Rumcajs - 19. Jak Rumcajs chytal ryby

zobrazeno 9×

Vložil(a): vendy.z, 4. 7. 2016 20.05

Když se to v Řáholci po obru rabijákovi přestalo třást, povídá Rumcajs: 
„Tak vidíš, Manko, je naštípáno. A teď dojdu pro rybu, co jsem Ti slíbil k obědu.“ 
„Ale to aby sis, Rumcajsi, pospíšil. Už pomalu táhne na poledne,“ řekla Manka. 
Rumcajs si odskočil do lísek a ulomil si tam prut. Na prut uvázal vlasec spletený ze šesti koňských žíní a na háček napíchl mravenčí kuklu. Sedl si s tím k lesnímu rybníčku nahoře nad jeskyní, kde odedávna hospodařil vodník Volšoveček. Vlny si hrají se splávkem, ale návnady se ryba ani nedotkne. 
Rumcajs už se zvedá, aby došel Mance do Jičína aspoň pro slanečka. V tom se splávek zakejklal a sjel do černé hlubiny. Rumcajs zasekl takovou silou, až zahučelo v dubech. Když se ale sháněl po rybě, našel místo ní na háčku napíchnutý špunt. Pořádný špunt, vytrakslovaný z tvrdého dubového dřeva. 
Rumcajs nad tím zavrtěl hlavou, vyvlíkl špunt z udice a zahodil ho do trávy. 
V tom se voda v rybníčku začala stáčet dokola; a točí se pořád rychleji, až to bere oči. Vody přitom ubývá a ukázalo se holé dno. Černá se v něm díra. U díry sedí lesní vodník Volšoveček a kysele Rumcajsovi povídá: 
„Tak Ti nastotisíckrát děkuju, žes mi z rybníka vytrhl špunt.“ 
A nešťastný Volšoveček smutně krabí žabáckou hubičku. Rumcajs ho chtěl potěšit: 
„Snad nebude tak zle. Vždy já tam špunt hned vrátím.“ 
Ale ať hledal v trávě na břehu jak hledal, špunt nenašel. 
Vasrmánek Volšoveček zatím valem osychal, bylo ho pořád míň a stěžoval si: 
„Rumcajsi, kdybys cítil tu horkost, co cítím já! Jestli v tu chvíli nedáš špunt, kam patří, uschnu na mázdru.“ 
Volšoveček vysychal a vysychal a tratil se a tratil. Nepřijít tam honem Manka se škopíkem vody, byli by Volšovečkovi odzpívali. Rumcajs ho hned posadil do plného škopíku a vychvaloval mu nové bydlení: 
„Tak vidíš, a už je Ti dobře.“ 
Jenže sotva Volšoveček trochu nasákl a zmátořil se, vyčítal Rumcajsovi znova: 
„Je mi tu těsno. Copak hastrman může vyžít ve škopíčku?“ 
A všelijak se vrtěl, div škopík nezvrhl. 
„Tady, Rumcajsi, přestávají študyje,“ povídá Manka. „Musíš sehnat pořádný špunt a dát zas rybník do pořádku.“ 
Rumcajs přeměřil díru v rybníce stéblem rákosí a vypravil se do Jičína. 
Jak tak brousil po náměstí i v uličkách, došel až k bednáři Fejfarovi. 
„Co bys rád, Rumcajsi?“ povídá mu bednář. 
Rumcajs ukázal stéblo. 
„Takhle široký špunt.“ 
Fejfar se začal přebírat v hotovém zboží. 
„Nic takového tu nemám.“ 
Rumcajs šel dál, táhl teď zadem podle dvorků. Na jednom dvorku vymýval vinárník Kastl sudy, měl jich tam pěknou hranici. A v každém sudu vězí špunt. Rumcajs se tiše přitočil a už je měří rákosem. Hodil se až ten z nejspodnějšího sudu. 
„To je ten pravý,“ povídá si Rumcajs. 
Ale jak špunt dobýval ze sudu, sud se vyvalil a všecko se to zbořilo. A že byl dvorek na svahu, sudy se rozběhly rovnou za Rumcajsem. Vpředu Rumcajs, za ním drkotají sudy a až vzadu se hrne tlustý vinárník Kastl. 
Hnalo se to ulicí k náměstí. Kastl už nemůže; zůstal stát, rozkvetl zlostí jako pivoňka a křikl za Rumcajsem: 
„Však těch Tvých kousků už bylo dost! Už se proslýchá, že si na Tě knížepán bude stěžovat ve Vídni u samého císařpána!“ 
Ale sudy rachotily a Rumcajs řeč vinárníka Kastla ani nedoslechl. Upaloval před sudy po silnici až ke kasárnám. Sám ještě stačil proběhnout kasárenskými vraty, ale sudy už ne. Voják, co u brány držel stráž, na ně křikl: 
„Halt, nebo střelím!“ 
Sudy to notně vylekalo a zarazily před vraty. 
Rumcajs už zatím chodil po kasárenském dvoře a rozhlížel se, jestli by někde nenašel špunt pro Volšovečka. 
A stál tam v koutě kanón. Do něho je zaražený špunt z nejlepšího dubu, aby do kanónu nepršelo. 
Rumcajs přeměřil špunt rákosem a spokojeně povídá: 
„Jako by z oka vypadl tomu z Volšovečkova rybníka.“ 
A pácí špunt z kanónu. 
Jenže z okna se díval jeden oficír. 
„Co tam hledáš?' křikl na Rumcajse. 
„Špunt pro Volšovečka,“ povídá Rumcajs a nepřestává dloubat špunt; vězel hluboko a nebylo ho zaě zachytit. 
„Jdi od toho, vždyť je to nabitý!“ křikl z okna oficír. 
„Když je to nabitý, tak kudy se s tím střílí na rybníček v Řáholci?“ zeptal se ho do okna Rumcajs. 
Oficír hodil rukou, že tudy, Rumcajs pootočil kanónem a škubl za špagát. Rána vyšla a špunt zasvištěl povětřím. 
Rumcajs se za ním podíval, jestli letí správně v tu stranu, kam ukazoval oficír, a sám se vykejkloval z kasáren a rovnou domů. 
Když tam došel, byl rybníček pořád ještě prázdný. Volšoveček slabounce vzdychal ve škopíku a Manka už zdaleka volala: 
„Rumcajsi, Tebe tak poslat pro smrt. Neseš ten špunt?“ 
„Já ho sem přece poslal nejrychlejší cestou. Vždyť už tu dávno musí být,“ bránil se Rumcajs. Ale řečmi rybník nenaplnil. 
A Manka zas: 
„Když tu má být, tak proč tu není?“ 
„Sakryš, že mi ten oficír špatně ukázal!“ vylekal se Rumcajs. „Manko, já asi ten špunt střelil na druhou stranu.“ 
„To je se mnou amen,“ povzdychl si hastrman Volšoveček, jako když splaskne rybí měchýřek. 
Jenže vtom tu byl špunt. Přihnal se vzduchem od Turnova místo od Jičína. 
„To se ale oficír pořádně splet,“ povídá Rumcajs. „Proto ono to tak dlouho trvalo.“ 
Špunt zapadl do díry ve dně a ucpal ji. Do rybníčku se hned začala sbíhat voda. Když byl plný, vylil do něho Rumcajs ze škopíku vodníka Volšovečka. 
Vasrmánek projel rybníkem, vykoukl z rákosí a hodil Rumcajsovi prázdnou škebličku. 
„Za to, že jsi takový nešika s udicí, Ti dávám taky nešikovnou věc. Ale za to, žes tak z gruntu napravil, co jsi zkazil, dostaneš ještě něco pro Manku.“ 
A Volšoveček podal Rumcajsovi pěkného tříliberního kapříka. 
Upekli si ho na dříví, co jim z buku naštípal blesk.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight