Dáma jménem Příroda

Venku vládne zelená,
ta nejkrásnější z barev.
Však přes zimu se ukrývá
v čistě bílích šatech.

Na jaře se však vysvléká
a ukazuje všechny svoje krásy,
když tráva se ve větru chvěje,
jako ženské vlasy.

V létě pak nosí šaty nažloutlé jako schnoucí tráva,
však ukrývá se vnich jistá osobitá krása.
Pohled na ně je jistou spásou,
než nás podzim překvapí svou pestrou krásou,
co střídá barvy jak na běžícím pásu.

Však nechá na sebe čekat do jara,
než opět odkryje tu pravou krásu.
Krásu jenž nepřekoná sebevětší dáma,
taková krása je totiž příroda sama.

Zdroj: http://basnicky.cz