Sedm Simeonů

zobrazeno 378×

Vložil(a): jitkamety, 11. 3. 2016 16.28

Byl jeden sedlák a bydlil se svou starou ve stavení uprostřed svých polí. I přišel čas a sedlák odevzdal bohu duši svou; a selka brzy potom porodila sedm chlapců blíženců, a říkali jim sedm Simeonů. Děti rostly a rostly, a vypadali všichni jeden jako druhý ve tváři a v postavě, a každý den ráno chodili na pole orat, všech sedmero.
I přihodilo se jednou, že tou stranou jel car; i viděl ze silnice, jak daleko v poli mnoho lidí pracuje, a nebyla to robota; neb věděl, že v té straně žádný velký pán nemá své panství. Tedy poslal car svého podkoního, aby se podíval, jací to lidé tam pracují, kterého jsou rodu a jména, zdali bojarští, carští, neb z nějakého dvora, anebo nájemní.
Podkoní k nim přišel a otázal se:
„Co jste Vy zač, kterého rodu a jména?“
I odpověděli mu:
„Jsme bratři blíženci, matka porodila nás sedm Simeonů, i obděláváme zemi, kterou jsme po svém otci zdědili.“
Podkoní oznámil carovi, co slyšel, a car velmi se tomu podivil. „Jakživ jsem nic tak podivného neslyšel!“ řekl a hned poslal k těm sedmi Simeonům blížencům, povědět jim, že je k sobě do pokoje očekává na službu a na posílky. I sebrali se, všech sedm, a přišli do carských paláců i postavili se řadou.
„Nu,“ povídá car, „oznamte mi, co kdo z Vás umí a jakého řemesla jest?“
Nejstarší vystoupil a řekl:
„Já umím ukovat železný sloup dvacet sáhů zvýši.“
„A já,“ řekl druhý, „umím jej postavit a v zemi upevnit.“
„A já,“ řekl třetí, „umím na ten sloup vylézt a spatřit vůkol daleko, daleko, všecko, co se na božím světě děje.“
„A já,“ řekl čtvrtý, „umím udělat koráb, co plave po moři tak jako po suchu.“
„A já,“ řekl pátý, „umím se zbožím rozličným obchody vést po cizích zemích.“
„A já,“ řekl šestý, „umím se potopit s korábem, s lidmi i se zbožím v moře, a pod vodou plavat a dále opět vyplynout, kde mi libo.“
„A já,“ řekl sedmý, „jsem zloděj; já umím ukrást, co uvidím a co se mi zlíbí.“
„Takové řemeslo já ve svém carství nestrpím,“ odpověděl hněvivě car tomu poslednímu, sedmému Simeonů, „i dávám Ti tři dni lhůtu, aby ses z mé země vyklidil, kam Ti libo; a všem ostatním šesti Simeonům přikazuji, aby ostali zde.“
I zarmoutil se ten sedmý Simeon, když uslyšel tu řeč carovu, a nevěděl, co si počít. Toho času byl car zamilován do krásné carevny, která zůstávala za horami a za vodami, a nikterak ji nemohl dostat za ženu. Tehdy napadlo bojarům, carským vojvodům, že by se mohlo podařit zlodějovi, aby tu krásnou carevnu chytil; i počali prosit cara, aby Simeona zloděje tu ještě nechal. Car se rozmyslel a přikázal ho tu nechat.
Tehdy na druhý den svolal car své bojary a voj vody i veškeren lid, a přikázal těm sedmi Simeonům, aby ukázali každý, co umí. Nejstarší Simeon v krátkém čase ukoval železný sloup dvacet sáhů zvýši. Car rozkázal lidem svým, aby ten sloup postavili; ale nemohli nikterak. Tedy nařídil druhému Simeonovi, aby jej postavil, a druhý Simeon dlouho se nerozmýšlel, zdvihl sloup a upevnil v zemi. Poté třetí Simeon na ten sloup vylezl, sedl si na makovici a začal vůkol daleko hledět, jak a co se kde po světě děje; i viděl moře modrat se, a na těch mořích jako puntíčky plovou koráby; viděl vsi, města a množství lidu: ale tu krásnou carevnu, do které se car zamiloval, nemohl spatřit. I začal ještě více napínat zraky své, a tu vidí: u okna v dalekém příbytku sedí krásná carevna, červené a bílé tváře, a takovou měla kůži tenounkou, až bylo vidět, jak se jí morek z kůstky do kůstky přelívá.
„Vidíš?“ volal naň car.
„Vidím.“
„Tak slez honem dolů a dostaň mi tu carevnu, když víš nyní, kde je!“
I sebralo se všech sedm Simeonů a udělali koráb, naložili naň všeliké zboží i s obchodníky, a pluli všichni spolu mořem pro tu carevnu, co byla za šedými horami a za modrými vodami. Jeli, jeli, mezi nebem a zemí, až přistáli k neznámému ostrovu. A nejmladší Simeon vzal s sebou na cestu sibiřského učeného kocoura, který umí po řetěze chodit, věci podávat a rozličné německé kousky provádět.
I vyšel ten zloděj Simeon z korábu se svým sibiřským kocourem a chodili po ostrově, a tovaryše své prosil, aby na zem nevycházeli, dokud on sám se nevrátí. A jak tak chodil po ostrově, přišel do města, a na náměstí před carevniným obydlím hrál si se svým učeným sibiřským kocourem: přikazoval, aby mu všelijaké věci podával, přes bičík skákal a německé kousky prováděl. V tu chvíli seděla carevna u okna i spatřila neznámé zvíře, které u nich neměli. Ihned poslala služku svou se zeptat, jaké to zvíře a jest-li na prodej.
„Zvíře je mé,“ odpověděl zloděj Simeon krásné služce, „je to sibiřský kocour. A prodat? Neprodám ho za žádné peníze, ale jestliže se komu tuze zalíbí, dám mu ho darem.“
I oznámila to služka své carevně a carevna poslala ji znova k Simeonovi zloději, že „tvé zvíře se mi tuze líbí!“
Tehdy šel Simeon do carevnina obydlí a přinesl jí svého sibiřského kocoura darem; a jedině za to prosil, aby mohl tři dni v jejím obydlí pobýt a carského chleba a soli pojíst, a k tomu doložil:
„Naučím Tebe, překrásná carevno, jak si můžeš s tím neznámým zvířetem, sibiřským kocourem, hrát a s ním se vyrážet.“
Carevna k tomu svolila.
I roznesla se pověst po všem carském dvoře, že u carevny se usadilo divné, neznámé zvíře. A tu sešli se všichni: car, cařice, carevičové, carevny, bojarové i vojvodové, všichni se dívali a nemohli se dost nahledět na to veselé zvíře, toho učeného kocoura. Každý by byl rád také takového měl; ale krásná carevna nikomu nechtěla dát svého sibiřského kocoura, hladila ho po hedvábné srsti i těšila se s ním ve dne i v noci, a Simeonovi přikázala dát pít a jíst po vůli, co by se mu líbilo.
I děkoval Simeon za chléb a za sůl, za pohostinství i za všelikou laskavost a třetího dne prosil carevnu, aby ráčila k němu na koráb, pohledět na jeho zřízení i na rozličná zvířata, vídaná i nevídaná, známá i neznámá, která s sebou přivezl. Carevna vyprosila se u tatíčka cara, a k večeru se služkami a hlídačkami šla se podívat na Simeonův koráb a na jeho zvířata, vídaná i nevídaná, známá i neznámá.
Přišla; a na břehu očekával ji nejmladší Simeon a prosil ji, aby se nehněvala a nechala hlídačky a služky na břehu a sama jen aby ráčila na koráb:
„Tam je Ti mnoho rozličných a pěkných zvířat; které se Ti zalíbí, bude Tvé, ale všechny podarovat, komu se co zalíbí, hlídačky i služky ..... nebylo by možné.“
Carevna svolila a přikázala hlídačkám a služkám, aby na ni na břehu počkaly, a sama šla za Simeonem na koráb se podívat na ty divoucí divy, na ta zázračná zvířata. Jakmile tam vstoupila, koráb ihned odrazil od břehu a plul vesele po modrém moři.
Car čeká, čeká, ale carevny dočkat se nemůže. Tu přiběhly hlídačky a služky plačíce a vypravovaly své neštěstí. I rozhněval se car velice a přikázal, aby se hned po nich pustili. I zřídili koráb, nabrali naň lidu a koráb carský hnal se za carevnou. Simeonův koráb ještě ani daleko nedoplul a nevěděl, že za ním carský koráb, neřku plove ..... letí! A hle, už je blízko! Jakmile Simeonové spatřili, že honící koráb už je blízko, jenjen je dohonit, potopili se i s carevnou, i s korábem. Dlouho pluli pod vodou a vypluli navrch teprve tehda, když už do své země neměli daleko. A carský koráb plaval tři dny a tři noci, a nic nenašel, a tak se potom vrátil.
Když těch sedm Simeonů s tou překrásnou carevnou přijelo domů, hle, tu se na břehu vysypalo lidu jako hrachu, převeliké množstvi! Sám car čekal na ně v přístavu a přivítal hosty zámořské, sedmero Simeonů a překrásnou carevnu, s radostí velikou.
Jakmile sešli na břeh, začal lid volat a hlučet; a car políbil carevnu v ústa cukrová, uvedl ji do paláce bílého mramorového, posadil za stoly dubové, za ubrusy kmentové, pohostil všelikými nápoji medovými a jídly cukrovými, a brzy potom slavil svatbu se svou milou carevnou a bylo radování a hodování veliké, a kdokoli chtěl, mohl na tu svatbu přijít.
A těm sedmi Simeonům dovolil, aby mohli v celém jeho carství přebývat, kde se jim bude líbit, a obchody vést bez všech poplatků, a držet zemi, kterou jim daroval, bez vší překážky; i udělil jim milosti rozličné a propustil je domů, a mnoho peněz jim daroval, aby si pomohli.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů