Vrabčák a jeho čtyři synové

zobrazeno 14×

Vložil(a): vendy.z, 3. 7. 2016 20.32

Byl jednou jeden vrabčák a ten měl čtyři synky a žili společně ve vlaštovčím hnízdě. Když byli synci dost velcí, aby poprvé vylétli, přišli nějací zlí kluci, vlaštovčí hnízdo srazili dolů a vrabčáci vyletěli ven. Starému bylo líto, že jeho synové do světa vylétli tak náhle, že je nestihnul řádně poučit o tom, jaké všelijaké nebezpečím na ně ve světě číhá a čeho je dobré se vyvarovat. 
Na podzim se vrabci slétávají k rokování na jedno pšeničné pole a právě na tomto sněmu se vrabčák znovu shledal se svými synky, a tak si je pak radostně vedl domů, aby mu vypověděli, co ve světě zažili a jak se měli. 
„Mí milovaní synci, kdybyste věděli, kolik jsem si kvůli Vám nadělal přes léto starostí! Co si počnete bez mého výcviku v letu a shánění potravy, bez mého varování a poučování. Vždyť na malé ptáčky číhají ve světě velká nebezpečí!“ Potom se zeptal toho nejstaršího, kde se v létě zdržoval a jak se uživil. 
Já jsem se držel, tatínku, v zahradách, vybíral jsem červíky a housenky ze zralých třešní.“ 
„Ach, synku,“ řekl otec „vlaštovčí pastva není věru zlá, ale hrozí u ní velké nebezpečí, jeden musí být neustále ve střehu; obzvlášť, když se po zahradě prochází člověk a má v ruce dlouhou zelenou tyč, která je uvnitř dutá a nahoře má malý otvor.“ 
„Ano, tatínku, ale je nebezpečná i ta, která má otvor zalepený voskem?“ zeptal se mladý vrabčák. 
„Kdepak jsi to viděl, synku?“ 
„V zahradě jednoho kupce, tatínku.“ 
„O, můj synu,“ řekl otec „kupci to jsou dvojnásob lstiví lidé, u těch by se toho jeden přiučil. Příště se dobře dívej a nevěř všemu, co vidíš!“ 
Potom se zeptal toho druhého: 
„A kde jsi našel Ty svoje živobytí, synku?“ 
„Na dvoře, tatínku.“ řekl syn. „Ajajaj! Vrabčáci a jiní pošetilí drobní ptáčkové na to místo přece vůbec nepatří!“ řekl starý „Je tam příliš jiných hrubiánů a rabiátů, od strnadů a drozdů či sojek k nebezpečným krahujcům, jestřábům či sýčkům! Jeden by se měl raději držet v koňské stáji, kde najde dost ovsa, nebo na mlatě, kde také může lehce přijít ke svému dennímu chlebu.“ 
„Ano, otče,“ řekl syn „ale ve stájích kladou pacholci na malé ptáčky nástrahy a sítě, nejeden v nich pak uvízne!“ 
„A to jsi kde viděl?“ zeptal se starý. „Na dvoře, pohůnci to tak dělali.“ 
„Óóó, můj synu, pohůnci to je věru zlá chasa! Pokud jsi u takovýchto pánů na dvoře byl a žádné péro tam neztratil, tak to ses věru něčemu přiučil a víš toho už dost, abys mohl do světa! Ale přece se měj na pozoru, vlci sežerou občas i chytré psy.“ 
Pak si vzal otec ke zpovědi toho třetího: 
„A kde Tys zkoušel svoje štěstí, synku?“ 
„Na formanských cestách a zemských silnicích jsem se kolem povozů ochomýtal a občas našel zrníčko nebo krupku.“ 
„To je ono,“ řekl otec „dobrá obživa, ale jeden musí být neustále ve střehu, neboť když se člověk shýbá, aby zvedl kámen, tu je lepší se klidit!“ 
„To je pravda,“ řekl syn „když si ale jeden nese oblázek nebo placák už v kapse?“ 
„Kdepak jsi to viděl, synku?“ 
„Horalové to tak dělají, milý otče, když vyjedou, obyčejně si vozí kameny.“ 
„Horalé, to jsou chytří lidé, jestli jsi ten čas přečkal u horalů, tak to jsi něco viděl a něco ses naučil! Vrať se tam, ale měj se na pozoru, horalé už nejednoho vrabčáka či skřítka zabili.“ 
Nakonec přistoupil otec k tomu nejmladšímu synovi: 
„Ty můj milý švitořilko, byl jsi celý ten čas nejhloupější a nejslabší, raději zůstaň u mne, svět je moc hrubý a zlý pták, který má křivý zobák a dlouhé drápy a čeká na ubohé ptáčky, aby je spolykal. Drž se od něj dál a sbírej pavoučky a housenky na stromech nebo po chalupách, tak budeš dlouho spokojený.“ 
„Můj milý otče, ale kdo se živí, aniž by ostatním škodil, ten je dlouho živ a žádný krahujec, jestřáb či orel mu neublíží. Když se každý večer a ráno poručí vůli našeho milého Pána, který všechny lesní i polní ptáčky stvořil a zachovává, který slyší také křik a modlitby mladých krkavců a bez jehož vůle žádný vrabec nebo střízlík nepadne k zemi.“ 
„A to ses naučil kde, synku?“ Syn odvětil: 
„Když mě silný poryv větru od Vás odtrhnul, zanesl mě do kostela, kde jsem sbíral mouchy a pavouky na oknech a slyšel toto kázání. Tak mě po celou tu dobu živil Otec všech vrabčáků a střežil mě před vším neštěstím a zlými ptáky.“ 
„Tomu věř, můj milý synu, létej po kostelech, pomáhej je čistit od pavouků a bzučících much, cvrlikej Bohu jako Ti mladí krkavci a poruč se našemu Stvořiteli, to budeš zachován, i kdyby byl svět plný zlých divokých ptáků.“ 
Neboť jen ten, kdo své věci poroučí Pánu, mlčí a trpělivě snáší všechny útrapy a příkoří, modlí se a ochraňuje svoji víru a zachovává čisté svědomí, tomu je Bůh ochráncem a pomocníkem.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight