Rumcajs - 9. Jak Rumcajs dostal Manku z vězení

zobrazeno 4×

Vložil(a): vendy.z, 4. 7. 2016 19.58

Protože se loupežnický osud točí všelijak, za krátký čas uvázla rychtářovi Fištulovi v tenátkách taky Manka. 
Převlíkala polštáře, pírka lítala po celé jeskyni a jedno vjelo Rumcajsovi do nosu. Nabral vítr jako do varhan. 
„Hepčí!“ 
Džbán hliňák, co stál na polici, se zapotácel, břink, a už bylo po něm. 
„No co,“ povídá Manka, ,je z hlíny a duši nemá. Skočím do Jičína a koupím tam džbánek.“ 
Zavázala si do cípu u šátku groš a vypravila se na ten nákup. 
Jak šla v Jičíně ulicí, najednou jako by zaslechla známý hlásek. V kleci na okně tam sedí pěnička, matka od těch šesti, které Rumcajs odchoval v pistoli. 
„Nastaly mi, Manko, smutné časy,“ povídá pěnička, „chytili mě a já teď u rychtáře Fištuly musím sloužit za zpěvačku.“ 
Manka sáhla pro klec, otevřela dvířka a pěničku pustila. 
„Jako by nebylo dost na tom, že rychtář drží ve vezení lidi!“ 
Jenže v tu chvíli ji popadl za ruku Fištula, schovaný za muškáty v okně. 
„Přijdeš, kam patříš, panenko loupežnická,“ povídá a už si vede Manku na strunkách. Strčil ji do nejvyšší komůrky vězení, kde dřív míval Rumcajse. „Ohlídám si Tě ale lip než toho Tvého loupežníka!“ 
Potom si zašel do věžové brány a rozplašil odtamtud kavky do všech stran světa. Nakonec se rozběhl po Jičíně, a kudy chodil, tudy nařizoval spálit všecky žebříky, aby se Rumcajs nemohl dostat k Mančinu okýnku. 
Manka seděla za mříží a Rumcajs zatím na ni čekal a čekal doma v jeskyni. 
Slunce už málem zapadlo, když přilítla pěnička, sedla Rumcajsovi na dlaň a zazpívala: 
„Rychtář Ti posadil Manku do vězení.“ 
Rumcajs se prudce zvedl z mechu. 
„Tak já si tam dojdu a zas mu ji vezmu.“ 
„Nevezmeš, protože nedosáhneš,“ zazpívala pěnička. „Posadil ji do komůrky až nejvíc nahoře a dal spálit všecky žebříky.“ 
„Já si svůj žebřík přinesu,“ řekl Rumcajs a vykročil přes pole a po císařské silnici k Jičínu. 
Když šel alejí topolů, vyhlídl si ten nejvyšší a povídá mu: 
„Jak jsi starý?“ 
„Už asi sto let,“ řekl topol. 
„A těší Tě ještě svět?“ povídá Rumcajs. 
„Už jsem tu všecko viděl a zažil,“ řekl topol. 
Rumcajs topol pokácel, vysadil si ho na ramena a šel dál k Jičínu. Už byla tma a cípatý měsíc ho věrně doprovázel. 
Rumcajs donesl topol až k městskému vězení, opřel ho o zeď a rovnou po něm nahoru jako po žebříku. 
Setkali se s Mankou u zamřížovaného okýnka. 
„Tak jsem tu,“ povídá Rumcajs. Ani zadýchaný nebyl, jako by přišel po pískem sypané cestičce. 
Manka prostrčila ruce mříží a samou radostí popadla Rumcajse, až se mu z kapsy vysypal střelný prach a žaludy. 
Tou dobou šel rychtář Fištula po náměstí, klátil rozsvícenou lucernou a násadou halapartny škrtal o dláždění. 
Najednou se mu přikutálí k nohám žalud. 
A druhý! 
Když přiběhl ještě třetí, Fištula se dívá, odkud je všecko to nadělení. 
„Hele, u šatlavy nám roste topol a padají z něj žaludy!“ křikl a hned se tam rozběhl. 
Rumcajs v tu chvíli pracoval na mříži. Popadl ji rukama, silnou loupežnickou nohou se vzepřel proti zdi a táhne. Manka mu pomáhá zevnitř vězení. Mříž drží jako evangelium. 
Rumcajs se maličko zamyslel a povídá Mance: 
„Když dělá ženská, co náleží mužskýmu, bere mu to sílu. Ustup a jen se na mě pěkně usmívej.“ 
Manka pustila mříž a začala se na Rumcajse usmívat chvilku rozmarýnkově, hned zase violkově a zas růžičkově. 
kamenech, do kterých byla mříž na sedm coulů zapuštěná, to začalo pukat a prejskat. 
Jenže v tu chvíli dole u paty topolu pracoval už taky rychtář Fištula; lucernu postavil na chodník a ohání se halapartnou jako sekerou. Snaží se podetnout topol zespoda, štěpiny jen lítají, halapartna syká a Fištula do toho: 
„Hé a rup! Hé a rup!“ 
Zaslechl to Rumcajs a povídá Mance: 
„Slyšíš, někdo nám dole předříkává. Tak tedy héj a rup!“ 
Mříž se vyvalila ze zdi a Manka vletěla Rumcajsovi do náruče jako vlaštovka. 
tu chvíli se ale povedlo taky dole Fištulovi. Odsekl poslední třísku a topol s Rumcajsem a Mankou se začal kácet. 
„Cos to vyvedl, Fištulo?“ křikl Rumcajs na rychtáře. 
„Sklízím, co pro mě uzrálo,“ houkl Fištula. „Seberu si Vás oba dole jako hrušky a posadím Vás do Kartouz. A z toho vězení se mi už nevylámete.“ 
Všecko se to kácí dolů do hrubě vydlážděné ulice. Rumcajs a Manka mysleli, že je to jejich poslední chvilka. Jenže najednou se mladý měsíc naklonil a podal Rumcajsovi špičičku. Rumcajs se vyhoupl do srpku, usadil se tam jako v sedle a Manku vzal k sobě. 
Rychtář Fištula už jen valil oči na to, jak měsíc s Rumcajsem a Mankou plave nebem k lesu Řáholci.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight