Rumcajs - 5. Jak šel Rumcajs pro červené jablko

zobrazeno 5×

Vložil(a): vendy.z, 4. 7. 2016 19.55

Za čas se Manka naučila hospodařit po loupežnicku a Rumcajs už jí s tím nemusel pomáhat. Usadil se na kámen před jeskyní a dlabal si kudlou fajfku z bukového kořene. Potom si míchal do měchuřinky pravý loupežnický tabák: hrst žaludů, otýpku čemeřice a kventlík síry. Když to umíchal, zavázal měchuřinku a povídá Mance: 
„V zámecké zahradě rostou červený jablka. Abys měla, Manko, radost, já Ti pro jedno dojdu.“ 
Usadil Manku na mechové sedátko a ještě jí řekl: 
„Tuhle si sedni a nastav zástěru. Já Ti do ní to jablko hodím až z Jičína.“ 
Cestou k Jičínu si Rumcajs pro potěchu nacpal novou fajfku čerstvým loupežnickým tabákem. Křísl nehtem o nehet, vyskočila jiskra a zapálila tabák ve fajfce. Byl to tabák silný jako dvanáctispřeží panských valachů. Když Rumcajs zapukal z fajfky poprvé, očesalo to švestky na dvě rakouské míle kolem. Podruhé to hnulo skálou u Prachova. Rumcajs radši schoval fajfku do kapsy a povídá: 
„Parádní tabáček, ale musí se s ním opatrně.“ 
To už stál u plotu zámecké zahrady. Přehoupl se na druhou stranu, jde od stromu ke stromu a vybírá pro Manku to nejhezčí z červených jablek. 
Manka zatím seděla na mechovém sedátku, zástěru měla nastavenou, ale ono do ní pořád nic nepadalo. 
Rumcajs si zkrátka nemohl v kráse knížecích jablek vybrat. Přebírá je očima a pořád se mu zdá, že ještě nevidí to nejčervenější. Tak došel až doprostřed zahrady. Vůbec si nevšiml, že se už chvíli na něj dívá z okna kněžna Majolena. Byla to ta, které Rumcajs zavřel knížepána do věžičky. 
Rumcajs ještě chvíli obcházel stromy. Konečně si vybral jablko pro Manku, uzrálo až na samém vršku největší jabloně. Rumcajs si s tím věděl rady. Nabil pistol žaludem a namířil si. Střelil jablko do stopky a dole ho chytil do dlaní. 
Jenže kněžna Majolena, která Rumcajse z okna pozorovala hned pravým, hned levým okem, si řekla: 
„Počkej, teď Ti oplatím za knížepána.“ 
A zatáhla za šňůru od zvonku. 
Hned se ze čtyř stran vyhrnuly do zahrady čtyři švadrony husarů. A troubí se a bubnuje. 
Rumcajs stačil říct: 
„Zrada!“ 
Víc než to jedno slovo už nesvedl. Taktak že se mu podařilo hodit přes hlavy husarů jablko k lesu Řáholci. 
Pak už husaři Rumcajse přitiskli k zadním zámeckým vratům a vedli ho po schodech nahoru do síně, kde seděla na trůně kněžna Majolena. 
tu chvíli přiletělo od Jičína jablko a padlo Mance do klína. Nejdřív bylo červené jako líčko, ale bledlo, bledlo a zelenalo, až bylo jako brčál. 
„S Rumcajsem je zle,“ lekla se Manka. 
zámku si kněžna zatím prohlídla Rumcajse, uhnula na trůně a povídá: 
„No tak si, loupežníku, pojď přisednout.“ 
„Já nechci,“ řekl Rumcajs. 
Kněžna se jen cukrátkově usmála: 
„Když jsi mi, Rumcajsi, zavřel knížepána do věžičky, tak si teď musíš vedle mě sednout sám.“ 
Rumcajs si sedl na krajíček trůnu, sedí a mlčí. Kněžna si ho po očku znova prohlídla a řekla: 
„Nejdřív si Tě ale, Rumcajsi, musím slušně oblíknout.“ 
Síní se hned mihlo sedmadvacet sloužících a na mrknutí má Rumcajs na sobě hedvábnou košilku, kabát jako hrabě, pantalóny málem jako sám kníže a střevíce s přezkou. Jen vlastní vousy mu nechali, aby si byl aspoň trošku podobný. 
Čirou náhodou mu zbyla v rukách fajfka z bukového kořene a měchuřinka s parádním tabákem. 
Kněžna si Rumcajse prohlídla ještě jednou a samým zalíbením přivřela oči. Rumcajse to vylekalo, vyskočil z trůnu, a že chce pryč. Kněžna jen luskla prstíčky. Zabrnkala hudba, do síně přiběhly komtesky a za nimi hrabátka. Už se to spolu houpá v tanci jako na vlnách. Rumcajse z toho začal přecházet loupežnický sluch i zrak. V tom kněžna vstala z trůnu, popadla Rumcajse v pase a tancuje s ním rejdováka po francouzsku. Zblizoučka se na něho usmívá: 
„Tré žoli šarmán.“ 
Když se Rumcajsovi z toho zatočila hlava, přišli k němu tři lokajové a polili ho voňavkou. To Rumcajse zmohlo úplně. Zamotal se, sedl si na trůn vedle kněžny a jako ze sna odříkával: 
„Já se asi neudržím. Ze mě bude knížepán.“ 
Ale Manka zatím už stačila doběhnout z Řáholce do Jičína. Stojí na náměstí a dívá se k otevřeným zámeckým oknům. Vidí všecko, co se tam děje. Tanec i to, jak si kněžna přisedla blíž k Rumcajsovi. Manka nejdřív zalomila rukama, pak si ale dupla a křikla: 
„Rumcajsi, pamatuj se!“ 
Rumcajs se jen prohrábl rukou v navoněných vousech a v tom okouzlení si vznešeně povzdychl: 
„Fržoli maron, ze mě už je knížepán.“ 
Kněžna se usmívá pořád víc. 
Manka si podepřela boky rukama. 
„Když už se nedokážeš vzpamatovat sám, tak se aspoň podívej, co držíš v ruce!“ 
Rumcajs se podíval a uviděl fajfku a měchuřinku. To mu přistrčilo rozum do hlavy. Přehodil si fajfku z pravačky do levačky a křikl k oknu: 
„Mancinko, hned jsem u Tebe!“ 
Začal pracovat palcem a nacpal bukovou fajfku parádním loupežnickým tabákem. 
Kněžna se na to nedůvěřivě koukala. 
Rumcajs po loupežnicku křísl nehtem o nehet a chce ve fajfce zapálit. Jiskra nevyletěla. Nehty už měl Rumcajs hlaďoucké jako pán. 
„Nejde to, Manko, není čím škrtnout!“ křikl z okna. 
Kněžna se cukrátkově usmála: 
„Zítra Ti, Rumcajsi, oholíme vousy a bude z Tebe dvořan.“ 
„Nebude, Rumcajsi, chytej!“ křikla Manka. 
Otevřeným oknem vletěly do síně dva křemínky. Rumcajs po nich skočil a nakřesal si z nich jiskru do fajfky. 
Zatáhl poprvé a ve fajfce zapraskalo. Všichni ztichli. 
Zatáhl podruhé, z fajfky se vyvalil dým a všichni vykřikli. 
Zatáhl potřetí a z fajfky zahřmělo. Loupežnický tabák začal vyvádět divy. 
Kněžnu Majolenu to přidrželo na trůně, posadilo to vedle ní plešatého jenerála a odjelo to s nimi i s trůnem až do Kopidlna. 
Hrabátkům to dalo pořádný bouchanec do zad. 
Komtesky to roztočilo jako frčky, že je pak museli zarážet. 
Rumcajs už na nic nečekal, vyběhl ze zámku, vzal Manku za ruku a vedl si ji do zámecké zahrady, rovnou pod jabloň s červenými jablky.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight