Rumcajs - 12. Jak Rumcajs vysadil duhu na nebe

zobrazeno 7×

Vložil(a): vendy.z, 4. 7. 2016 20.00

Když přestal ten velký déšť po vojně s Prusy, vyšla Manka z jeskyně, aby vybrala ze studánky zkalenou vodu. Udělala sotva pár kroků, zastavila se a vykřikla: 
„Rumcajsi, to jsem jaktěživ neviděla.“ 
„Já taky ne,“ řekl Rumcajs, když tam přiběhl. 
Ze studánky jim roste duha. Klene se obloukem z Řáholce přes kopec Zebín až k podloubí na jičínském náměstí. 
„Jestlipak neuletí?“ špitla Manka a jde po špičkách k duze. 
Duha tiše stojí a září. 
„Rumcajsi, teď Ti něco ukážu,“ řekla Manka a začala se v duze procházet. Od vlasů až po palečky u nohou se na ní střídaly ty nejjemnější barvy. 
Jenže to bylo taky jejich poslední poradování s duhou. Najednou se duha od studánky utrhla. Stoupala pomaloučku nahoru, trochu přitom zatrhávala, ale zadržet se nedala. 
„Asi se s ní něco děje na druhém konci,“ usoudila Manka. 
„To bych ale rád věděl co,“ řekl Rumcajs a vystoupil po větvích do koruny dubu. 
Vidí odtamtud až do Jičína na náměstí. Po dešti tam není ani človíčka. Jen před krámem v podloubí stojí obchodník se střižním zbožím Španihel a motá si přes loket duhu do štůčku. 
Rumcajs sjel z dubu jako forajtr. 
„S tím já musím něco udělat. To by tak hrálo, aby napříště byly bouřky bez duhy!“ 
Přejel si rukávem boty a vydal se po císařské silnici k Jičínu. 
Když prošel věžovou bránou, spatřil Rumcajs starostu Humpála. Protože knížepán seděl zavřený ve věžičce a aby na radnici byla pevná ruka, vysadila jičínská kněžna Humpála zas do úřadu. 
Humpál se nese v nových duhových kalhotách přes náměstí k radnici. 
„Spanihel už stačil rozprodat kus štofu z duhy honoraci na kalhoty,“ povídá si Rumcajs. „To si tedy musím pořádně pospíšit.“ 
Starosta Humpál kráčí k radnici a Rumcajs jde krůček za krůčkem tiše za ním. 
U radničních vrat přišlo Humpálovi ohlídnout se. Vidí Rumcajse. Starosta povystoupl ještě o schod a povídá: 
„Nechystáš Ty zas něco na mě, Rumcajsi? Už jsi uchystal i knížepánovi. Ale brzy Ti spadne klec. Kněžna Majolena se vrací z Kopidlna a dala zavolat až z Flámska zámečníka, aby pustil knížepána z věžičky.“ 
Rumcajs na to neřekl tak ani tak, mávl rukou a tichým loupežnickým krokem si namířil přes náměstí k Španihelovu krámu. 
Krám stál v podloubí a byl při něm výklad. Spanihel do něho narafičil pár loket duhy, a byla u toho i cedulka s cenou, loket za dvě zlatky. Z krámských dveří vyběhla právě Španihelka a křičí na celý rynk: 
„Až to můj nastříhá, budeme prodávat taky menším lidem.“ 
Rumcajs se už nezdržoval a skočil z podloubí rovnou do krámu. Za pultem tam stojí Španihel a nůžkami fiká duhu na kusy. 
Rumcajs uhodil pěstí do pultu: 
„Tak dost. A půjdeš se mnou a vrátíš duhu na nebe!“ 
„Tuhle,“ řekl Španihel a podrbal se nůžkami na nose, „tuhle, Rumcajsi.“ 
„To chceš prodávat z nebe kradený zboží?“ zkouší to zas mírně Rumcajs. 
„Takovou řeč akorát rád slyším od loupežníka,“ ohnal se Španihel hubou a klidně stříhá dál. 
Rumcajs sáhl pro pistol. 
„Tohle je, Španiheli, pistol. Já z ní vystřelím, Ty se lekneš, a já Ti tu duhu stejně vezmu.“ 
„Nevystřelíš,“ povídá Španihel a pořád stříhá, „protože je tu od duhy vlhko. Dávno Ti zvlhnul prach na pánvičce.“ 
Rumcajs namířil pistol do kouta a stiskl. Pistol se neozvala. 
„Tak vidíš,“ ušklíbl se Španihel a stříhal dál. Rumcajs zastrčil pistol zpátky za pás a vyšel z krámu. Opřel se na náměstí o kašnu a přemýšlel, kudy na Španihela. 
Na bráně uhodilo dvanáct. 
Otevřela se radniční vrata, vyšel z nich starosta Humpál a rozhlídl se po počasí. Pak se vydal jako každý den na starostenskou procházku jednou kolem náměstí. Nesl se v duhových kalhotách podloubím. 
Rumcajs se na něj chvíli díval od kašny a vtom mu přiskočila ta pravá myšlenka. Tiše přeběhl náměstí a schoval se za sloup podloubí u Spanihelova krámu. Když pak Humpál důstojně kráčel kolem, Rumcajs po něm sáhl pantalónovým hmatem a zbavil starostu duhových kalhot i té důstojnosti. Humpál vykřikl a vrazil k Španihelovi do krámu. 
„Cos mi to prodal za cajk?“ volá hned ode dveří. „Tak mizernou látku jsem jaktěživ neviděl. Snad to ze mě sfoukl vítr nebo co. Prodal jsi mi špatné zboží a já skrze něj utrpěl ztrátu kalhot a znova i ztrátu důstojnosti. Za kalhoty dostanu sedm zlatých a za starostenskou důstojnost tři sta.“ 
Jenže Španihel, že nedá. A všelijak se starostovi stavěl. 
Starosta už ale měl všeho dost. Zapískal silně na píšťalku. V tu ránu přiběhl rychtář Fištula s dvěma dráby. 
„Ancvaj do šatlavy, Španiheli!“ 
Rumcajs zatím tiše pracoval u pultu. Soukal a soukal, až si všechnu duhu, co jí bylo na pultě, nasoukal za kazajku. Ona duha je tak jemná, že sejí do záprsí vejde jedenadevadesát rakouských mil. Pak jakoby nic odešel z krámu. 
Doma vzala Manka jehlu a sešívala rozstříhanou duhu tak dlouho, až zas byla celá. Rumcajs ji potom znova vysadil na nebe, jen ten jičínský konec povytáhl o dva lokte výš, aby na něj Španihel nedosáhl.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight