Šťastný ovčák

Jednomu ovčákovi se zatoulala ovce. Pustil se za ní do lesa, rozhlížel se, rozhlížel a uviděl na stromě kotýlek. Z kotýlku se kouřilo a kolem se šířila tak pěkná vůně, že se ovčákovi sbíhaly sliny v ústech. Vytáhl dřevěnou lžíci, nabral z kotýlku a ochutnal. Bylo to maso a nebylo to maso, byla to buchta a nebyla to buchta, ovčák jaktěživ takovou dobrotu nejedl. Nedal se pobízet a přestal jíst teprve tehdy, když vyškrábal z kotýlku poslední drobečky. Ještě si ani neutřel bradu, ani lžíci nezastrčil, a už se v křoví ozvalo praskání a šustot. Někdo přicházel. Ovčák vylezl na strom a schoval se ve větvích. Ze stromu se díval dolů a čekal loupežníky. myslel si, že kotýlek byl loupežnický.
Nepřišli loupežníci, přišla kočka. Připlížila se ke kotýlku, podívala se do něj, potřásla hlavou a podívala se nahoru na strom. Ovčák se právě naklonil, aby lépe viděl, co se dole děje, a kočka ho spatřila: Zavolala na něj:
„Ovčáku, Ty jsi lízal z mého kotýlku!“
Ovčák vystrašeně přikývl. Kočka řekla:
„Neboj se, nic se Ti nestane. Jen pojď dolů, mám pro Tebe práci. Když se Ti podaří pokácet tenhle les do večera, zaplatím Ti dvanáct set zlaťáků. Ale večer nesmí stát ani jeden strom.“
Ovčáka zlaťáky lákaly. Slezl ze stromu a slíbil, že se o to pokusí. Kočka odběhla a ovčák si vyhrnul rukávy. Pod stromem ležela sekyra, zvedl ji a dal se do práce. Sekal půl dne a lesa skoro neubylo. Unavený usedl na pařez, aby si trochu odpočinul. Sotva usedl, objevila se kočka znovu:
„Odpočíváš, ovčáku, odpočíváš? Mnoho jsi nepokácel. Těžko budeš do večera s prací hotov.“
„Pravda,“ řekl ovčák, ,jde to pomalu, práce je hodně.“
„Pomohu Ti, vezmi sekyru a začni,“ povídala kočka.
Ovčák se rozmáchl sekyrou a na jednu ránu začaly stromy padat po stovkách. Ovčák mával sekyrou a za půl hodiny ležel celý les na zemi.
Když práci vykonal, řekla kočka:
„Zítra musíš stromy nanosit na hromadu. Až budeš hotový s prací, dám Ti ještě jednou dvanáct set zlaťáků.“
„Dobrá,“ řekl ovčák.
A kočka zmizela.
Ráno popadl ovčák strom a táhl a táhl, dokud jej nepoložil na jiný strom. Potom popadl druhý a třetí, ale šlo to pomalu, a když se dostal ke čtvrtému, začalo se sluníčko sklánět a kočka přišla znovu:
„Ovčáku, budeš brzo hotov s prací?“
„Hotov s prací? Kdepak,“ povídal ovčák, , je to hodně práce na jednoho člověka.“
Kočka řekla:
„Ovčáku, pomohu Ti, vezmi si tamty hrábě, zachyť s nimi stromy a přitáhni je na hromadu.“
Ovčák zachytil hráběmi vždycky několik stromů a za chvíli byly stromy na hromadě.
„Teď hromadu zapal,“ řekla kočka a ovčák poslechl.
Když stromy hezky hořely, poprosila kočka:
„Hoď mě do ohně. Až budu skoro spálená, vytáhni mě za ocas z ohně ven.“
„To neudělám,“ bránil se ovčák, „pomáhala jsi mi a špatně bych se Ti odměnil.“
„Jen to udělej,“ řekla kočka, „nebudeš litovat.“
Ovčák se dal přemluvit a udělal, jak mu kočka přikázala. Jakmile ji vytáhl za ocas z ohně, stála před ním místo kočky nejhezčí princezna, jakou kdy lidé viděli.
„Vysvobodil jsi mě, ovčáku,“ řekla, „a vezmu si Tě za muže. Pojď se mnou na zámek mého otce.“
Ovčák se náramně divil, ale myslel si, pročpak ne, a šel s princeznou.
Cestou potkali jezdce na koni. Jezdec seskočil a podal ovčákovi uzdu:
„Chlapče, podrž mi koně, než se vrátím.“
„Dobře,“ řekl ovčák a jezdec odešel do lesa. Když byl pryč, vyšvihl se ovčák s princeznou na koně a jeli spolu, aby byli na zámku dřív. Dojeli k řece, ovčák uřízl koni ocas a hodil jej do vody. Potom se na koni přeplavil s princeznou na druhý břeh a ujížděl dál. Jezdec běžel po stopě k řece a uviděl, jak po řece pluje koňský ocas. myslel si, že se kůň s ovčákem utopil a že je ryby sežraly. I vydal se podél břehu a hledal most.
Ovčák si vzpomněl, že nechal u řeky čepici. Povídá královské dceři:
„Počkejte mi chvilku u koně, sběhnu si zpátky pro čepici.“
Zatímco hledal čepici, jezdec došel k princezně, poznal svého koně, vyhoupl se na něj a ujel i s princeznou. Když se ovčák vrátil, princezna tu už nebyla. Ještě že našel tu čepici!