Železný Honza

zobrazeno 28×

Vložil(a): dáša, 13. 3. 2016 15.17

Byl jeden muž a jedna žena a Ti neměli děti, a když si muž stěžoval ženě, pročpak mu žádné dítě neporodí, tato odvětila: 
„Milý muži, jsi kovář, můžeš si dítě vykovat, když si tak moc nějaké přeješ!“ To mu nemusela říkat dvakrát, vzal deset centnýřů železa a ze sedmi vykoval synka a z těch tří zbývajících vyrobil železný bič, který mu vložil do ruky. Hleďme! Chlapec skutečně ožil. Měl se čile k světu a zvesela si vykračoval po kovárně. Tu se otec zaradoval a také matka v tom silném chlapíčkovi našla zalíbení a začali mu říkat Železný Honza. Ale záhy, když trochu povyrostl, stal se pro ně příliš velkou přítěží, neboť toho snědl tolik, že ho nemohli nasytit; matka musela celé dny vařit v obrovském kotli. Když dospěl v jinocha, nemohli to rodiče déle snášet a řekli si: 
„Jestli u nás zůstane ještě osm dní, tak nás i s celým dvorem a domem sní.“, a tak Železnému Honzovi řekli, že je dost velký a silný, aby si šel hledat službu. Hoch byl rád, že se může podívat po světě, vzal svůj železný bič a šel. 
Večer přišel do jedné vsi, kde šel rovnou před faru a tam zapráskal svým bičem tak mocně, až se seběhly všechny kočky, pak zapráskal ještě jednou a pak ještě jednou, že vyběhli ven pacholci a děvečky a nakonec běžel k oknu i pan farář, aby se podíval, co se to děje. Železný Honza se ho zeptal, zda by ho nevzal za pacholka, a protože vyhlížel tak drsně, farář si pomyslel: 
„Toho bys mohl potřebovat, máš sice už dvanáct pacholků, ale kde se nají dvanáct, tam se najde sousto i pro třináctého.“ 
„Pojď dovnitř,“ zavolal farář hlasitě „já Tě beru!“ Pacholci, kteří museli přes den tvrdě pracovat na poli a byli velmi hladoví, šli rovnou ke stolu a nového pacholka taky přizvali; ale ten jedl více než všech dvanáct dohromady a mísa byla v mžiku prázdná a ostatní zůstali skoro hladoví. 
„Jestli tolik pracuje, kolik toho sní, tak to bude dobré.“ pomyslel si farář. 
Druhého dne všech dvanáct pacholků vstalo jako obyčejně brzičko ráno a šlo na senoseč. Ale Železný Honza spal celé dopoledne, a když dali v poledne na stůl jídlo děvečkám, vstal, sedl s nimi ke stolu a jedl a za krátkou chvíli byla mísa prázdná. Pak poslali jídlo pacholkům na pole, a tak Železný Honza vstal a spěchal na pole, aby i tam všechno snědl. Po jídle si lehnul do stínu a zase usnul. A pacholci z toho byli mrzutí a umluvili se: 
„Všechno nám sní a nic nedělá, pojďte, probudíme ho, ať také pracuje.“ Tak k němu přišli a švihali ho pruty přes obličej. Železný Honza je zprvu odháněl rukou, neboť si myslel, že jsou to ovádi, kteří ho koušou, ale nakonec se celý rozezlený přece jen probudil. Tu vyskočil a všech dvanáct jich popadl za nohu a takto k nim promluvil: 
„Teď se dám konečně do práce!“ Potom s nimi, držíc je za nohy, shraboval seno z celé louky, jako by měl v rukou velké hrábě. Když byl Železný Honza s tím senem hotov, pacholky pustil a oni s krvavýma rukama, mnozí žalostně kulhající, spěchali domů a tam žalovali svému pánovi. Farář spráskl ruce, když slyšel, co Železný Honza učinil, ale netroufal si mu činit výčitky. 
Dalšího dne se těch dvanáct brzy ráno vydalo na dříví do lesa, ale Železný Honza spal opět až do oběda. Když vstal, nejprve všechno snědl děvečkám, potom zapřáhnul poslední čtyři voly a jel s vozem do lesa. Ale na jednom místě byla na cestě tak velká louže, že tam vůz i s těmi voly zůstal vězet. Honza se dlouho nerozmýšlel, vůz i s voly popadnul a vytáhnul je. Když přijel do lesa, objevil se tam strašlivý vlk a zařval: 
„Teď Ti sežeru jednoho vola!“ 
„Pro mne za mne sežer,“ odvětil Železný Honza pokojně „ale potom potáhneš vůz místo něj!“ Ale vlk nedbal a vola opravdu roztrhal a sežral; sotva tak učinil, popadnul ho Železný Honza za chřtán a hezky ho zapřáhnul k vozu. Za malou chvíli se tam objevil třínohý zajíc a strašlivě zařval: 
„Teď Ti sežeru jednoho vola!“ 
„Pro mne za mne sežer,“ odvětil Železný Honza pokojně: 
„ale potom potáhneš vůz místo něj!“ Ale třínohý zajíc nedbal a vola opravdu roztrhal a sežral; sotva tak učinil, popadl ho Železný Honza za krk a hezky ho zapřáhnul k vozu vedle vlka. Zanedlouho přišel ďábel a řekl: 
„Já Ti zlomím nápravu!“ 
„Pro mne za mne zlom,“ odvětil Železný Honza pokojně: 
„ale potom udělám nápravu z Tebe!“ Ďábel si pomyslel, že se Železný Honza jen tak vytahuje, sotva však nápravu vozu zlámal ve dví, Železný Honza ho popadnul za hrdlo a přivázal ho ke zlomené nápravě. 
Dvanáct pacholků zatím naložilo svoje vozy dřívím a vydalo se na cestu domů. Železný Honza na ně zavolal: 
„Já budu doma dříve než Vy a přivezu tisíckrát víc dřeva než Vy dohromady!“ Tomu se pacholci od srdce zasmáli a jeli dál. Železný Honza svázal polovinu lesa a přivázal ho k vozu, do kterého byli zapřažení volové, vlk a zajíc a ďábel dělal nápravu a obrátil se k domovu. Když vyjel z lesa, uviděl dvanáct vozů, jak si to myslel vězet v té louži. Vzal svoje dřevo i se zápřahem na záda a přes to špatné místo vše přenesl, potom z louže vytáhnul i ostatní vozy, ale ty teď musely jet až za ním. Když přijel do vsi, zapráskal svým železným bičem a volal: 
„Hyjé, vlku! Hyjé, zajíci! Hyjé, ďáble i Vy volové!“ A sbíhali se lidé, aby se na ten podivuhodný povoz podívali, vlk a zajíc vpředu, potom oba volové a pak ďábel jako náprava a na voze naložená celá polovina lesa. Když ho farář uviděl přijíždět, velmi se polekal a pomyslel si: 
„Ten je nebezpečný, musíš se ho nějak šikovně zbavit!“ Železný Honza osvobodil svůj zápřah, zajíce a vlka přivázal vedle volů ke žlabu a museli spolu s nimi žrát seno. Ďábla odvázal, uštědřil mu ještě jednu ránu svým železným bičem a nechal ho běžet; ten Vám upaloval, žalostně vyl a kulhal až do pekla. 
Druhého dne si farář Železného Honzu zavolal a řekl mu, že mu ďáblové ukradli jeho jedinou dceru, když mu ji přivede zpět domů, dá mu pytel dukátů tak velký, že ho stěží unese. Ale farář se chtěl tímto způsobem Železného Honzy zbavit, pro sebe si myslel: 
„Ten se už nikdy nevrátí!“ Ale Železný Honza byl celý šťastný, neboť o pekle již mnohé slyšel a konečně měl dobrou záminku se do něj podívat. Vzal svůj železný bič a vydal se na cestu. Když přišel před pekelnou bránu, zapráskal jedenkráte bičem a zvolal: 
„Otevřete mi!“ Tu se ďáblové vylekali a seběhli se a ptali se jeden druhého, kdy by to mohl být. Ten kulhavý se podíval skrze špehýrku v bráně a cizince poznal. 
„Běda nám! To je Železný Honza!“ a utíkal do toho nejtemnějšího kouta pekla a ti ostatní čerti běželi za ním. Železnému Honzovi přišlo to čekání venku nějak dlouhé, a tak se do pekelné brány zhurta opřel, až strašlivě zapraštěla a spadla. V celém pekle ale byli k vidění jen zatracenci, kteří tu viseli přivázaní na kůlech, a tak je Honza všechny osvobodil. „Ještě kdybych tak našel farářovu dceru.“ povzdychnul si. 
„Ta je támhle v tom temném koutě!“ zvolalo několik hříšníků a potom šťastně uteklo povalenou pekelnou branou ven. Železný Honza farářovu dceru opravdu našel, osvobodil ji a vydal se s ní ven z pekla. Venku pekelnou bránu zase zvedl a zavřel ji zvenčí na závoru a ještě ji zatarasil, takže žádný ďábel nemohl ven. Potom si dal farářovu dceru na záda a kráčel s ní domů. 
Farář zrovna koukal z okna, když Železný Honza přicházel, a nemálo se polekal, když ho poznal. Ale on mu řekl: 
„Tady je Vaše dcera.“ Sundal si ji dolů ze zad a otevřeným oknem ji postavil rovnou do světnice. „Nyní mi dejte slíbené peníze, ale tak plný pytel, že ho sotva unesu, jinak se Vám zle povede!“ Železný Honza vzal sto loktů sukna a svolal sedm krejčíků, aby mu z té látky ušili pořádný pytel a ten potom zanesl faráři a řekl: 
„Ten mi naplňte!“ Farář nechal do pytle nasypat všechno svoje zrní a nahoru nasypal dukáty. Honza tu lest nezpozoroval a byl spokojený, vzal pytel na ramena a ubíral se s ním k domovu. 
„Přinesl jsem Vám dárek!“ řekl otci a matce „Nadarmo jste mne neživili.“ S těmi slovy hodil pytel na zem, vzal svůj železný bič a šel opět do světa. A rodiče měli s tím obilím a penězi vystaráno na celý svůj život. 

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight