Medvídek

Jak to včera táta řek,
narodil se medvídek. 
Že měl kožich, neznal zimu, 
medvěd Míša říkali mu. 
Jídla, pití měl vždy dost
a jak jed, tak také rost. 
Rostl, rostl každý den, 
když byl větší chodil ven.

Po lese si s mámou hrával, 
pampelišky rozfoukával. 
Přes bláto a mokrý mech, 
nosila ho na zádech.

Jednou když si Míša hrál, 
táta s mámou zašli dál. 
Seď tu, Míšo, máma říká
my jdem s tátou do lesíka
sehnat něco k jídlu, víš? 
Seď tu nebo zabloudíš!

Ale Míša za chvíli
začal honit motýly. 
Otakárku, otakárku, 
zapřáhnu tě do kočárku.

A ty šídlo leť si s ním, 
leť si,že tě nechytím. 
Mezi stromy, mezi stvoly
běhá až ho nožky bolí.

Pořád běhá, žádný cíl, 
a tak Míša zabloudil. 
Kde jsi nebe? Kde bych bylo, 
bác a v lese uhodilo.

Chudák Míša ten se lek
hop a skočil na stromek. 
Na kožich mu prší z nebe, 
očka pálí, nožka zebe, 
už aby byl doma zas.

Přešla bouřka, přešel čas, 
a tak máma druhý den
našla Míšu pod stromem.

Z kožíšku mu voda teče, 
slíbil, že už neuteče. 
Neutek a měl ji rád. 
Umíš taky poslouchat?