Proč seděli rytíři nad prázdnými talíři

Jednou jeden král rytíře pozval 
na velikou hostinu.

Rybář ulovil dvě štiky 
pánům hostům do paštiky.

Pod stolem tři kocouři, 
ani líní, ani tlustí – 
s chutí se hned do štik pustí.

Sotva štiky zmizely, 
je tu kuchař se zelím. 
Bez oddechu bez zastávky 
přikutálel čtyři hlávky.

Mezitím už hajný lesem 
pět zajíců v pytli nese 
na hostinu do zámku. 
Ušáci se osmělí – 
a šup rovnou na zelí!

Teď dovolte malou zmínku: 
šest psů má chuď na pečínku! 
Přes tři dvory, přes tři síně 
vpadnou rovnou do kuchyně 
a štěkají jako vzteklí. 
Zajíci se rozutekli 
Snad rytíři, kteří zdáli 
sjíždějí se k panu králi, 
neodejdou o hladu! 
Vždyť jestli se cukráři, 
neuklouznout podaří, 
dostanou dort s oříšky – 
sedm pater do výšky!

Bác! Cukrář sjel ze žebříku 
a právě vtom okamžiku 
vešel ptáčník do dveří. 
Klobouček má od peří 
a hned sáhne pod kabát, 
kde má osm holoubat. 
Vypustí je z kapes obou – 
a holoubci? Z dortu zobou!

Zatím sklepník víno stočí 
do devíti beček. 
Kdo si lokne, ten vyskočí, 
ale neuteče. 
Kdo si lokne potají, 
tomu nožky brnkají: 
neví kam a neví kudy, 
do schodů chce válet sudy – 
ale dřepí v koutku u devíti soudků!

Proto deset rytířů jí teď z prázdných talířů – a uprostřed tučných hodů pijí z číší vlažnou vodu.

Zdroj: www.abatar.cz