Tři chlapíci a obr

Žili jednou tři chlapíci a nechtělo se jim do žádné práce.
„Pojďte, dáme se na vojnu,“ řekl jeden z nich a ostatní přikývli. Seřadili se jako na vojně, největší musel dopředu a raz dva, raz dva dali se do pochodu. V lese stál ohromný dům s ohromnými okny. Z okna se díval obr. Ti tři se obra nelekli. Raz dva ..... pochodovali kolem domu a obra pozdravili.
Za lesem odpočívalo vojsko. Tři chlapíci šli rovnou k hejtmanovi. Postavili se do řady a hlásili:
„Pane hejtmane, vezměte nás k vojsku, chceme se stát vojáky!“
„To je hezké,“ povídal hejtman a kroutil si kníry, „vzal bych Vás k vojákům, ale máte také odvahu?“
První chlapík vystoupil z řady a zasalutoval:
„Odvahy mám tolik, že ji nemohu ani spotřebovat.“
„Dobrá, tak jdi a přines mi od obra slepici.“
Chlapík se obrátil na podpatku a odpochodoval do lesa. Když se dostal k ohromnému domu, uviděl u okna obrovu matku. Zeptal se jí, jestli nemá pro něho nějakou práci.
„Nemám,“ řekla, „pro Tebe nemám vůbec žádnou práci,“ a zavřela okno. Chlapík se vkradl zadem do domu a schoval se do kamen. Když nastala noc, vylezl z kamen ven, vzal obrovo slepici a přinesl je hejtmanovi. Hejtman mu poklepal na rameno a řekl:
„Mám z Tebe radost,“ a poručil, aby mu oblékli vojenský kabát.
Tak se stal první chlapík vojákem.
Hejtman se obrátil k druhému:
„Jestli máš odvahu, můžeš se také stát vojákem.“
A druhý odpověděl:
„Odvahy mám, že nevím, co s ní. Půjde, a až obr usne, stáhnu pod ním prostěradlo a přinesu je.“
„Dobrá,“ řekl hejtman, „když se Ti tohle povede, můžeš se stát hned poddůstojníkem.“
Druhý chlapík se vydal k obrovu domu a z okna zase vyhlížela obrova matka. Zeptal se jí, jestli nemá pro něho nějakou práci.
„Pro Tebe žádnou,“ řekla stařena a zavřela okno.
Chlapík se vkradl zadem do domu a schoval se do kamen. Když nastala noc, vylezl, připlížil se k obrově posteli a stáhl mu prostěradlo. Jenom poslední cíp prostěradla ne a ne stáhnout. Na cípu ležely obrovy nohy a na nich ležely ještě dva veliké jantary. Chlapík dal jantary potichu na zem, vytáhl prostěradlo pod obříma nohama a vrátil se k hejtmanovi.
„Za takový kousek se můžeš stát hned poddůstojníkem,“ přivítal ho hejtman. Poručil, aby mu oblékli ještě hezčí vojenský kabát než prvnímu. Milý chlapík vypjal hruď a dělal poddůstojníka.
Hejtman se obrátil k třetímu:
„Jestli půjdeš do obrova domu a přineseš mi samotného obra, v tu ránu se staneš hejtmanem.“
„Půjdu,“ řekl třetí, „ale musím potom také dostat velitelský dům s osmi světnicemi a s osmi stoly.“
„Ovšem,“ povídal hejtman, „to také dostaneš, jak se sluší a patří.“
A třetí chlapík šel.
Když se dostal k obřímu domu, vyhlížel z okna sám obr a volal dolů:
„Červíčku pozemský, pojď blíž a já Tě spolknu!“
„Nu, nu,“ řekl třetí chlapík, „jen mě nestraš,“ a vstoupil do domu. Pozdravil obra a zeptal se ho, jestli by si nechtěl dát udělat rakev.
„A pročpak?“ kroutil obr hlavou, „vždyť jsem ještě svěží a zdravý.“
„I, člověk má myslet na všecko,“ odpověděl chlapík, „aspoň uvidíš, v čem budeš ležet, až umřeš, a víš, že Tě po smrti pořádně pochovají.“
To se obrovi zamlouvalo a řekl chlapíkovi, ať se tedy dá do práce. Pomohl mu porazit velkou lípu a chlapík se začal ohánět pilou a sekyrou. Sotva byla rakev hotová, vybídl chlapík obra:
„Polož se dovnitř, ať vidím, jestli není rakev krátká.“
Obr neměl nic proti tomu a položil se do rakve. Jakmile se do ní natáhl, přiklopil chlapík víko a rychle je přitloukl několika pořádnými hřebíky. Rakev s obrem si položil na ramena a vrátil se k hejtmanovi.
Hejtman se divil a nechtěl věřit, že je obr v rakvi. Chlapík odkryl víko a obr vyskočil ven, ani se nerozhlížel a upaloval k lesu.
Teď viděl hejtman, že i ten třetí splnil úkol. Nedalo se nic dělat, třetí chlapík se stal hejtmanem a dostal dům s osmi světnicemi a osmi stoly a žil v něm spokojeně a šťastně až do smrti.