Děkuji moc za odpověď, budu věřit, že se vše časem vyřeší.

Dobrý den, ještě bych se chtěla zeptat:pojedu za přítelem, napsala jsem mu,jestli se můžu za ním přijet podívat. Napsal,že klidně. Ale mám z toho smíšené pocity.Na jednu stranu se těším, na druhou divný pocit z toho,že mu vadím a dolizam.Protože mi připadá, že opravdu k ostatním je už normální, jen ke mě je jiný.Třeba na fb lajkuje ostatním fotky,komentuje,a mě už ne.A taky si namaloval obrázek. To přece člověk v depresi nebo v blbé náladě nedělá ne?Proto si myslim,že to jeho chování má něco společného se mnou,i když se rozcházet nechce.A napadlo mě,když si ani pusu nedáme,ani se neobejmeme,sám od sebe už to neudělá, že bych to udělala já, jen nevím, jestli je to dobrý nápad,a bojím se odmítnutí, že mě odstrčí.A ještě mě napadlo,že bych mu podstrčila dopis k zamyšlení, vyjádření podpory, vyznání lásky,atd.I když jsem mu toto vše hned na začátku několikrát napsala v SMS,a nevyjádřil se k tomu,tak jsem myslela,že bych to mohla zkusit znova po delší době dopisem.

Ano,ulevilo.Měla bych takovou nějakou jistotu,co to je.Takhle se cítím strašně nejistě,i ohledně našeho vztahu.

Děkuji. Ano,trápí me to opravdu hodně, protože jsme spolu,a přitom nejsme,a já nevím, jak to bude dál. A máte pravdu,potrebuji se vypovídat, zítra jdu k psychologovi si o tom promluvit.Ještě me napadlo,nemohla by to být postraumaticka porucha kvůli tomu incidentu s tchyni a manželem?Četla jsem příznaky,a docela to sedí.

Takže myslíte, že by mohl změnit názor, a toho odborníka vyhledat?Já mu už řekla, že bud to bude řešit nebo se rozejdeme,že je to teď na něm. A ani toto s nim nehne,a pořád tvrdí to,že asociala člověk nezmění. A jak dlouhý čas tomu mám dát?

Děkuji.Tak to se obávám, že se náš vztah asi rozpadne,protože on tvrdí, že jaky je teď, tak je takový, a nezmění se,proto to nebude řešit, a taky že mu to vlastně nevadí, a řešit to bude až ve chvíli, kdy bude mít zase těžké deprese.

Myslím, ze nejlepší by bylo ho nechat v klidu,aspoň dva týdny, pak mu občas napsat jak se má nebo za ním na chvilku přijet se podívat. Jinak nevím, a taky nevím, jak ho přesvědčit,aby to řešil? Je šance, ze ty jeho stavy vymizí samy,pokud s tím opravdu nebude chtít nic dělat?

Ano,je to hodně těžké, a je mi smutno po našich společných chvílích. Jak se mam tedy chovat?Mám prebrat iniciativu já, abysme se videli?Nebo mám úplně se mu neozyvat,a čekat, až se ozve sam?Zatím se mu vůbec neozyvam,pouze odepisu,když se me zeptá,jak jsem dopadla u soudu.

Děkuji za odpověď. Zapomněla jsem dodat,ze přítel trpěl kdysi těžkými depresemi,a doteď ( přes rok)bere Argofan,jednu tabletu denně. Navíc problém je v tom, ze on to řešit nechce. Byl na kontrole u psychiatricky kvůli lékům, ale neřekl ji,jaké má teď stavy.Prý to řešit nebude,protože to není psycholog,a psychologa nechce, protože má alergii na všechny lidi momentálně.Vůbec spolu nejsme,a když už, nedá mi vůbec pusu,nedrzime se za ruce,neobejme me,ani spolu skoro nemluvime,přitom to už nedávno vypadalo,ze se to zlepšuje. A to nemluvím o tom,ze posledni dobou na facebooku píše, jak se cítí spokojeně, úžasně, atd.,proto spis mam pocit,ze je už v pohodě, ale začíná náš vztah vzdavat.Jenže když se ho zeptám,tak se rozchazet nechce.A jak mu mam být oporou,když se on neozve,abysme se viděli? Mam přebírat iniciativu já? Já už vážně nevím.

Děkuji.