Vodovod, který zpíval v opeře

zobrazeno 25×

Vložil(a): dáša, 13. 3. 2016 14.09

Vodovod je obyčejná věc, ale hrozně důležitá. Dává vodu hrncům, kbelíkům, sklenicím, kropicím konvím, a dokonce i vanám, dává vodu od rána do večera, ale víte, že mu to vůbec nevadí? Když má jen chvilku volno, pustí se do zpívání. Jsou vodovody, které moc zpívat nedovedou, to je pravda, některé zpívají dokonce falešně, každý nemůže mít bůhvíjaké nadání, ale představte si, že v jedné kuchyni mají vodovod, který zpívá tak krásně, že hodiny úžasem pokaždé přestanou tikat. 
Má nádherný hlas, hluboký jako hrnec na prádlo, a večer, když je umyté nádobí a všude ticho, začne zpívat písničky, například Teče voda, teče a podobně. A sklenice, hrnce, talíře i hodiny poslouchají, nikdo se ani nepohne, nikdo ani nedýchá, ale všichni se musí usmívat, i kdyby nechtěli, taková je to krása. 
Jenže v televizi běží zrovna Rusalka, dvě staré židle chtějí poslouchat, a tak začnou vztekle vrzat, tady bude ticho, tady nikdo ani necekne, chceme se dívat na operu, a vržou a vržou. 
A co může vodovod dělat, nechá zpívání a mlčí, ale je mu to líto, slzy mu tečou jedna za druhou, až se jeden červený hrnec neudrží a řekne, že se ty židle nestydí, copak si vodovod nemůže po práci ani zazpívat? 
A vůbec, řekne kredenc, nač tady má vodovod ztrácet čas? A protože je obrácena k vodovodu, řekne mu rovnou, nebuď blázen, tady je Tě škoda, běž do hudební školy, jednou se můžeš dostat třeba i k divadlu, proč ne? 
A vodovod přemýšlí a nakonec si řekne, proč bych se nemohl učit zpívat, co když mám opravdu nadání, a tak se jednoho dne sebere a jde. 
Hudební škola je plná písniček, tady hraje klavír, tam zase klarinet, vodovod je z toho trochu vedle, ale říká si, jen klid, proč by tady nemělo být plno písniček, je to přece hudební škola, a jde po schodech rovnou do ředitelny. 
Jsem vodovod, představí se, když vstoupí, a ředitel vstane od stolu a řekne, to mě těší, a natočí si trochu vody do skleničky, protože má zrovna žízeň. 
Rád bych se učil zpívat, řekne vodovod, mám prý nadání, říkají to sklenice, hrnce, kredenc i hodiny. 
Co říkají sklenice a hrnce, to pro mě není rozhodující, řekne ředitel, zkuste něco zazpívat, pak se uvidí. 
A vodovod si odkašle a začne zpívat Teče voda, teče, je to opravdu nádherné, ředitel se musí usmívat, i kdyby nechtěl, taková je to krása, a nakonec řekne, skutečně, máte veliké nadání, mohlo by z Vás něco být, jste přijat, chovejte se tady slušně, hlavně nedělejte louže. 
A tak si vodovod pořádně utáhne kohoutek a začne se učit a učí se, až se naučí zpívat všechny stupnice a všechny písničky a všechny opery, a když to všechno umí, sebere se a jde do velikého divadla, které stojí rovnou na nábřeží. 
Divadlo je samý zpěv, tady zpívá mužský sbor, tady ženský sbor a tady dětský sbor, ale vodovod tím není nikterak překvapen, má už nějaké zkušenosti, jde rovnou k řediteli a zazpívá mu asi tak deset patnáct oper. 
Dobrá, řekne nakonec ředitel divadla, přijmu Vás velmi rád, neboť vodovod, který tady máme, zpívat neumí, a jak to vypadá, řekněte sám, vodovod v opeře a nezazpívá ani notu, a tak se vodovod stane vodovodem v opeře, je samozřejmě velice zklamán a má tisíc chutí vrátit se do kuchyně. 
Ale považte, jednoho dne se stane neštěstí, pán, který zpívá v Rusalce vodníka, dostane škytavku, všichni jsou zoufalí, blíží se začátek představení, nikdo neví, co bude, až si ředitel vzpomene na vodovod, který umí zpívat. 
A tak navlečou vodovodu zelené šaty, paruku, táhnou ho na jeviště a diváci jsou nadšeni, všichni tleskají a volají, to je, pane, jiný vodník, z toho kape opravdu voda, je toho hned plné město, a když se to dovědí dvě staré židle v kuchyni, vezmou si červené plyšové šaty a jdou do divadla, je tam plno židlí v červených plyšových šatech, plno židlí, které jsou potichu, jenom staré židle z kuchyně vržou a vržou, aby je každý slyšel, aby každý slyšel, jak si mezi sebou povídají, tohle je náš vodovod, kdysi zpíval u nás v kuchyni, vždycky jsme říkaly, že z něho něco bude. 
Ale ostatní židle tohle nezajímá a šeptají, mohly byste nechat toho vrzání, rády bychom slyšely, jak zpívá vodovod. A co mohou staré, hloupé kuchyňské židle dělat? Musí být hezky potichu a v tom tichu je slyšet, jak vodovod zpívá, jak zpívá nádherně, tak, že se všichni kolem musí usmívat, i kdyby nechtěli, taková je to krása.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight