To ale opravdu není fér!

Existují i jiné možnosti, než se pod tíživými životními okolnostmi či  zlobou ostatních zkřivit nebo zlomit. A někdy se to povede. Příběh jedné palmy.

Člověk jménem Ben Sadok byl pěkný ničema a právě procházel jednou oázou. Měl tak špatný charakter, že chtěl zničit všechno krásné a dobré, co viděl. Na okraji oázy stála mladá palma a měla se čile k světu. Pohled na ni Bena Sadoka natolik znechutil, že popadl těžký kámen a posadil ho do koruny stromu. Pak se zlověstně ušklíbl a pokračoval v cestě. Mladá palma se otřásla, naklonila a pokusila se těžkého břemene zbavit, ale marně. Kámen v koruně pevně seděl. Ať se snažila sebevíc, neměla dostatek síly, aby ho shodila.Rozdrásala tedy půdu, zanořila se do země, a jak jen to bylo možné, pokusila se tíhu ustát.

Jelikož nemohla prodlužovat větve do dálky, zapouštěla kořeny stále hlouběji, až narazila na nejspodnější vodní proud. Svěží voda palmu vyživovala a posilovala a té se pak podařilo vytlačit kámen tak vysoko, že žádný strom její korunu nestínil. Voda z hlubiny a slunce z výšky proměnily mladý strom v královskou palmu. Po několika letech se v oáze znovu objevil Ben Sadok. Těšil se, až spatří nemocný strom, kterému ublížil. Ale ať hledal, jak hledal, nemohl jej nalézt. Vtom k němu hrdá palma sklonila korunu, ukázala mu kámen a pravila: „Bene Sadoku, musím ti poděkovat, protože jsem zesílila díky břemeni, které jsi na mě naložil.“

Autor: José Carlos Bermejo

Zdroj: Vlídné příběhy