Tři oblázky z potoka

Před dávnými a dávnými časy, kdy slovo krále znamenalo vše a zlo se krutě trestalo, žil v našem kraji pověstný hrdina, zástupce dobra v těžkém boji se zlem, chytrý a udatný syn sedláka Pepík.
A jak to všechno bylo? Kterak se Pepík dostal do pohádek? Nastražte uši a nechte se unést napínavým dějem jedné z nejkrásnějších pohádek našeho kraje.
V ten dávný čas stála dnes již na neznámém místě malá vesnička ..... Chanovice. A blízko vsi, v hustých lesích, našel si cestičku malý potůček. Klikatil se v tom hustém lese ve stínu stromů a jen v jediném místě prostupoval mezi korunami stromů sloupec světla, který dopadal přímo na hladinu. A v tom místě se blyštily tři nádherné oblázky. Jen si hrály se světlem, v odrazech vody, mezi malými rybičkami. Vypadalo to překrásně. Z generace na generaci se tehdy přenášela pověst, že dokud se kamínky budou třpytit na dně potoka, budou se mít celé Chanovice a celé království dobře.
Jednoho osudného den však přiběhl do vsi malý chlapec a na všechny strany vykřikoval, že kameny jsou ztraceny, že je někdo ukradl. Lidé ze vsi, včetně pracovitého sedláka s jeho jedenáctiletým synem Pepíkem, se vydali do lesa. Poznali, že chlapcova slova byla pravdivá. Bědovali, prosili Boha, aby je zachránil a kameny vrátil, ale vše bylo marné. Proto se tři silní muži ze vsi vypravili za pověstnou věštkyní, aby jim poodhalila, co s Chanovicemi bude. Tou dobou již několik týdnů pršelo, dobytek umíral na neznámou nemoc a v celém království nastala bída.
Muži se dlouho nevraceli. Až po půl roce se vrátil jediný z nich, vyhladovělý a unavený, zbylí dva zemřeli po cestě plné nástrah. Zvěstoval,že za sedm let se z mládence stane muž a ten království zachrání.
Zlá doba plynula velice pomalu. Lidé již dávno ztratili víru. Jen Pepíkův otec stále věřil. Domníval se,že právě jeho jediný syn je onen vyvolený. Proto mu v den osmnáctých narozenin, těsně před svou smrtí, pověděl, kudy se jde k věštkyni. Varoval ho také, že cesta je velmi strastiplná a nebezpečná. Pepík však nevěděl, co je strach, a po pohřbu otce se vydal na cestu.
Když vyčerpán, ale živ, dorazil k věštkyni, ta jej již čekala. Řekla mu, že kameny jsou u tří draků. Prý je k nim odnesl starý zlý čaroděj, který se tak chtěl Chanovicím pomstít, protože jej před sty lety Pepíkův předek zajal a zamkl na sedm zámků na tajném místě. Nyní se však čaroděj osvobodil a chce se pomstít. Věštkyně Pepíkovi popsala cestu, a potom už vše záviselo jen na něm.
Prvního, tříhlavého hloupého draka nalákal k jezeru, tam na něj vybafl a drak spadl do jezera, kde se utopil.
S druhým, sedmihlavým, to již nebylo tak jednoduché. Pepík jej musel vylákat z jeskyně, a pak na něj svrhl velký kámen. Omráčenému drakovi pak usekal všechny hlavy.
Třetí drak, již dvanáctihlavý, se ošálit nenechal, Pepík s ním svedl krutý boj. Zle poraněn, ale hrdý odcházel z boje jako vítěz. Teď měl všechny tři kameny.
Čaroděj pukl vztekem a oblázky se vrátily na své místo. Lidé se opět měli dobře, Pepíka oslavovali a všichni se radovali. A možná, možná ještě dnes, někde v lesích, daleko od civilizace, leží Chanovice s lidmi šťastnými jako za dávných časů.