Zázračný visutý zámek

zobrazeno 12×

Vložil(a): vendy.z, 3. 7. 2016 20.54

Byla jednou jedna žena a měla syna. Ten syn živil matku i sebe: pásl krávu a chodil na dříví i nosil je do města na prodej a za ty peníze kupoval chléb. 
I přihodilo se mu jednou, že nesl roští na trh, i koupil chléb a šel domů. Musil lesem a přijde k pastýřům a vidí, že chtějí psa zabít, i řekl: 
„Nezabíjejte ho, však Vám to ubohé zvíře nic neublížilo, raději mi je dejte.“ 
A pastýři mu řekli: 
„Co nám dáš? Dej nám ten chléb.“ 
I dal jim ten chléb, vzal si psa a nesl ho domů. 
Přijde domů a matka se táže: 
„Zdalis přinesl chléb?“ 
„Nepřinesl, ale psíka jsem koupil za chléb.“ 
Ona pak řekla: 
„Čím ho budeme živit? Však sami nemáme co jíst.“ 
„Nu, půjdu na roští, prodám a nakoupím chleba.“ 
I šel zase na roští, prodal je a koupil chléb, a jak šel lesem, vidí, že pastýři chtějí kocoura zabít, i řekl jim: 
„Nezabíjejte to zvíře, však Vám neublížilo, raději mi je dejte.“ 
A oni mu řekli: 
„Co nám dáš?“ 
„Co bych Vám dal? Nemám nic.“ 
A pastýři řekli: 
„Ten bochník chleba.“ 
I dal jim chléb a nesl si domů kočku. 
Stará opět toužebně čekala, a když přišel domů, řekla: 
„Neseš-li pak mi chléb?“ 
„Nenesu, tuhle jsem kocoura koupil za chléb.“ 
A stará řekla: 
„Nemáš sám co jíst, a co teprve kocour!“ 
On pak řekl: 
„Však to taky bude k něčemu dobré! Nu, půjdu zas na roští, prodám a koupím chléb.“ 
I šel potřetí, prodal a koupil chléb. Jde domů lesem a vidí, že pastýři chtějí hada zabít, i řekl: 
„Nezabíjejte toho hada, však Vám nic neublížil.“ I prosil, aby mu ho dali, že se mu líbí, protože je tak pěkný. 
Pastýři řekli: 
„Co nám dáš, když ho nezabijem?“ 
A on řekl: 
„Ten bochník chleba.“ 
I dal jim chleba a oni jemu hada. I nesl si ho domů a had mu řekl: 
„Živ mě, až vyrostu, potom mě k nám domů doneseš.“ 
Když si ho přinesl domů, řekla matka: 
„Proč jsi nepřinesl chleba? A cos to přinesl?“ 
A on řekl: 
„Bude to taky k něčemu dobré.“ 
I šel zase počtvrté na roští, nasbíral je a prodal, i koupil čtyři bochníky chleba a přinesl domů. A tak se všichni najedli: pes, kocour, had, matka i on. A on všecka ta zvířata živil. Had vyrostl a byl veliký: tedy ho potom nesl domů. 
I řekl mu had: 
„Poslouchej, moje máti bude Ti dávat zlato i stříbro, ale Ty neber nic, než ať Ti dá ten zámek, který tam za vraty visí. A když něco budeš chtít, jen zaklepej na ten zámek, a přijde hned dvanáct mládenců a budou se Tě ptát: ,Co poroučíte?' A Ty jim řekni, co bys rád, a hned to budeš mít.“ 
Když ho tam donesl, ptali se ho hadovi rodiče, co za to chce, že jim dítě donesl domů. 
A on řekl, jak byl naveden: 
„Nic jiného než ten zámek, který za vraty visí.“ 
A oni mu řekli: 
„Oj, synáčku, to Ti nemůžeme dát, a co by Ti byl ten zámek platný? My Ti raději dáme mnoho peněz, co budeš moci unést.“ 
On pak řekl: 
„Nechci Vaše peníze, jen mi ten zámek dejte.“ 
A když mu ho dlouho nechtěli dát, chtěl odejít. Ale že věděli, že bez zaplacení nesmí odejít, dali mu ten zámek. 
Když jej už měl a kousek od stavení odešel, zaklepal na ten zámek, a hned vyšlo z něho dvanáct mládenců a ptali se: 
„Co poroučíte?“ 
„Nic, než abyste mne hned donesli domů.“ 
A v tom okamžení stál už před svou chalupou. A když ho matka spatřila, radovala se: 
„Dobře, synáčku, žes přišel domů; jak těžce jsem já byla živa, že Tebe doma nebylo!“ 
„Nu, mlčte, maminko, nyní budeme lépe živi, než jsme byli potud; přinesl jsem Vám něco, čím lehko živi budeme.“ 
I zaklepal tiše na zámek a přiletělo dvanáct mládenců: 
„Co poroučíte?“ 
„Mně, matce, psíkovi a kočce jíst a pít.“ 
A hned to tu bylo. Stařeně se to líbilo a měla syna svého ještě radši. 
Brzy potom si vzpomněl, že se bude ženit, i řekl matce: 
„Mámo, jděte k našemu králi, aby mi dal svou dceru za ženu.“ 
Matka ho hubovala: 
„Co to žvástáš?“ 
„Nu, jen jděte ke králi a řekněte mu to.“ 
Stařena netroufala si tam hned jít, ale potom přece šla a řekla králi, že její syn by rád jeho dceru. 
Král jí řekl: 
„Dobře, jestliže mi udělá, co mu poručím, tedy mu ji dám; jestliže tamhlety hory všecky do zítřka do rána rozhází, jak daleko bude očima vidět, a poroste-li tam nejlepší pšenice, a budu-li z ní zítra koláče jíst, tedy dobře; pakli tak nebude, přijde o hlavu.“ 
Matka přišla domů plačíc: ,Ach synáčku, zles učinil!“ A vypravovala, co král řekl. 
„Nu, mámo, jestliže jen to řekl, tedy bude dcera jeho mou.“ 
„Oj, synáčku, jak by Ti to bylo možné udělat?“ 
„Mlčte, mámo! Teď půjdeme spát, a zítra ráno uhlídáte, bude-li všecko hotovo či nebude.“ 
I navečeřeli se a matka šla spát. Tu on zaklepal na zámek a hned vyskočilo dvanáct mládenců: 
„Co poroučíte?“ 
„Chci, aby tamhlety hory byly rozházeny tak daleko, jak bude král očima vidět, a musí tam nejlepší pšenice růst.“ 
A všecko se stalo. Ráno šla stará ke králi s koláčem. Král vstal a vidí, že skutečně je všecko hotovo a stará že čeká s koláčem. 
I vyšel ven a ona mu řekla: 
„Dobré jitro! Tuhle jsem přinesla.“ 
Tedy řekl král: 
„Dobře to vykonal; nyní mu řekni, že do zítřka musí všecky lesy vymýtit, jak daleko já budu moci vidět, a musejí na tom místě nejlepší vinohrady být, a já že chci zítra hrozny jíst a mošt pít; a nevykoná-li to, přijde o hlavu.“ 
Stará přišla zase s pláčem domů a vypravovala synovi, co jí král řekl. A on se jen smál a povídá: 
„Nu dobře, jen jděte spát a uhlídáte, bude-li zítra všecko hotovo či nebude.“ 
Když se navečeřeli, šla stará spát, a on zaklepal na zámek a vyšlo z něho dvanáct mládenců: 
„Co poroučíte?“ 
„Poroučím, aby do zítřka tamhlety lesy byly vymýceny a nejlepší víno tam musí růst.“ 
A všecko se to stalo. Král ráno vstal a vidí, že je to skutečně hotovo. A stará naň už čekala s hrozny a s moštem. 
„Nu dobrá,“ řekl král, „řekni synovi, udělá-li ještě jednu věc, že mu dceru dám; bude-li mít taky tolik dobytka a takový hrad jako já, tedy mu dceru dám; pakli nebude, tedy přijde o hlavu.“ 
Stará šla zase domů a pověděla mu, co král řekl. Tak on zaklepal na zámek a hned vyskočilo z něho dvanáct mládenců: 
„Co poroučíte?“ 
A on řekl, že do zítřka tu musí stát lepší hrad, nežli ho král kdy viděl, a že musí více dobytka mít nežli král, a že musí být klenutí z jeho hradu do královského hradu, a že tu musí taky stát krásná zahrada a v r! všelijaké stromoví a všelijakého způsobu ptactva aby tam zpívalo. 
I to se stalo. Ráno si dal zapřáhnout nejpěknějších šest koní a jel si pro dceru, aby šli na oddavky. Tehdy nařídil král, aby byly hody do pěti let. I oženil se s ní a byly hody, a každý mohl na ně přijít. 
Když pak už ty hody tři léta trvaly, král začínal mít nedostatek. Tehdy on řekl: 
„Nyní já budu po tři léta častovat.“ 
I přišel na ty hody taky mořský král, a líbila se mu ta dcera královská, kterou onen si vzal. I dával na něj pozor, kterak to, že nikdo nevaří a pořád jídel dost. Jednou viděl, jak on zaklepal na zámek a hned se stalo, co chtěl. 
Když šli spát, mořský král ukradl ten zámek i zaklepal naň, a přiletělo dvanáct mládenců: 
„Co poroučíte?“ 
„Abyste mne i tento hrad i tuhle ženu na černé moře přenesli.“ 
I stalo se to. Ráno ulekli se Ti páni, když viděli, že leželi v prosté chatrči. A on hned věděl, že přišel o zámek. Tehdy šel ke králi a prosil ho, aby vzal jeho matku k sobě, že půjde svůj zámek hledat. 
Dobře; šel a vzal psíka i kocoura s sebou. Přijde k tomu moři a vidí zdaleka svůj zámek a povídá: 
„Kocourku, psíku, vidíte náš hrad? Ale jak se do něho dostat?“ 
I sedli si tu na břeh, a on, kterak byl unaven, usnul. 
Tehdy psík a kocour řekli: 
„Pojďme my pro zámek.“ 
Pes povídá: 
„Ty neumíš plavat, sedni si na mě a já Tě ponesu.“ 
Šli a přišli ke zdi. Tu povídá psík: 
„Já pak neumím po zdi lézt.“ 
A kocour mu řekl: 
„Chyť se mne nějak.“ 
A tak se dostali na dvůr. „Ty počkej venku,“ povídá kocour, „a já tam půjdu sám.“ 
Mořský král měl taky takového kocoura. A onen kocour přišel ke dveřím a mňoukal: 
„Mňou!“ 
Mořský král povídá: 
„Pusť tu kočku sem!“ 
Kočka tam vešla a vzala tak pěkně ten zámek, že mořský král to ani nezpozoroval; potom šla ke dveřím a mňoukala: 
„Mňou!“ 
„Pusť tu kočku ven!“ řekl mořský král a kocour vyběhl. 
„Máš?“ ptal se ho pes. 
„Mám, jen pojď.“ 
I přelezli přes zeď a na moře; a když už byli blízko svého pána, chtěl se pes pochlubit, že on přinesl zámek, a řekl kocourovi: 
„Dej mi ten zámek! Pakli nedáš, shodím Tě do moře.“ 
I tahali se spolu a vtom jim zámek upadl do moře a ryba ho pohltila; ale kocour rybu popadl a řekl: 
„Nedáš-li mi zámek, zakousnu Tě.“ 
A ryba řekla: 
„Nezakusuj mne, dám Ti ten zámek.“ 
Ihned ho zas vyplivla, a oni pak šťastně zase přišli na břeh. 
Když se pán probudil, řekl: 
„Jak se tam dostanem?“ 
A oni řekli: 
„Pane náš, už jsme Ti zámek přinesli.“ 
„A kde je?“ 
„Tuhle.“ 
Tak jej vzal i zaťukal a dvanáct mládenců z něho vyskočilo: 
„Co poroučíte?“ 
„Poroučím, abyste můj hrad zase postavili tam, kde byl prve, i s tím králem a s mou ženou.“ 
A hned se to stalo. I vešel do hradu a ona hned k němu i objali se. A mořského krále dal vstrčit na kůl doprostřed moře. A tak zas dostal svůj hrad a byl potom se svou ženou šťastně živ, a ten mořský král byl zahuben.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight