Ledňáček

Botku rudě natřenou,
vestu hnědě červenou,
kam jdeš, ptáčku, v modrém fráčku
s čapkou bíle skropenou?

„Ve svátečním oděvu
konám rybkám návštěvu;
byla by jim dlouhá chvíle,
než dá jaro oblevu.“

Rybičky jsou v komoře
na ledové závoře;
na komůrku: ťuky, ťuky,
kdo to klepá nahoře?

„Ja to klepám na ledu,
hledám vaši besedu,
pěkné věci ku poslechu
vyprávěti dovedu.

Umím já vám pohádku,
proč rak chodí po zpátku,
a jak štika chytila se
rybářovi na drátku.

Vyjdi, rybko bělrouchá,
kde si vlnka zašplouchá,
na hladině při křovině
tam se nejlíp poslouchá.“

„„Vari, pane ledňáčku,
vychytralý panáčku,
lépe nám tu bez pohádky
nežli ve tvém zobáčku.““

Autor: Jozef Kožíšek

Zdroj: Jiskry a plamínky