Šnečí pohádky: 5. Nešťastný šnek Lipnický

Žil byl jeden Lipnický šnek. Říkáš si jistě čím se takový Lipnický šnek (helix lipnick) liší od obyčejného šneka zahradního (neboli helixe helixe)? No, on vypadal stejně, ale neměl ret (tedy ani horní ani dolní). A tak když ho jeden anglicko - český žadatel George C. Okurka zkoumal, pojmenoval ho poněkud anglicko - česky. Tedy že místo rtů (lip) nemá nic. Tedy Lipnický. Ale to pro naši pohádku nemá příliš velký význam. Velký význam pro nás má, že náš šnek byl velice nešťastný. Ptáš se jistě pročpak asi. Jak může být někdo nešťastný? Je snad nešťastnější než já? Ano budeš se milé dítě divit byl úplně hrozně nešťastný, kdyby se štěstí měřilo na litry měl by náš šnek velký plavecký bazén. Dvakrát tak dlouhý a třikrát tak hluboký a ještě víc široký a nebyla by v něm ani kapka. Tak moc to byl nešťastný šnek. Ale ale. Říkaš si jistě ale, pročpak proč? Proč ten šnek byl tak velice nešťastný. Proto přeci, že ho nikdo neměl rád. Chodil po celém světě a hledal nějakou šnečí šnečku, která by se mu líbila. Chodil pouští, chodil pralesem, chodil stepí. Procházel hory, hledal v údolích, plaval mořem, létal vzduchem a myslíš, že našel? Ano našel spoustu, spoustu. Ukrutně. Jedna šnečí slečna hezčí než druhá chytrá. Jedna šikovnější než druhá pracovitá. Některé dokonalé, některé roztomilé. Jen jednu vlastnost neměli. Copak? Copak ptáš se? Ty ještě opravdu nevíš? Klopíš oči a tiše špitneš: Žádná ho neměla ráda. 
Přesně tak. Uhodila jsi hřebík na hlavičku. Tak to bychom měli úvod do pohádky. Teď už to půjde samo. Šnek Helix Lipnický už celý unavený uchozený ulítaný a uplavaný si sedl a začal odpočívat. Odpočíval a pomalu se začal smiřovat s osudem opuštěného šneka a rozhodl se, že je nejvyšší čas zestárnout jít do důchodu a po sléze umřít. Rozbalil si svačinu, která mu zbyla po cestách a opatrně si kousl. 
„Nechcete napít strýčku?“ šnek sebou trhl a podíval se kdože mu to nabízí vodu. Nejprve zůstal stát a pak si raději sedl a nakonec řekl: 
„Ale ..... ale jistě“ a celý zmatený vypil džbánek, který mu nabízela mladá, hezká, chytrá, roztomilá ..... no nebudu vyjmenovávat všechny její vlastnosti jen jednu bych zopakoval: podala šnekovi vodu a milé se na něj usmála a šnek si sní ještě dlouho dlouho povídal, podával si džbánek s vodou a začal být šťastný a než se sešel nějaký ten čas s nějakým tím časem, byl šťastný tak, že by velký plavecký bazén byl plný a ještě by přetékal. 
A jestli nezemřeli tak jsou šťastní dodnes.