Železná pec

zobrazeno 35×

Vložil(a): jitkamety, 17. 2. 2016 20.32

Za časů, kdy byla ještě kouzla všemocná, jedna stará čarodějnice zaklela jednoho prince do velké železné pece uprostřed hlubokého lesa. Uběhlo mnoho, přemnoho let a nenašel se nikdo, kdo by ubohého prince vysvobodil. Jednoho dne do toho lesa přišla princezna, která se ztratila a nemohla najít cestu do říše svého otce. Devět dní a nocí chodila sem a tam, až nakonec stanula u železné pece. Tu se z ní ozval hlas:
„Odkud přicházíš a copak tu chceš?“ a princezna odvětila:
„Já jsem se ztratila z království svého otce a netrefím zpět.“ Tu hlas z železné pece pravil:
„Já Ti pomohu a zakrátko budeš zase doma, pokud se mi ovšem upíšeš, že uděláš, co Ti řeknu. Jsem mocnější princ než Ty princezna a chci se s Tebou oženit!“ Princezna se polekala a pomyslela si:
„Milý Bože, co já si počnu se železnou pecí?“ Ale protože by se ráda vrátila k otci, upsala se udělat, co si bude pec přát. Hlas pravil:
„Vrátíš se ke mně a přineseš si nůž, kterým pak vyškrábeš do pece díru.“ Potom jí hlas dal za průvodce jednoho, který kráčel vedle ní a po celou dobu nepromluvil, ale během dvou hodin ji dovedl domů. V zámku zavládla radost, když se princezna objevila, starý král jí padl kolem krku a líbal ji. Ale ona byla smutná a řekla:
„Milý otče, to se mi to vedlo! Nikdy bych z toho hlubokého černého lesa nepřišla domů, kdybych se jednomu neupsala, že se k němu zase vrátím, vysvobodím ho a vezmu si ho za muže.“ Tu se starý král polekal tak, že mu bylo k omdlévání, neboť měl jen tuto jedinou dceru. Ale nakonec se uradili, že místo princezny do lesa pošlou krásnou mlynářovu dceru.
Vyvedli ji na okraj lesa, dali jí do ruky nůž a řekli, že musí do železné pece vyškrábat díru. A ona škrábala a škrábala celých dvacet čtyři hodin, ale neuštípla ani štěpinku. Když nadešel den, ozval se z pece hlas:
„Zdá se mi, že už je den.“ Tu dívka odvětila:
„Mě se také zdá, myslím, že slyším klapot mlýna svého otce.“
„Takže Ty jsi mlynářská dcerka, pak jdi pryč a pošli mi sem princeznu.“ Tak dívka z lesa odešla a starému králi řekla, že ten venku ji nechce, že chce jeho dceru. Tu se starý král polekal a princezna rozplakala.
Ale měli v tom království pasáčka vepřů, který měl dceru a ta byla ještě krásnější než ta mlynářská. Nabídli jí pořádný kus zlata, pokud půjde místo princezny k železné peci. Tak se tam dívka vydala a dvacet čtyři hodin do železa škrábala, ale neodštípla ani štěpinku. Když se začalo rozednívat, ozvalo se z pece:
„Zdá se mi, že je venku už den.“ Tu dívka odvětila:
„Mně také, myslím, že slyším znít roh mého otce.“
„Takže Ty jsi dcerka pasáčka vepřů, ihned jdi pryč a pošli mi sem princeznu a řekni jí, že musí splnit, co mi slíbila. Pokud nepřijde, nezůstane v celé říši kámen na kameni.“
Když to princezna slyšela, plakala a naříkala, ale bylo jí to pramálo k užitku, svůj slib musela dodržet. Tak se rozloučila s otcem, do torny si zastrčila nůž a šla do lesa k železné peci. A když tam přišla, pustila se do škrabání a hleďme! Železo se štípalo a uběhly sotva dvě hodiny a vyškrábala v něm malou dírku. Tak se podívala dovnitř a uviděla tam jinocha tak krásného, že se do něj v tu ránu zamilovala. Škrábala a dloubala ještě usilovněji, až udělala otvor tak velký, že mohl vylézt a pravil:
„Nyní jsi moje a já jsem Tvůj, jsi moje nevěsta, protože jsi mě vysvobodila.“ A chtěl ji odvést s sebou do své říše, ale ona ho uprosila, aby jí dovolil rozloučit se s otcem. Princ jí to dovolil, ale měl ji ke slibu, že s otcem nepromluví více než tři slova a pak se ihned vrátí. Princezna šla domů, ale slibu se nedržela a v tom okamžiku železná pec i s princem z lesa zmizela a přenesla se daleko, předaleko, až za Skleněnou horu, za Pole ostrých mečů a Moře hlubokého hoře.
Princezna se zatím rozloučila, vzala si nějaké peníze a šla zpět do lesa a hledala železnou pec, však ta nebyla k nalezení. Devět dní a nocí bloudila tím lesem, snědla vše, co měla u sebe, a když nastal devátý večer, celá hladová si vylezla na strom, aby tam přečkala noc, protože se bála divé zvěře. Když nastala půlnoc, uviděla v dálce malé světýlko a pomyslela si, že je zachráněna. Slezla, poručila se do ochrany Pána a šla za tím světýlkem. Tu přišla k lesní chaloupce, která byla zpola zarostlá travou, zpola ukrytá pod hromadou dříví. Podívala se okýnkem dovnitř a uviděla starou tlustou ropuchu, kolem ní malé žabky a uprostřed krásně prostřený stůl, na němž bylo víno ve stříbrných pohárech a pečeně na stříbrných talířích. Tak se vzchopila a zaklepala. Na ropuší zavolání, na ropuší přikázání, přihopkala jedna malá žabka a dveře otevřela. Když princezna vešla, žáby ji srdečně přivítaly, musela se posadit a ony se jí vyptávaly:
„Odkud přicházíte a co tu chcete?“ Tu jim vypověděla vše, co se jí přihodilo, že se nedržela slibu a železná pec i s princem zmizela a ona je rozhodnutá ho hledat, putovat přes hory a doly tak dlouho, dokud ho nenajde. Tu jedna žabka na ropuší zavolání, na ropuší přikázání šla a přinesla truhlici. Potom daly žáby dívce najíst i napít, zavedli ji k posteli samý samet a hedvábí, ona se do ní položila a usnula.
Když se rozednilo, vstala a stará ropucha jí dala z truhlice tři věci, které měla střežit jako oko v hlavě, totiž tři velké jehly, poplužní kolo a tři ořechy. Ty věci bude potřebovat, neboť musí přejít Skleněnou horu, překonat Pole ostrých mečů a přeplout Moře hlubokého hoře. Jen tak může opět získat svého miláčka. Princezna poděkovala, s dobrými žábami se rozžehnala a vydala se na cestu. Když přišla ke Skleněné hoře, zarazila jehly do země a stoupala po nich vzhůru, a když byla nahoře, uschovala je na místě, které si dobře pamatovala. Potom přišla k Poli ostrých mečů, vlezla si na plužní kolo a kutálela se přes pole. A když pak přeplula i Moře hlubokého hoře, přišla ke krásnému zámku.
Princezna vešla dovnitř a vydávala se za chudou děvečku, která hledá službu, protože věděla, že v tom zámku je princ, kterého vysvobodila z železné pece. Nakonec dostala přešpatně placenou práci služtičky v kuchyni. A princ? Ten měl už jinou, se kterou měl v úmyslu se oženit, neboť si myslel, že ona je dávno mrtvá. Večer, když byla hotova s prací a umytá, nahmatala v kapse ty tři oříšky, které ji dala stará ropucha. Rozlouskla jeden a chtěla jádro sníst, ale vida! Uvnitř byly nádherné královské šaty. Sotva se o tom princova nevěsta dozvěděla, přišla k ní a chtěla ty šaty koupit, neboť tohle nejsou šaty pro služebnou! Ale ta pravila, že za peníze je neprodá, ale pokud ji dovolí jednu noc spát v ložnici jejího ženicha, může je mít. Princova nevěsta nakonec souhlasila, protože ty šaty byly krásné a ona takové ještě neměla. Když byl večer, řekla svému ženichovi:
„To hloupé děvče chce spát v Tvé ložnici.“
„Nu, když Ti to udělá radost, budu i já spokojený.“ řekl princ. Ale před tím, než šli spát, dala mu pohár s vínem, ve kterém byl uspávací prostředek a princ usnul tak tvrdě, že by ho nic neprobudilo. Princezna celou noc plakala a volala:
„Já Tě přece vysvobodila z černého lesa ze železné pece, hledala jsem Tě, přešla jsem Skleněnou horu, překonala Pole ostrých mečů, přeplula Moře hlubokého hoře, než jsem Tě našla a Ty mě neslyšíš!“ Sloužící seděli před dveřmi komnaty a slyšeli, jak celou noc pláče, a ráno to princi vyprávěli.
Druhého večera princezna rozlouskla druhý oříšek a uvnitř byly ještě krásnější šaty. Jak je princova nevěsta viděla, hned je chtěla koupit. Ale děvečka nechtěla peníze, jen si vyprosila, že bude ještě jednou spát v ženichově ložnici. Nevěsta ale princi dala uspávací nápoj, a tak usnul zase tak tvrdě, že nic neslyšel. Kuchtička celou noc plakala a volala:
„Já Tě přece vysvobodila z černého lesa ze železné pece, hledala jsem Tě, přešla jsem Skleněnou horu, překonala Pole ostrých mečů, přeplula Moře hlubokého hoře, než jsem Tě našla a Ty mě neslyšíš!“ Sloužící seděli před dveřmi komnaty a slyšeli, jak celou noc pláče, a ráno o tom svému pánu vyprávěli.
Když se princezna umyla třetího večera, rozlouskla třetí oříšek a uvnitř byly šaty ještě krásnější, celé zářily zlatem. Když je nevěsta viděla, chtěla je mít, ale děvečka jí je dala jen s podmínkou, že jí dovolí spát v ženichově ložnici. Tentokrát si ale princ dal pozor a uspávací nápoj vylil. Když dívka začala plakat a volat:
„Milovaný poklade, to já jsem Tě vysvobodila z toho strašlivého černého lesa, z té železné pece!“ tu princ vyskočil a řekl:
„Ty jsi ta pravá, Ty jsi má a já jsem Tvůj.“ Potom ještě v noci nasednuli do kočáru, ale předtím vzali falešné nevěstě ty šaty. Když přijeli Moři hlubokého hoře, nalodili se a přepluli je, na poplužním kole překonali Pole ostrých mečů a pomocí tří jehel sešli ze Skleněné hory.
Nakonec dorazili k lesní chaloupce, ale když vešli dovnitř, byl z ní pojednou velký zámek, ropuchy se změnily v lidi a bylo tam plno radosti. Pak slavili svatbu a zůstali na zámku, který byl větší a krásnější než zámek jejího otce. Protože ale starý král naříkal, že zůstal sám, tak ho vzali k sobě, obě královské říše spojili a žili tam v radosti a pokoji až do konce svých dní.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight