasem?“

„Růženec s sebou vzala jsem.“

„Ho, ten růženec z klokočí
jako had tebe otočí!
Zúží tě, stáhne tobě dech:
zahoď jej pryč - neb máme spěch!“

Růženec popad, zahodil,
a byli skokem dvacet mil.

A byla cesta nížinou,
přes vody, luka, bažinou;
a po bažině, po sluji
modrá světélka laškují:
dvě řady, devět za sebou,
jako když s tělem k hrobu jdou;
a žabí havěť v potoce
pohřební píseň skřehoce. -

A on vždy napřed - skok a skok,
a jí za ním již slábne krok.
Ostřice dívku ubohou
břitvami řeže do nohou;
a to kapradí zelené
je krví její zbarvené.

„Pěkná noc, jasná - v tu dobu
spěchají živí ke hrobu;
a nežli zvíš, jsi hrobu blíž -
má milá, nic se nebojíš?“

„Ach nebojím, vždyť tys se mnou,
a vůle Páně nade mnou!
Jen ustaň málo v pospěchu,
jen popřej málo oddechu.
Duch slábne, nohy klesají,
a k srdci nože bodají!“

„Jen pojď a pospěš, děvče mé,
však brzo již tam budeme.
Hosté čekají, čeká kvas,
a jako střela letí čas. -
Co to máš na té tkaničce
na krku na té tkaničce?“

„To křížek po mé matičce.“

„Hoho, to zlato proklaté
má hrany ostře špičaté!
Bodá tě - a mě nejinak,
zahoď to, budeš jako pták!

Křížek utrh a zahodil,
a byli skokem třicet mil. -

Tu na planině široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
a věž se zvonkem nad střechou.

„Hoj, má panenko, tu jsme již!
Nic, má panenko, nevidíš?“

„Ach proboha, ten kostel snad?“

„To není kostel, to můj hrad!“

„Ten hřbitov - a těch křížů řad?“

„To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mě hleď
a skoč vesele přes tu zeď!“

„Ó nech mne již, ó nech mne tak!
Divý a hrozný je tvůj zrak;
tvůj dech otravný jako jed,
a tvoje srdce tvrdý led!“

„Nic se, má milá, nic neboj!
Veselo u mne, všeho hoj:
masa dost - ale bez krve,
dnes bude jinak poprvé! -
Co máš v uzlíku, má milá?"

"Košile, co jsem ušila.“

„Netřeba jich víc nežli dvě:
ta jedna tobě, druhá mně.“

Uzlík jí vzal a s chechtotem
přehodil na hrob za plotem.
„Nic ty se neboj, na mě hleď
a skoč za uzlem přes tu zeď.“

„Však jsi ty vždy byl přede mnou,
a já za tebou cestou zlou;
však jsi byl napřed po ten čas:
skoč a ukaž mi cestu zas!“

Skokem přeskočil ohradu,
nic nepomyslil na zradu;
skočil do výše sáhů pět -
jí však již venku nevidět:
jenom po bílém obleku
zablesklo se jest v útěku,
a schrána její blízko dost -
nenadál se zlý její host!

Stojíť tu, stojí komora:
nizoučké dvéře - závora;
zavrzly dvéře za pannou
a závora jí ochranou.
Stavení skrovné, bez oken,
měsíc lištami šeřil jen;
stavení pevné jako klec,
a v něm na prkně - umrlec.

Hoj, jak se venku vzmáhá hluk,
hrobových oblud mocný pluk;
šumí a kolem klapají
a takto píseň skuhrají:

„Tělu do hrobu přísluší,
běda, kdos nedbal o duši!“
A tu na dvéře: buch, buch, buch!
burácí zvenčí její druh:
„Vstávej, umrlče, nahoru,
odstrč mi tam tu závoru!“

A mrtvý oči otvírá,
a mrtvý oči protírá,
sbírá se, hlavu pozvedá
a půlkolem se ohlédá.

„Bože svatý, rač pomoci,
nedej mne ďáblu do moci! -
Ty mrtvý, lež a nevstávej,
pánbůh ti pokoj věčný dej!“

A mrtvý hlavu položiv,
zamhouřil oči jako dřív. -

A tu poznovu - buch, buch, buch!
silněji tluče její druh:
„Vstávej, umrlče, nahoru,
otevři mi svou komoru!“

A na ten hřmot a na ten hlas
mrtvý se zdvihá z prkna zas
a rámě ztuhlé naměří
tam, kde závora u dveří.

„Spas duši, Kriste Ježíši,
smiluj se v bídě nejvyšší! -
Ty mrtvý, nevstávej a lež;
pánbůh tě potěš - a mne též!“

A mrtvý zas se položiv,
natáhnul údy jako dřív. -

A znova venku: buch, buch, buch!
a panně mizí zrak i sluch!
Vstávej, umrlče, hola hou,
a podej mi sem tu živou!

Ach běda, běda děvčeti!
Umrlý vstává potřetí
a velké, kalné své oči
na poloumrtvou otočí.
„Maria Panno, při mně stůj,
u syna svého oroduj!
Nehodně jsem tě prosila:
ach odpusť, co jsem zhřešila!
Maria, matko milosti,
z té moci zlé mě vyprosti.“

A slyš, tu právě nablízce
kokrhá kohout ve vísce;
a za ním, co ta dědina,
všecka kohoutí družina.

Tu mrtvý, jak se postavil,
pádem se na zem povalil,
a venku ticho - ani ruch:
zmizel dav, i zlý její druh. -

Ráno když lidé na mši jdou,
v úžasu státi zůstanou:
hrob jeden dutý nahoře,
panna v umrlčí komoře,
a na každičké mohyle
útržek z nové košile. -

Dobře ses, panno, radila,
na boha že jsi myslila
a druha zlého odbyla!
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla skonala:
tvé tělo bílé, spanilé,
bylo by co ty košile!

Sváteční zvonění

Naše zvony pěkně zvoní,

když ve svátek vyzvánějí.

na všech věžích zvoní,

koláče z oken voní.

Svatého Marka deštivo

Svatého Marka deštivo

- sedm týdnů blátivo.

Svátek

Jablíčko babičce,

tetičce šátek,

kytičku mamičce,

dneska mají svátek.

Svátky velikonoční

Svátky velikonoční

Boží hod
přišel vhod,
a zítra nemusíme do práce,
všude kolem vládne legrace!

Svatojánská muška

Svatojánská muška malá, ta že by se zatoulala? Nebojí se máma muška ani v noci o dcerku. Každý už si o tom šušká: nosí přece baterku.

Svatopluk

Svatopluka bolí ruka,
právě přestal fňukat.
Dej mi ruku, Svatopluku,
já do ní dám dukát!

Svatý Florián

Svatý Florián si ještě může

nasadit sněhový klobouk.

Svatý František

Svatý František

- v poledne košile,

ráno kožíšek.

Svatý František II.

Svatý František

zahání lidi

do chýšek.

Svatý Havel

Svatý Havel - devět počasí za den.

Svatý Havel a léto

Svatý Havel stojí za to,

jaké bude příští léto.

Svatý Jan

Svatý Jan dešťů je přítel.

Svatý Jan

Svatý Jan otvírá

zimě zase dveře.

Svatý Jan Nepomucký

Pět hvězd krouží kol svatého,
jenž si drží ústa.
Na Havlíčka Borovského
vzpomenu si zhusta.
Jenom jednou klekl sobě,
prose u svatého,
by náš jazyk neshnil v hrobě,
jako neshnil jeho.
A náš jazyk žije, vzkvétá,
lid jím mluví, zpívá.
Po vsích stojí štatuje ta
opršelá, křivá.

Svatý Jiří

Svatý Jiří

na bochník

míří.

Svatý Josef

Svatý Josef přichází na led s pantokem.

Svatý kříž

Svatý kříž - ovčí stříž.

Svatý Martin

Svatý Martin na svém koni

jede cestou mrazivou.

U cesty se stařec choulí:

„Obdaruj mě almužnou!“

„Co ti dám, můj bratře milý?

Oč se s tebou rozdělím?“

Martin mečem plášť svůj půlí,:

„Vezmi, kéž tě potěším.      

Svatý Martin

Svatý Martin na svém koni

jede cestou mrazivou.

U cesty se stařec choulí:

„Obdaruj mě almužnou!“

„Co ti dám, můj bratře milý?

Oč se s tebou rozdělím?“

Martin mečem plášť svůj půlí,:

„Vezmi, kéž tě potěším. 

Svatý Mikuláš

Vítej, svatý Mikuláši,
v našem okýnku!
Stůj mi stále ku pomoci,
opatruj mně ve dne v noci
moji dušinku.

Vítej, svatý Mikuláši,
k tobě spínám dlaň:
Pomodlím se modlitbičku
za tatíčka, za matičku,
ty mi vždycky chraň.

Vítej, svatý Mikuláši,
na tu českou zem:
Máš-li štěstí ve svém klínu,
projdi celou domovinu,
rozdej nám je všem.

Svatý Ondřej

Svatý Ondřej dělá led

a svatý Jiří jej láme.

Svatý Prokop

Svatý Prokop

hřiba nakop.

Svatý Vít

Svatý Vít dává trávě pít.

Svatý Vít a svatý Prokop

Svatý Vít

kořen štíp,

svatý Prokop,

ten ho dokop.

Svět fantazie

Svět fantazie

Dobré ráno, kamarádi,

kampak byste dneska rádi?

Zlatý klíček odemkne ti

dveře, kam chodí jen děti.

Krásný je svět fantazie,

dobře tomu, kdo v něm žije.

Světlana

Se Světlanou upatlanou
těžké pořízení!
Venku bláto – Světlana to
bláto neocení.

Světlušky

SVĚTLUŠKY V LISTÍ

Ticho svítí:

-Ach ach ach,

sem se smí jen po špičkách!

Sem a tam a zas a zase

lucernička rozžíhá se.

A když si ji chytit chci,

slyším ticho tichoucí:

Nech je, nech,

nech je, nech,

sem se smí jen na křídlech.

Světlušky

O půlnoci mezi stromy

rozsvěcely lampiony.

Rozespalí tchoři

mysleli, že hoří.

SVĚTLUŠKY V LISTÍ

Ticho svítí:

-Ach ach ach,

sem se smí jen po špičkách!

Sem a tam a zas a zase

lucernička rozžíhá se.

A když si ji chytit chci,

slyším ticho tichoucí:

Nech je, nech,

nech je, nech,

sem se smí jen na křídlech.

Svíce

Svíce sebe stravuje a jiným svítí.

Svině běží uličkou

Svině běží uličkou
a švec za ní s paličkou.
Svině křičí: "Ni, ni, ni,
netrhej mi štětiny!"

Svišť

Svišť sice svisle visel,
zasvištěl,svist slyšel sysel.

Svišti

Svišti sviští

po smetišti, 

sviští tam

a sviští tu.

Svišti sviští,

listí šustí,

šustí listí,

po létu.

 

Svištivá

Na mém hřišti vichr sviští,
krade písek v pískovišti.
A vrací tam bílý sníh,
který sbírá ve větvích.

 

Sviť sluníčko

Sviť sluníčko

Svět je velká koule

jménem  zeměkoule.

Posílá psaní sluníčku:

"Posviť na mě trošičku!"

Sviť, měsíčku, sviť

Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije nit.
Šiju, šiju si botičky,
do sucha i do vodičky.

Sviť, sluníčko, sviť

Slunce, slunce, tolik je tě, že jsi na celičkém světě - sviť, sluníčko, sviť ! Tu se zlatých lánů chytíš, tu na naše vlásky svítíš - nezhasneš nám, viď ? Kde jsi ty, je krásně všude, jednou všude krásně bude - sviť, sluníčko, sviť !

Svítí, svítí hvězdička

Svítí, svítí hvězdička,          (dlaně sevřít a hned zase otevřít – blikání)
do každého hnízdečka.     (na špičkách, ruce znázorňují hnízdečko)
Čimčarárá, čim, čim, čim (skáčeme snožmo)
co se dneska naučím?     (poklona dle fantazie)

A dnes se můžeme naučit básničku o naší mamince,
třeba se vám bude hodit na vystoupení pro rodiče.

Moře, moře, kdopak ví,
kde ukrýváš poklady?
Možná rybky, ty to vědí,
ale ty nic nepovědí.

Já mám také poklady,
nejde vám to do hlavy?
Hádej, hádej, hadači,
koho já mám nejradši?

Moje máma poklad je,
když se na mně usměje.
Nejvzácnější perličku,
nosím ve svém srdíčku.

A když se básničku naučíme opravdu hezky,
pochválíme se: ó ó ó – To se nám to povedlo! (vytleskáváme)
Doufám, že se všechno daří i vám – Pěkný den

Svlačec

Nad škarpou visí u silnice,
obtáčí dlouhá stébla žit.
Jen kapku rosy a nic více
v kalíšku svém ti podá pít.

Tak lehce jde se pocestnému,
jak okusil by vzácných vín.
Co říkal chlapec? Zdálo se mu,
že zavoněl dech maminčin.

Svlékejte kožíšek

Svlékejte kožíšek babičko milá,

skřivánek v oblacích vesele zpívá,

sluníčko zahřívá pole i sady,

broučci se vyspali, jaro je tady.

Svlékejte kožíšek

Svlékejte kožíšek babičko milá,

skřivánek v oblacích vesele zpívá,

sluníčko zahřívá pole i sady,

broučci se vyspali, jaro je tady.

Sýček

Pověz ty mně, milý sýčku

jaký je les při měsíčku?

Tišší než-li krůčky myší.

Srnky pijí u říčky 

a na nebi hvězdičky

rozsvěcují očka - rose

studí vílí nožky bosé.

A les spí a usíná...

Sem tam zvonek zacinká,

než sluníčko rozehřeje

trávě zhřehlá kolínka.

Sýček, sovy a míček

Strýček sýček
a dvě sovy
nesou míček
pingpongový .

Prý se spolu utkají
v pingpongovém turnaji.

Sýkora

Každý den mě ze dvorka, zdraví malá sýkorka. Snad proto, že modřinkám dávám lůj a semínka.

Sýkora

Tento ptáček všude žije,

snad jen kromě Austrálie.

Mnoho druhů sýkor prý je -

větší či malinká,

koňadra, modřinka...

Synáček

Synáčku můj, pověz nám,
proč jsi na svět přišel? 

Já jsem přišel, abych slyšel,
jak potůček teče
od pramínku k řece.

Kdybych nebyl býval přišel, 
tak bych nebyl býval slyšel,
jak potůček teče
od pramínku k řece,
ani bych se nedověděl, 
jak růžička voní -
Já si přišel pro ni.

Sypalo se peří na zem

Sypalo se peří na zem,

všude bylo bílo rázem.

Políčka se tomu smála,

pročpak by se sněhu bála?

 

Sypalo se peří všude,

copak z toho asi bude?

Peřinečka bílá, měkká,

tolik dětí na ni čeká.

Sypu zrní

Sypu zrní

Sypu zrní, puť, puť, puť,

milé kuře, dobrou chuť.

Sypu zrní pro pět ptáčků

Sypu zrní pro pět ptáčků,
ať si dají do zobáčku.
Sypu zrní na dvorku,
pro pět hezkých sýkorek.

Sysel

Syslovi se ulevilo,
Že už venku polevilo,
Zásoby se ztenčily,
Jen aby mu stačily.
Zima, zima všude vládne,
Do pelíšku ještě táhne.

Sysel

Kousl sysel sysla a ten sysel šišlá.

Sysel

Sysel seče otavu, 
liška pohrabuje, 
zajíc na vůz nakládá, 
myška našlapuje.