Šnek a květina

na jedné louce veliké převeliké, žil šnek. Obyčejný šnek zahradní jakých na velkých loukách je spousty. Spousty jich lezou tam, spousty jich lezou sem. Ale náš šnek byl něčím zvláštní. Měl snad velkou ulitu tak, že by se do ní vlezli tři ti největší šneci? I kdepak, měl ulitu velkou jako kterýkoli šnek z té louky. Měl snad růžky citlivé tak, že by tvarůžky ucítil přes celou louku? Možná, ale tak citlivé je má přeci každý šnek. Jen si někdy zkuste položit tvarůžek na kraj velké šnečí louky. Panečku hnedka se se seběhnout všichni šneci z celé louky a ještě z okolních luk a ještě z okolních luk těch okolních luk. Jenže než doběhnou tvarůžky jim sní ti bleskoví mravenci. Mravenci jsou na tvarůžky ještě citlivější, než šneci a hlavně jsou rychlejší. Takže náš šneček nebyl ani citlivý. Byl snad rychlý tak, že by předběhl ty nejrychlejší šneky a dost možná i ty nejpomalejší mravence? Ne, náš šnek nebyl sice zrovna nejpomalejší z louky, ale předehnat mravence (ani unaveného) se mu ještě nepodařilo. Tak čím tedy, říkáte si asi, byl zvláštní? Čím jenom čím? Ten šnek měl rád květiny. Ale, ale zvedáte se že židle ..... copak by to bylo za šneka, aby mu nechutnali kytičky, říkáte si a ťukáte si na čelo. Samozřejmě. Každý šnek má rád kytičky. Kytičky nikam nespěchají rostou pomalu a jsou dobré. Šneci je mají radši než mravence. Nemyslete si zase, že šneci jsou nějací vybíraví a že by ofrňovali nad dobře vykrmeným mravencem, ale mravenci se špatně loví, a většina šneků není tak rychlá, aby dohnala ani toho nejpomalejšího mravence který je navíc ještě unavený. Proto tedy mají šneci raději květiny. A tak teda co se nám to tu snažíš navykládat, divíte se. To je přeci normální, a sám to říkáš, že šneci rádi květiny, proč by u všech čmeláku měl být náš šneček zvláštní právě tímhle? Inu proto, že náš šnek měl rád květiny jinak. Rád se na ně díval, rád k ním přivoněl, rád je poslouchal a na to, aby si kousl často, ale často zapomínal. A jednu květinu měl úplně nejvíc rád. Byla to slunečnice a rostla uprostřed louky a každý den se točila jen proto, že se to šnečkovi hodně, ale opravdu hodně líbilo. A večer ta slunečnice sklopila hlavu povídala si se šnečkem dlouho dlouho do noci. Občas šnečkovi hodí nějaké slunečnicové semínko, aby neumřel hlady, protože pak by slunečnice ztratila svého nejlepšího přítele a možná by uschlá žalem. Šnek ji za to chce chránit svoji ulitkou před větrem před deštěm jako pravý kavalír a až bude sucho bude ji nosit vodu z daleké studánky. Nesmějte se mu, je to ještě malý šneček.

Zdroj: www.abatar.cz