Já u dcery začala 14 dní před ukončeným 6. měsícem. Taky už jsem se nemohla dočkat a jelikož byla z části už i na UM, tak jsem si říkala, že je to stejně jedno a první jsem dala dýni :) A krmili jsme převážně ze skleniček....no a u syna jsem začala až po ukončeném 6. měsíci, je stále kojený a to teď začínáme 9. měsíc a naopak vařím doma a skleničky nekupuji vůbec :) Takže vlastně u každého prcka jsem to měla jinak a za sebe teď mohu říct, že u dalšího dítěte bych opět nespěchala a užívala si plné kojení :) S příkrmy pak nejdříve od toho ukončeného 6. měsíce :) Ale tatínkovo nadšení chápu :D ono ho to přejde až s tím začnete a přijdete na to, že je s tím daleko více práce než když jen kojíte :))

Je to speciální znakování baby signs, tady je i nějaký odkaz http://www.babysigns.cz/ :) Nejdříve vás mimčo jen sleduje a chce to opravdu trpělivost. Znakovat začne třeba po měsíci, dvou..podle toho, kdy se začíná a jak je dítě vnímavé :) Nejdříve se vyberou třeba jen dva znaky, které se nejvíce používají..já začínala s papáním a pitím a až si je dítě osvojí, přidáváte další :) já si nejdříve připadala jako blázen, ale později jsem to opravdu ocenila, protože jinak by naše malá byla asi hodně vzteklé dítě :D takhle to bylo fajn, protože mi vše, co chtěla, mohla sdělit. Já mám přímo ty materiály k tomu, magnetky i na ledničku, abych nevyšla ze cviku :)) Byla jsem i na tom kurzu, abych zjistila jak na to :) ale není na tom nic těžkého. Klidně mi napište soukromou zprávu ať to tu nezahltíme :)

Taky si myslím, že to záleží na miminku...dceru jsem zavinovala asi do dvou a půl měsíce a syna do čtyř, jinak se budil a jen tak byl spokojený :)

Tak to máme asi tak nějak stejně staré a živé děti :)) syn už leze a staví se, takže mu už taky nikam ,,neuteču" a někdy je potíž se i jen najíst, protože to ho taky samozřejmě velmi zajímá a dal by si všechno, co mám já :) když si hrajeme nebo ho nosím v manduce, tak je spokojený, ale jakmile ho položím k hračkám, tak si buď vydrží hrát jen chvilku a nebo okamžitě leze ke mě a tahá mě za kalhoty :) jenže jak je ještě celý takový vratký a postaví se u mě, tak mám strach, že sebou praští dozadu a tak ho vezmu a zase přenesu, zkusím zabavit nějakou hračkou, ale moc efekt to nemá...podle mého názoru by si dítě mělo umět hrát aspoň na chvíli i samo, rozvíjí to jeho myšlení, kreativitu... Chtěla jsem ale říct, že na to vztekání mi u starší dcerky velmi pomohlo znakování a teď s tím budu začínat i u syna :) Ona se vztekala, protože byla velmi společenské dítě a jakmile se naučila znakovat, tak jsem koukala, kolik mi toho vlastně chtěla sdělit a co všechno má potřebu komentovat a jelikož jsem jí předtím nerozumněla, tak byla flustrovaná a proto ten vztek :) Pak to najednou přešlo a některé znaky si dokonce pamatuje i teď a to jsou jí 4 roky a začíná znakovat s bráškou :)

Já se tedy zatím setkala převážně s milými reakcemi a to i u starší generace, což mě tedy docela překvapilo :) Svého 7-mi měsíčního syna tak kojím v podstatě kdekoliv..dříve jsem si na sebe dávala plínu, ale to přestalo být efektivní asi tak před měsícem kdy mi jí malý prostě strhne, protože mu to vadí a přetahovat se s ním opravdu nebudu :D každopádně kojím tak, aby nebylo nic vidět a nemyslím si, že je na tom něco pobuřujícího..naopak..je to ta nejpřirozenější věc :)

S albem jsem to trochu zanedbala, v dnešní době, kdy je spousta fotek v digitální podobě je to tak nějak těžší se k tomu dostat :) Ale fotoknihu máme...hodně je spíš dělá babička s dědou, já nikdy nějak neměla čas se tím vším materiálem prokousat. Ale do knížky jsem dceři zapisovala pravidelně každou maličkost, i třeba malé úrazy a jak se to stalo apd. :) taky denní režim, jak se měnil, co ve kterém období jedla...ani mi ty předepsané kolonky nestačily :) a u druhého dítěte to budu brát jako inspiraci a rozhodně v zapisování budu pokračovat. Přijde mi to jako hezká vzpomínka, ale jak už jsem psala i užitečné informace při dalším dítěti :)

Děkuju :) my to právě nejdřív léčili klasickými zásypy, protože to mokvalo, ale nic nezabíralo a začalo to jít hodně do hloubky, tak jsem radši k dr šla. Teď je to vlastně čtvrtý den s tou atb. mastičkou a vypadá to výrazně lépe. Jen teda nevím, jestli i v této době je to ještě nakžlivé, když už to nehnisá a je na tom zaschlý stroupek...

Já teda ouška nečistila nikdy...jen občas, když vyloženě ten maz byl na kraji a viditelný. Ale řídím se pravidlem, že čím víc se čistí, tím více mazu se tvoří a mě to přijde logické. Dceři jsou skoro 4 roky a uši jsem od jejího narození čistila možná tak 5x :) a špinavé je nemá, není v nich vidět vůbec nic.

Já na tom byla po narození dcerky obdobně :D ale teda na nějakou tu základní úpravu jsem si našla čas vždycky, protože jsem sama zjistila, že se pak cítím mnohem lépe. Nejsem z těch, které by se nějak extra malovali..většinou jen nějaký ten krém, pudr a řasenku a to fakt není takový problém zvládnout za chviličku :) a na druhé straně je tu ten chlap, který už jen tím, že se narodí první dítě si může připadat odstrčený a pak ještě to, když se o sebe partnerka přestane starat a najednou mu přijde jako někdo úplně cizí. Pak se moc není čemu divit, že si chlapi hledají milenky apd. Neříkám, že je to omlouvá, to vůbec ne...ale přece jsme na té lodi vždycky dva a žena by pořád měla být žena a ne dřevorubec :D

Já koukala až se zpožděním na netu a můžu říct, že jsem se nestačila divit. Nejdřív mě tedy dostali ti tatínci, kteří bezradně seděli na chodbě, na nic se neptali....být tam ten můj, tak jim to tam asi převrátí vzhůru nohama :D a to odnášení miminek jsem taky nepochopila. Já se s takovým přístupem naštěstí nesetkala a malou jsem asi po 15 minutách měla hned u sebe na první kojení a to jsem byla po celkovém uspání a císaři. Teď jsme se přestěhovali k Praze a můžu říct, že po shlédnutí rozhodně v pražských porodnicích rodit nebudu :)