Rybář a rybka

zobrazeno 41×

Vložil(a): jitkamety, 6. 4. 2016 15.41

Žili byli děda se svou babkou na břehu modrého moře. Bydleli v hliněné chaloupce na třicet let a tři roky. Děda lovil do sítí ryby, babka si předla svou přízi.
Rozhodil děda do moře sítě, sítě se vrátily se samým bahnem. Podruhé hodil do moře sítě, sítě se vrátily s chuchvalcem trávy. Potřetí hodil do moře sítě, sítě se vrátily s jedinou rybkou. Nebyla to obyčejná rybka, ale zlatá. Promluvila zlatá rybka, prosí dědu lidským hlasem:
„Do moře mne, starče, zpátky propusť, dám za sebe vzácný výkup. Vykoupím se vším, oč požádáš mne.“ Podivil se děda, polekal se, rybařil už třiatřicet roků,. neslyšel však nikdy mluvit rybu. Propustil on zpátky zlatou rybku, promluvil k ní přívětivé slovo:
„Bůh buď s Tebou, zlatá rybko. Výkupu mi není zapotřebí, jdi si, rybko, do modrého moře, raduj se a vesel na svobodě.“
Navrátil se děda ke své babce,
vyprávěl jí o velikém divu:
„Vylovil jsem dneska divnou rybku, zlatou rybku, ne jen obyčejnou. Lidským hlasem mluvila ta rybka, chtěla domů, do modrého moře, vykoupit se chtěla vzácnou cenou, dá prý všechno, o co požádám ji. Odvahu jsem neměl bráti výkup, pustil jsem ji do modrého moře.“ Na dědu se babka osopila:
„Hlupáku ty hloupý, nedovtipný, neuměl jsi od rybky vzít výkup! Kdybys byl vzal aspoň necky. Naše už jsou celé rozklížené.“ Šel tedy děda k modrému moři, moře se lehce rozvlnilo. Začal volat zlatou rybku. Připlavala rybka, zeptala se:
„Čeho je Ti, starče, zapotřebí?“ Poklonil se děda, odpověděl:
„Slituj se, milostivá rybko, plísnila mne moje babka, nedá mi na stará kolena pokoj, potřebuje nové necky, naše už jsou celé rozklížené.“ Odpověděla mu zlatá rybka:
„Nermuť se a jdi jen klidně domů, budete mít nové necky.“
Navrátil se děda ke své babce, vidí, že má babka nové necky. Ještě hůře však ho žena plísní:
„Hlupáku ty hloupý, nedovtipný, vyprosil si hlupák jenom necky. Vrať se, hlupáku, hned k rybce, pokloň se jí, vyžádej nám domek.“
Šel tedy děda k modrému moři (zachmuřilo se modré moře), začal volat zlatou rybku.
Připlavala rybka, zeptala se:
„Čeho je Ti, starče, zapotřebí?“ Poklonil se děda, odpověděl:
„Slituj se, milostivá rybko. Ještě hůř mě plísní žena, nedá mi na stará kolena pokoj, chce mít domek, hádavá ženská.“ Odpověděla mu zlatá rybka:
„Nermuť se a jdi jen klidně domů, budete mít nový domek.“
Šel děda k hliněné chaloupce, po chaloupce ani vidu ani slechu. Stál před ním domek s podkrovní světnicí, s cihlovým, bíleným komínem a s vraty z dubových prken.
Babka sedí pod okénkem, nadává a spílá svému muži. „Hlupáku ty hloupý, zaostalý, vyprosil si hlupák jenom domek.
Vrať se, ty má prostoto, hned k rybce, nechci už být chudou chalupnicí, šlechtičnou chci být urozenou.“
Šel tedy děda k modrému moři (znepokojilo se modré moře), začal volat zlatou rybku. Připlavala rybka, zeptala se:
„Čeho je Ti, starče, zapotřebí?“ Poklonil se děda, odpověděl:
„Slituj se, milostivá rybko, ještě více zhloupla moje žena, nedá mi na stará kolena pokoj, nechce už být prostou vesničankou, šlechtičnou chce být urozenou.“ Odpověděla mu zlatá rybka:
„Nermuť se a jdi jen klidně domů.“ Navrátil se děda ke své babce, co vidí? Vysoké panské sídlo. Na schodišti před ním stojí babka v drahé sobolové vestě, v brokátovém čepci s vyšíváním, kolem krku obtočené perly, na rukou má prsten na prstenu, na nohou má botky z rudé kůže, stojí před ní přičinlivý sluha, toho bije, za vlasy ho tahá. Povídá pak děda svojí babce:
„Buď zdráva, vzácná, šlechtická paní. Tvá duše je teď, doufám, spokojena.“ Okřikla ho ale milá babka, poslala ho sloužit do konírny.
Přešla neděle a přešla druhá, ještě více zhloupla babka, zas posílá dědu k zlaté rybce.
„Vrať se, pokloň se té rybce, urozenou šlechtičnou být nechci, chci se státi carevnou mocnou.“
Polekal se děda, uprošoval:
„Ženo, máš-li zdravý rozum? Chovat se a mluvit nedovedeš, budeš v celém carství jenom pro smích.“
Rozdurdila se však pustě babka, uhodila přes tvář svého muže.
„Jak se osměluješ se mnou hádat, mužik ..... se šlechtičnou urozenou. Hned jdi k moři. Šlechtické mé slovo, nepůjdeš-li, povedou Tě mocí.“
Odebral se proto děda k moři (potemnělo modré moře), začal volat zlatou rybku.
Připlavala rybka, zeptala se:
„Čeho je Ti, starče, zapotřebí?“
Poklonil se děda, odpověděl:
„Slituj se, milostivá rybko, opět se má žena bouří. Urozenou šlechtičnou být nechce, chce se státi carevnou mocnou.“
Odpověděla mu zlatá rybka:
„Nermuť se a jdi klidně domů, bude tedy carevnou Tvá žena.“
Navrátil se děda ke své babce, cože vidí? Před ním carský palác. V paláci vládne jeho žena, za stolem jako carevna sedí, bojaři a šlechtici jí slouží, nalévají víno ze zámoří, to zajídá perníkovým srdcem. Kolem ní jsou ozbrojené stráže, sekyry si drží na ramenou. Když to děda viděl, polekal se,
poklonil se babce skoro na zem. „Buď zdráva,“ řekl, „carevno mocná, Tvá duše je teď jistě spokojena.“ Babka na něj ani nepohlédla, jen ho poručila vyhnat, pryč jí z očí. Přiběhli bojaři a šlechtici vzácní, za límec dědu vzali, vyhodili a ve dveřích vzaly už ho stráže, které by ho málem rozsekaly. Každý se mu ještě notně vysmál:
„To Ti patří, starý zaostalče! Je na Tebe, dědku, průpovídka: Nikdy nelez, kam Tě nezvou!“
Přešla neděle a přešla druhá, ještě více zhloupla babka. Komorníky pro dědu si pošle; vyhledali dědu, přivedli ho, ona mu pak tohle poručila:
„Vrať se, dědku, pokloň se své rybce, mocnou carevnou už být nechci, chci se stát vládkyní mořskou, abych žila v mořském oceánu, aby sloužila mi zlatá rybka, aby u mne byla pro posílky.“
Děda odmlouvat se neodvážil, netroufal si říci ani slovo. Šel tedy radši k modrému moři. Vidí ..... na moři je černá bouře. Jak se vzduly rozzlobené vlny, jak se valí a jak řvou a duní! Začal volat zlatou rybku. Připlavala rybka, zeptala se:
„Čeho je Ti, starče, zapotřebí?“ Poklonil se děda, odpověděl:
„Slituj se, milostivá rybko, co mohu dělat s prokletou ženou? Mocnou carevnou už být nechce, chce se stát vládkyní mořskou, aby žila v mořském oceánu, a Ty sama bys jí měla sloužit, měla bys být u ní na posílky.“
Nic mu na to neříkala rybka, ocasem jen po hladině pleskla, zmizela mu v hloubce moře.
Dlouho čekal děda na odpověď, nedočkal se, navracel se k babce, vidí však zase hliněnou chaloupku, na prahu sedí jeho babka a před ní jsou rozbité necky. 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight