Rumcajs - 21. Jak Rumcajs vytrestal horního mlynáře

zobrazeno 14×

Vložil(a): vendy.z, 4. 7. 2016 20.07

Asi za týden potom, co se vrátil od Labe, seděl Rumcajs u oběda a zamyšleně obracel lžíci v polívce. A uhodil se pěstí do čela, až to řinklo, a povídá Mance: 
„Pro samé starání o hastrmánka Volšovečka bych málem zapomněl na chudáky mleče, co melou v horním mlýně!“ 
Ani pořádně nedojedl druhý díl sedminásobné polívky a hned se tam vypravil. 
Jde podle potoka k hornímu mlýnu a vymýšlí, kudy na mlynáře, co odsypává mléčům z každého pytle nejmíň polovic zrna. Ale pořád nemohl na nic kloudného přijít. 
Slunce horce hřálo a Rumcajs dostal žízeň. Sundal klobouk a nabral si do něho vody. Chce se napít, ale vtom slyší hlásek: 
„Podívej se pořádně, co piješ!“ 
Rumcajs se podívá do klobouku a ona v něm plave malá zelená žabka. Vylovil ji, žabka se převrhla přes bříško a je z ní vodník Volšoveček. 
„Kam položím nohu, tam o Tebe klopýtnu,“ povídá Rumcajs. 
A Volšoveček na to: 
„Děkuju Ti, Rumcajsi, že jsi mě nepohřbil ve svým loupežnickým břiše.“ 
Když dopověděl, dal Volšoveček dva prstíčky křížem přes sebe a ukázal proti vodě. Za chvíli se odtamtud po vlnách přihoupal starý kolovrátek. 
„Tuhle Ti, Rumcajsi, připlavala odměna,“ řekl Volšovecek, skočil do tůně a byl pryč. 
Rumcajs kolovrátek vylovil, obrací ho na všecky strany a vrtí hlavou: 
„To mě ale Volšoveček poctil. Tohle je přece dar loupežníkovi nanic.“ 
Za chvilku Rumcajse dohonila Manka s pečenou koroptví na kamenné misce. 
„Ani polívku jsi pořádně nesněd,“ lamentuje. , Já Tě sháním s tak vzácnou svačinou a Ty si tu hraješ u potoka s nějakým haraburdím.“ 
Pak si ale kolovrátek lip prohlídla a zalíbil se jí. 
„Víš co, Rumcajsi, zahraju Ti na něj, aby Ti ta koroptev lip chutnala.“ 
Rumcajs si ulomil pečené křidýlko a pustil se do něho. Manka zatočila klikou u kolovrátku, v kolovrátku zavrzalo, ale muzika z něho nejde. 
„Snad se musí s tou klikou obráceně,“ řekla Manka a zkusila to tak. 
V kolovrátku to vzdychlo, zahrála divná muzika a začaly se dít věci: Rumcajsova pečená koroptev bledla a bledla, najednou vůbec nebyla pečená, narostlo na ní peří, koroptev zobla Rumcajse do palce a utekla do houští. 
„Volšoveček si s námi zažertoval,“ zasmál se Rumcajs. „Ukliď, Manko, kolovrátek do jeskyně, budeme se s ním vyrážet.“ 
Manka odnesla kolovrátek domů, a Rumcajs že půjde dál k hornímu mlýnu. Ale vtom mu podle potoka přichází naproti chalupník Kománek z Podůlší. Má na zádech prázdný pytel a vzdychá. 
„Proč vzdycháš pod tím pytlem, když je prázdný?“ povídá Rumcajs. 
„Ba právě proto, že je prázdný,“ odpověděl Kománek. ,Ještě před chvílí byl plný pšenice, já ji nesl semlít k hornímu mlynáři a on mi ji sebral.“ 
Rumcajs se zamračil, až se kolem zešeřilo. 
„Sedni si, Kománku, na břeh, já tam mám zrovna namířeno,“ povídá. „Co mlynář vzal, to taky vrátí.“ 
Hodil si prázdný pytel přes záda a lehkým loupežnickým krokem vykročil dál proti vodě ke mlýnu. 
Mlýn to byl pěkný, úpravný jako hodiny. Mlýnské kolo se točí, voda přes ně jen hraje. Všude okolo mlýna stojí pytle mouky jako vojáci na parádě. 
Na pavláčce pokuřuje mlynář, celý bílý, nikde ani flíček. Rumcajs mu rovnou podal prázdný pytel. 
„Tuhle z toho pytle jsi sebral podůlšskému Kománkovi pšenici. Tak ji tam zas vrať.“ 
Mlynář se obhlídl jako holub, když se líbí sám sobě. 
„To by mohl říct každý.“ 
„Tak se dívej,“ řekl Rumcajs. Chytil rozběhnuté mlýnské kolo za špice a velikou rumcajsi silou naráz zastavil mlýn. „Tak. A dokud, mlynáři, nevrátíš Kománkovi pšenici, nesemeleš ani zrno.“ 
Mlynář si to poslechl a pyšně povídá: 
„Však Ty to kolo pustíš.“ 
„A nepustím.“ 
„A pustíš,“ řekl mlynář, zavolal do mlýna a na pavláčku vyšla jeho dcera. 
Děvče je to pěkné, vychované na bílé mouce a červených jablíčkách. Opřela se o sloupek a začne se na Rumcajse usmívat. Usmívá se a usmívá. Rumcajs se zkusil dívat jinam, ale vzalo mu to oči; a zase se musí dívat jen na ni. Mlýnské kolo se mu začalo vykrucovat z rukou a Rumcajs si vzdychl: 
„Já prohrál.“ 
Tou dobou seděla Manka u studánky před jeskyní a leštila hadříkem mosazné hřebíky na darovaném kolovrátku. Najednou vyskočí ze studánky zelená žabka a povídá: 
„Honem utíkej s kolovrátkem k hornímu mlýnu!“ 
„A proč?“ 
„Utíkej!“ 
Manka popadla kolovrátek a běží. Přiběhla ke mlýnu a vidí, co se tam děje. 
„Tak tohle Vy jste navlíkli na mého Rumcajse!“ křikla Manka a zabrala do kliky u kolovrátku. A roztočila ji obráceně. 
Zase se začaly dít věci. Všecko jde najednou naopak, mouka se práší z pytlů ven, mění se v zrno a zrno se ukládá zpátky do země. Tak to šlo pytel po pytli. Když už stál u mlýna jen jeden jediný pytel mouky, Rumcajs křikl: 
„Manko, dost.“ 
Manka zastavila kolovrátek. Rumcajs si hodil plný pytel na záda a nesli ho k potoku podůlšskému Kománkovi. 
Mlynář vyběhl na pavlácku a hrozil za Rumcajsem, až se mu mouka prášila z rukávů: 
„Však už těm Tvým kouskům, Rumcajsi, bude brzy konec! Proslýchá se, že na Tebe knížepán žaloval až ve Vídni, a císař na Tě dostal vztek!“ 
Ale Rumcajs se tolik smál tomu, jak ve mlýně všecko lítalo nazpátek, že přeslechl i druhé varování

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight