Statečný Tomáš

Byl jednou jeden Tomáš. Bydlel s maminkou a tatínkem ve vysokém domě na kraji města, hned vedle parku. Na jaře tam děti hrály kuličky, v létě běhaly za míčem, na podzim sbíraly kaštany a v zimě stavěly sněhuláky, koulovaly se. Užily při tom všem hodně smíchu a radosti. Tomáš hrál kuličky jak mistr světa, sbíral kaštany i pro zvířátka v lese a sněhulákovi dokázal udělat tak krásný nos, že se na něj chodili koukat lidi z celé ulice a říkali:
„Teda, to je ale šikovný kluk.“ Jen léto bylo pro Tomáše vždy nesnesitelně dlouhé.
Všechny děti, a hlavně kluci, se nemohly dočkat až bude léto a prázdniny. Těšily se, jak si budou hrát v parku. Tomáš seděl doma u okna, koukal se ven a bylo mu smutno:
„Maminko,“ plakal, „proč já si nemůžu hrát s klukama venku. Vždyť já bych se neušpinil. A přišel bych domů včas.“ prosil. A maminka si vzdychla:
„Tomášku, to nejde.“
„A proč to nejde?“ chtěl vědět. „Jindy mě pouštíš. Proč teď ne?“
A maminka byla z toho celá smutná a utrápená.
„Tomášku, víš,“ začala vysvětlovat „tvoje nožičky nenarostly stejné. Proto nemůžeš hrát s klukama fotbal.“
Tomáš byl z toho celý smutný. Pořád se prohlížel, která nožka je ta špatná. Neměl ji rád. A zlobil se na ni, že kvůli ní musí být doma sám. Když byla maminka v práci, zkoušel si její boty na podpatku. Ale v těch se chodit nedalo, natož kopat do míče. Byly moc velké. A vratké.
Tolik si přál mít obě nohy zdravé. Až k němu jednou v noci přišel kouzelník, co plní dětská přání. Hvězdy tu noc svítily obzvláště silně. Kouzelník si sedl k Tomášovi na postel a zeptal se:
„Tak copak Tě trápí.“ Tomáš mu všechno vypověděl. Kouzelník si ho pozorně vyslechl a pak povídá:
„Vím o tom už dávno, ale teprve dnes je ta správná noc pro Tvé přání.“ Pak položil ruku na nemocnou nožičku a ta byla rázem uzdravená.
Ráno běžel Tomáš k mamince a vyprávěl jí o kouzelníkovi.
„Musíš ho najít.“ prosil „On mě uzdraví! Dá mi ten chybějící kousek nohy a já si budu moct hrát s klukama v parku.“
Našla maminka kouzelníka, co uzdravuje? Našla. Neměl špičatou čepici a kabát s hvězdami, nosil bílý plášť a říkal si doktor. Ale Tomáš dobře věděl, že je to ten jeho kouzelník. Uzdravení nožičky trvalo dlouho a moc to bolelo, tolik, že si Tomáš myslel, že to už nevydrží. Ale nevzdal to a všechno to léčení vydržel.
Celé jaro pak cvičil a trénoval ..... ani kuličky nehrál. A v létě poprvé vyběhl za klukama do parku. Hrál a hrál, honil míč tam a zase zpátky ..... hrál moc dobře. Dokonce tak dobře, že si toho všiml trenér místního fotbalového mužstva a vybral si ho do týmu. A z Tomáše se stal fotbalista útočník, protože běhal ze všech nejrychleji ..... to díky té uzdravené noze.

Zdroj: www.abatar.cz