říkadla a básničky

Jak liška napálila medvídky

V jednom lese žila máma medvědice s dvěma medvíďaty. Medvídkové skotačili, rošťačili, honili se po lese. A při tom skotačení objevili lesní cestu, která vede rovnou k městu. Jel tudy zrovna sedlák na trh.

Žene koně, zvedá bič: „Vijé, ať jsme z lesa pryč!“ Vůz poskakoval po kamení, a v tom se to stalo. Bochník sýra spadl z vozu, skutálel se do úvozu.

Když vůz odjel, běželi se medvídkové podívat, co to je. Jeden zírá, druhý zírá: „To je přece bochník sýra!“ „To je vůně, čmuchy čmuch, voní líp než lesní vzduch!“ „Dřív než ten sýr s chutí sníme, pěkně si ho rozdělíme!“

Rozlomili bochník sýra, ale spokojeni nejsou. Jeden vrčí, druhý ječí: „Tenhle kus je o kus větší!“

Ještě že kolem běží kmotra liška. Poprosili ji: „Kmotro liško, rozděl nám ten bochník sýra! Spravedlivě, jen to zkus – ať má každý stejný kus!“

Liška řekla: „Pročpak ne? Jestli je to vaše vůle, ukousnu si z větší půle.“

Ukousla si z větší půle, ale medvídkové ještě nejsou spokojeni.

Jeden vrčí, druhý ječí: „Tamten kus je o kus větší!“ Liška si ukousla z druhé půle, pěkně kousek po kousku ukusuje kmotra liška, netřeba jí ubrousku.

Až z toho sýra nezbylo vůbec nic.

Poměla se liščí tlama – bochník sýra snědla sama. Liška se zasmála: „Už je konec dělení, medvídkové střelení!“ Mávla ohonem a byla pryč.

Teprve teď medvídkové poznali, že je liška napálila. Ale co měli dělat? Sami přece chtěli, aby liška kousala. A že měli velký hlad, udělali čelem vzad. Utíkali domů k mámě, najedli se a šli spát. Stulili se u mámy – pohádka je za námi.

říkadla a básničky

O veliké řepě

Kolem řepy chodí děda, tahá, vzdychá, naříká.

Řepa vytáhnout se nedá: Jéje, ta je veliká!

Přidala se babka, vnučka, pejsek, kočka, myš.

Chytili se pevně. A teď, řepo, uvidíš!

Za chvilenku byla venku. Děda vpředu, myška vzadu,

svalili se na hromadu.

Myška píská vesele: Já mám sílu, přátelé!

Kočka oči přimhouří: To koukáte, kocouři!

Pejsek štěká: Žádný pes nedokáže, co já dnes!

Vnučka zpívá: Tralala, dědovi jsem pomáhala!

Babička je také ráda, protáhla si při tom záda.

A u řepy na poli děda jenom hlaholí:

Jak je pěkně v našem kraji, když si všichni pomáhají!

říkadla a básničky

Lesní příběhy

Ve studánce u lesa koupají se nebesa,

až je voda modrá, chladivá a dobrá.

Sedli jsme si na pařez: Lese, co nám povíš dnes?

A les šumí, šumí, jak nejlépe umí.

Vítej u mne, človíčku! Z větví tu mám střechu

a z pařezu židličku a postýlku z mechu.

Děti, zvu vás na hody. Borůvky mám, jahody

a maliny na stráni. Přeji dobré chutnání.

Podívej se, mami, jak jsme bohatí!

Džbánek přejedl se malinami a jenom se břichatí.

Za smrkem se schoval smrk a pod smrkem hřib.

Vykukují na nás: Kuk! Schovejte se líp!

Na smrku se houpou šišky, vůbec nebojí se výšky.

Pořádají zábavu. Padají nám na hlavu.

Tiše, děti, ani muk, v mlází číhá vlk.

Hajný kolem obchází, kouká puškou do mlází.

Hajný chodí sem a tam, celý les má spočítán.

Srnec, srnka, jedle, smrk a ven z lesa půjde vlk!

Střetla se myš se strachem, strach ji žene z lesa ven,

běží za ní jako stín: Až tě chytnu, tak tě sním!

Brouček vlezl na pařez a uviděl les.

Jéjda to je velký svět! A hned lezl zpět.

Mravenec má v lese práci. Kácí, kácí, kácí…

Ach, to bude slávy, až pokácí stéblo trávy!

Troubí jelen: Vím to jistě, v zimě přijdou kruté mrazy.

Les bude stát na svém místě, nikdy nikam neodchází.

Dřímotěnka, dřímota lesem chodí houpy hou,

spánkem všechno omotá a přikryje tmou.

říkadla a básničky

Barbie- Dreamtopia

DREAMTOPIA Vítej s světě Dreamtopie- zde si každý sen svůj žije. Provedu Vás cestou krátkou za Barbie a za pohádkou. Pojďte dívky všechny ke mně otvírá se krásná země. Země snů a fantazie Ano - to je Dreamtopie-. Děvčátka, kdo z Vás je snílek ulehněte do postýlek. Slyšíte jak Honey štěká ? Pospěšte si už Vás čeká. S malou Chelsea v plné kráse. Zavřít oči - vyplouvá se. Vstupte do krásného snění, kde se smutek v radost změní. Ten kdo na pohádky věří spatří ptáky s krásným peřím. V řece žijí mořské panny. Víly mezi obláčkami. Řeka z duhy- z cukru mraky slaďoučké jsou, zkuste taky. Když už si tak hezky sníme kam se nejdřív vypravíme ? Navrhuji procházku do království NA VLÁSKU. Všude kolem samé kvítí, spousta barev, slunce svítí. Pojďme tedy-pojďme hned, ať poznáme tento svět. Princezna tu lesní žije - nejkrásnější z Dreamtopie. Všichni oněmí z té krásy, když rozpustí svoje vlasy. Češou jí je každou chvíli kadeřnici roztomilí. Herberto a Hazel - hraví dva ježečci usměvaví. Zlehounka jak chvění vánku spletou vlasy do copánku. To se potom často stává, že se Barbie změní v páva. krásná jako ocas paví- dmout se pýchou to jí baví. Maluje jak žádný jiný pomáhá si vlasy svými. Milá, krásná, líbezná jako každá princezna. Ještě máte otázku- proč království Na VLÁSKU ? Žádný, kdo sem jednou vejde rozcuchaný neodejde. Když tu náhle v té vší kráse pejsek Honey zatoulá se. Nemějte strach milá dítka zde se běhá bez vodítka. Vrátí se za chvilku krátkou, se svou novou kamarádku. Chvilku je tu pak se schová mrštná slečna Králíčková. Locksley - málokdo ji chytí. sponka se jí v hlavě třpytí. Každý problém vyřeší těžký i ten nejtěžší... Ač tolik ještě je tu věcí, musíme se vrátit přeci. I já bych se chtěla dívat bude se však rozednívat. Náhle ráno- v okamžení loďka se zas v postel změní. V uších stále zní nám slova: sejdeme se večer znova. K novému snu Chelsea zve Tě zase příště v Barbie světě...
říkadla a básničky

Jak liška napálila medvídky

V jednom lese žila máma medvědice s dvěma medvíďaty. Medvídkové skotačili, rošťačili, honili se po lese. A při tom skotačení objevili lesní cestu, která vede rovnou k městu. Jel tudy zrovna sedlák na trh.

Žene koně, zvedá bič: „Vijé, ať jsme z lesa pryč!“ Vůz poskakoval po kamení, a v tom se to stalo. Bochník sýra spadl z vozu, skutálel se do úvozu.

Když vůz odjel, běželi se medvídkové podívat, co to je. Jeden zírá, druhý zírá: „To je přece bochník sýra!“ „To je vůně, čmuchy čmuch, voní líp než lesní vzduch!“ „Dřív než ten sýr s chutí sníme, pěkně si ho rozdělíme!“

Rozlomili bochník sýra, ale spokojeni nejsou. Jeden vrčí, druhý ječí: „Tenhle kus je o kus větší!“

Ještě že kolem běží kmotra liška. Poprosili ji: „Kmotro liško, rozděl nám ten bochník sýra! Spravedlivě, jen to zkus – ať má každý stejný kus!“

Liška řekla: „Pročpak ne? Jestli je to vaše vůle, ukousnu si z větší půle.“

Ukousla si z větší půle, ale medvídkové ještě nejsou spokojeni.

Jeden vrčí, druhý ječí: „Tamten kus je o kus větší!“ Liška si ukousla z druhé půle, pěkně kousek po kousku ukusuje kmotra liška, netřeba jí ubrousku.

Až z toho sýra nezbylo vůbec nic.

Poměla se liščí tlama – bochník sýra snědla sama. Liška se zasmála: „Už je konec dělení, medvídkové střelení!“ Mávla ohonem a byla pryč.

Teprve teď medvídkové poznali, že je liška napálila. Ale co měli dělat? Sami přece chtěli, aby liška kousala. A že měli velký hlad, udělali čelem vzad. Utíkali domů k mámě, najedli se a šli spát. Stulili se u mámy – pohádka je za námi.

říkadla a básničky

Jak šli bratři pro kládu

Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
„Kubo, dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech,
co mám dělat? Je to pech!“

Kuba nejde… Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já ji taky neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech…“
Kuba dodal: „Je to pech!“

Matěj nejde… To je doba –
ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je to moc –
pospěšte mi na pomoc!
Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!“

Už se kláda nakládá:
„Hej rup! Šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
nesou kládu z javora
rovnou domů do dvora.

říkadla a básničky

Červená karkulka

Na paloučku u doubku má babička chalopuku. Karkulka v červené čepičce k svátku jde popřát babičce. Jak košíček v ruce nese, vlak již na ni číhá v lese: ,, Pověz, co to máš v košíčku?" ,, Samé dobroty pro babičku." Vlk se olizne, nic neříká, k chaloupce rychle utíká. Ve svetničce potom hned hodnou babičku vlk sněd. U zahrádky za chviličku Karkulka volá na babičku. Když pak vešla do dveří žasne, diví se a nevěří. Na posteli pod peřinou vidí babičku zcela jinou. Velké uši, zuby krokodýlí a ty oči za obroučkou brýlí. Jen začala říkat přání, vlk ji spolkl bez meškání. Okolo chaloupky myslivec šel, spícího vlka oknem uviděl. Vše pochopil, na nic nečekal tesákem mu břicho rozpáral. To vám pak bylo děkování, radosti, štěstí i hodování.
říkadla a básničky

Pozor, volám všechny hračky! Pohádka pro ukazování předmětů

Pozor, volám všechny hračky! Vláček vjíždí do zatáčky.

Houká zleva, houká zprava. Koukej, miminko už vstává.

Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. Co je to ? (ukazování předmětů)

 

Na bobečku, nebo v kleče, tak se bábovička peče.

Zaťukáme na ni: Jsi tam? Kuk, bábovko, pěkně vítám!

Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. Co je to? (ukazování předmětů k hraní na hřišti)

 

Kačko, rybička tě chytí! Uděláme vlnobití.

Hop a žbluňky! I ty, míčku, dej si pozor na rybičku.

Kdo z vás pozná, co tu je, aťy ty věci jmenuje. Co je to ? (ukazování věcí v koupelně)

 

Z vodovodu voda padá, talíř nastavuje záda.

A ty druhé - ty se ptají "má kluk utěrku? A má ji!"

Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. co je to? (ukazování v kuchyni)

 

Ouška, ta by poslouchala. Zato očka už by spala

I domečky u silnice, zavírají okenice. Dobrou noc!

Kdo z vás pozná, co tu je, ať naposled jmenuje: Co je to? (ukazování v pokojíčku)

 

 

 

 

 

říkadla a básničky

O veselé mašince

Kdo mě nezná, ať se dívá, jsem veselá mašinka

mašinka - lokomotiva, až můj signál zacinká,

připravte se, přátelé, k naší cestě veselé

 

Šťastnou cestu, šťastnou cestu! Od hranic k hlavnímu městu

jede, jede vlak, husopaska, pasáček

Každý mává na vláček, dokud vidět obláček

 

Rychle, rychle - to mám ráda, letím už jak o závod,

telegrafních tyčí řada, běží jako jeden plot,

telegrafních drátů linky, z porcelánu konvalinky.

 

Kolejnice měly strach, naříkají ach, ach, ach.

Nebojte se, kolejnice, vždyť jste moje pomocnicem,

Nebojte se přece tak, přeletím vás jako pták.

 

Nad řekou železný most, ten měl taky strachu dost.

Mašinko, hej - volal k lesu, mám strach, že tě neunesu!

Jen se neboj, kampak s tím, jedna dvě tě přeletím.

 

U každého nádraží, jako voják na stráži

semafor však stál: Dokud nepozdvihnu paži,

ať se nikdo neodváží po kolejích dál!

Dvě průvodčí má náš vlakm, Mařenku a Aničku,

Mařenka je kterápak? Mařenka má důlek v líčku,

kleště nosí cvaky, cvak, Andulička taky tak.

 

Už je noc, už je tma, na trať svítí světýlka,

to zelené jest, pro vlak volný vjezd,

na červené pozor dát, ihned zastavit a stát!

O půlnoci do tmy tmoucí, topič a náš strojvedoucí

napínají zrak, a když v noci o půlnoci

tisíc jisker srší vlak, je to drak, je to drak!

 

Letí kola jako šipky, přeletěla přes výhybky,

každou výhybku to blaží, když vlak vede do nádraží

až k červené čepici, která řídí stanici.

Bude chvilka odpočinku, pro kola a pro mašinku?

Že jsi šťastně dojela, ty mašinko veselá

co si budeš přát? Kolečka dám spát.

říkadla a básničky

Paleček

Ze všech reků malý Paleček
byl nejšvarnější holeček.

List růžový za peřinku
mu daly víly do vínku.

Měl z broučích krovek přilbičku
a škorně z polních střevíčků.

A z pestrých křídel motýla
mu matka pláštík ušila.

Měl kamizolku brněnou
a za meč trávku zelenou.

Tou proklál každou obludu,
ač kryl se miskou žaludu:

neb oči jak dvě orlata,
a srdéčko měl ze zlata.

říkadla a básničky

Pohádka o chytrém Budulínkovi

Budulínek na okýnku sedí, čeká na maminku, z lesa liška ryšavá pod okýnkem postává, lichotí se, lichotí: ,,Proč bys, milý Budulínku, proč bys čekal na maminku, pojedem jí naproti, sedni si mi na ocásek, nezkřivím ti ani vlásek." ,,Liško, liško, ty jsi mluvka, nevěřím Ti ani slůvka." ,,I mlč! Žes tak hodný klouček, zavezu tě na palouček, celý rok tam slunce svítí, celý rok tam voní kvítí, tam si jistě Budulínku, nevzpomeneš na maminku!" Liška už se tlapkami o okýnko opírá. Budulínek bez mámy strachy, strachy umírá. Neví, jak se lišky zbaví. A tu dostal nápad. Praví: ,,Povezu se s tebou rád, chci však ještě ochutnat že zahrádky jablíčko. Přines mi je, lištičko!" ,,Pojedeš pak?" ,,Ano, liško, až budu mít plné bříško!" V zahrádce je liška hned: ,,Dej jablíčko, jabloni !" Jabloň samý bílý květ, k lišce větve nakloní: ,,Jestli liško čekat chceš, pak jablíčko dostaneš, Jen co květy na zem shodím, jen co zelenáčky zrodím, jen co svoje mladé plody na sluníčku vychovám, a pak jablíčko ti dám, čekej , rostou jako z vody!" ,,Dobrá, čekám , pospěš si!" Čeká hloupá liška ,čeká, čeká, slunce za lesy už se pomalounku smeká, hloupá liška čeká, čeká... Už se milá maminka těší na Budulínku, spěchá lesem, už je tady, Budulínek zakývá, maminka se do zahrady přes plot honem podívá. Šeptá: ,,Neboj se, můj kloučku!" Vezme koště, polehoučku za liškou jde - a co dál, všichni lehce uhádnete: nyní nastal pěkný bál, máma lišce kožich metě, s liškou celý svět se točí. Sotva už sem někdy vkročí. Budulínek pod jabloní vesele se prohání, jabloň kvete, jabloň voní, větve k němu naklání. ,,Jen co květy na zem shodím, jen co zelenáčky zrodím, jen co svoje mladé plody na sluníčku vychovám, budete mít dobré hody, nůši jablíček Vám dám." Dobře, milý Budulínku, že jsi čekal na maminku, vidíš, vyzráls na lišku, liška sem tam běhá v lese, ještě teď se strachy třese, kouří se jí z kožíšku.
říkadla a básničky

Paleček

Byl jednou jeden chlapeček,všichni mu říkali Paleček. Kde spal? V kapse u maminky. Proč? Protože byl malinký. Byl malinký, ale přičinlivý: Přebíral hrách, rovnal dříví a na poli u lesíka, holečku, sám orával s párem volečků. Jak je poháněl? Div se světě, bez biče, jen z ucha dobytčete. Tatínek Palečka stál opodál, ruce za zády a jenom se smál. Jednou kolem pole z městečka šel kupec : ,,Chci toho chlapečka!" Zaplatím za něj 4 dukáty.Husy bude pást, zalévat muškáty. Řekni, půjdeš se mnou chlapečku? Dám si tě k zlaťákům do ranečku." Jakmile Paleček brázdu dooral, k tatínkovi prosebně zašeptal : ,,Neboj se prodej mě, tatínečku, prokousám si otvor do ranečku. Potom uteču a cestou zpátky posbírám vyzkoušené zlatky." Co myslíte, jak to bylo dál? Lakomý kupec domů pospíchal. Když u chaloupky otevíral dvírka, v ranečku mu zůstala jen dírka. A Paleček? Ten u cesty pod akáty s tatínkem počítal zlaté dukáty.
říkadla a básničky

Červená Karkulka

Na paloučku u doubku má babička chaloupku. Karkulka v červené čepičce k svátku jde popřát babičce. Jak košík v ruce nese, vlk již na ni číhá v lese: ,,Pověz co to máš v košíčku?'' ,,Samé dobroty pro babičku.'' Vlk se olízne, nic neříká, k chaloupce rychle utíká. Ve světničce potom hned hodnou babičku vlk sněd. U zahrádky za chviličku Karkulka volá na babičku. Když pak vešla do dveří žasne, diví se a nevěří. Na posteli pod peřinou vidí babičku zcela jinou. Velké uši, zuby krokodýlí a ty oči za obroučkou brýlí. Jen začala odříkávat přání, vlk ji spolkl bez meškání. Okolo chaloupky myslivec šel, spícího vlka oknem uviděl. Vše pochopil, na nic nečekal tesákem mu břicho rozpáral. To vám pak bylo děkování, radosti, štěstí i hodování. Myslivec babičce k svátku dál kůži z vlka na památku.

Podle abecedy

A B C Č D E F G H I J K L M N O P Q R Ř S Š T U V W X Y Z Ž

Nejprve klikněte na písmeno v seznamu výše. Obsah se poté načte zde.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight