Svatá panna starosta

Byla jednou jedna zbožná dívka, která tak milovala Boha, že se nechtěla vdát, a protože byla velmi krásná, její otec to nelibě nesl a rád by ji byl provdal. V té nouzi se princezna k bohu obrátila a on nechal na její tváři vyrašit vous. Tu se král velmi rozhněval a dceru nechal ukřižovat; ona pak byla prohlášena za svatou.
Pak se jednou událo, že potulný houslista přišel do kostela, kde její obraz visel, před ním poklekl a té panně, která byla pro svou zbožnou počestnost uznávaná, si na svůj osud stěžoval. Ten obraz by namalován i se zlatými pantoflíčky, a tu světice nechala jeden upadnout, aby skrze něj ten zbožný poutník ke štěstí přišel. Pěvec se panně poklonil a ten dar si vzal.
Ale brzy byl ten pantoflíček v kostele postrádán a přetřásala se otázka, kdo tam poslední byl. Až se přišlo na ubohého houslistu a ten byl jako věrolomný zloděj jat a k oběšení odsouzen. Cesta k šibenici vedla kolem toho kostela, kde byl obraz té slitovné panny visel, tu žádal houslista, aby mohl naposledy dovnitř vstoupit a panně na rozloučenou zahrát. To mu dovolili a když byl do kostela vstoupil, do housliček hrábnul a první tón zazněl, tu ti lidé viděli, jak panna i ten druhý pantoflíček upustila a tak ukázala, že ten ubožák se krádeží neprovinil.
Tak byl houslista zproštěn pout a mohl si jít svou cestou. A té slitovné panně od těch časů Panna Starosta říkají.