Tři medvědi

Jedna dívenka odešla z domova do lesa. V lese zabloudila, hledala cestu domů, ale marně. Přišla k malému domku. Dveře byly otevřeny; dívka nahlédla do dveří, a když viděla, že v domku nikdo není, vstoupila dovnitř. V domku žili tři medvědi. Jeden byl otec a jmenoval se Michajlo Ivanovic. Byl velký a huňatý. Druhá byla medvědice. Byla menší a jmenovala se Nastasja Petrovna. Třetí bylo malinké medvídě, říkali mu Mišutka. Medvědi nebyli doma ..... odešli na procházku do lesa.
V chaloupce byly dvě místnosti: jídelna a ložnice. Dívenka vešla do jídelny a viděla na stole tři misky s polévkou. První byla velmi veliká, patřila Michajlu Ivanoviči, druhá menší byla Nastasji Petrovny a třetí, modroučká mistička, patřila Mišutkovi. Vedle každé misky ležela lžíce: velká, prostřední a malinká.
Dívenka vzala největší lžíci a ujedla z největší misky; potom vzala menší lžíci a pojedla z menší misky; nakonec vzala nejmenší lžičku a ochutnala z modroučké mističky a Mišutkova polévka se jí zdála ze všech nejchutnější. Dívenka se chtěla posadit U stolu uviděla tři židle; jednu velkou ..... Michajla Ivanoviče, druhou menší ..... Nastasji Petrovny, a třetí malinkou židličku s modrou poduškou ..... Mišutkovu. Vylezla na velkou židli a spadla; potom usedla na prostřední židli, ale sedělo se jí nepohodlně; potom si sedla na malinkou židličku a zasmála se, jak se jí dobře sedělo. Vzala si modrou mističku, položila si ji na kolena a dala se do jídla. Snědla všechnu polévku a začala se houpat na židli. Židlička se ale prolomila a dívka spadla na podlahu. Vstala, zvedla židličku a šla do druhé místnosti. Tam stály tři postele; jedna veliká ..... Michajla Ivanoviče, druhá prostřední ..... Nastasji Petrovny, třetí malinká ..... Mišutkova. Dívenka si lehla do veliké postele, ale byla příliš prostorná; lehla si do prostřední ..... ta byla zas příliš vysoká; lehla si do malinké postýlky a ta jí přišla tak vhod, že rázem usnula. Medvědi přišli domů hladoví a chtěli obědvat Velký medvěd vzal svou misku, vzhlédl a zařval strašným hlasem:
„Kdo jedl u mé misky ?“
Nastasja Petrovna se podívala na svou misku a zařičela slabším hlasem:
„Kdo jedl u mé misky ?“
A Mišutka, když uviděl svou prázdnou mističku, zapištěl tenkým hláskem:
„Kdo jedl z mé misky a všechno mi snědl?“
Michajlo Ivanovič pohlédl na svou židli a zařval strašným hlasem:
„Kdo seděl na mé židli a odstrčil ji z místa?“
Nastasja Petrovna pohlédla na svou židli a zařičela slabším hlasem:
„Kdo seděl na mé židli a odstrčil ji z místa?“
Mišutka pohleděl na svou zlomenou židličku a zapištěl:
Medvědi přišli do druhé komory.
„Kdo ležel na mé posteli a pomačkal ji?“
zařval Michajlo Ivanovič strašným hlasem.
„Kdo si lehl do mé postele a pomačkal ji?“
zařičela Nastasja Petrovna ne tak hlasitě.
A Mišutka si přistavil lavičku, vylezl na svou postýlku a zapištěl tenkým hlasem:
„Kdo si lehl do mé postele?“
A najednou spatřil dívenku a zakničel, jako by ho na nože bral:
„Tady je! Drž ji! Tady je! Tady je! Drž ji!“ A chtěl dívenku kousnout.
Dívenka otevřela oči, a když viděla medvědy, vrhla se k oknu. Okno bylo otevřeno. Dívenka vyskočila oknem a utekla. A medvědi ji nedohonili.

Zdroj: www.abatar.cz