Prosné zrnko

Žil byl jednou chudý, přechudý chlapec. Matka mu zemřela a neodkázala mu nic většího ani nic menšího než maličké prosné zrno. To bylo celé jeho bohatství. Poněvadž neměl otce ani matku, nemusel se s nikým loučit. Rozhlédnu se trochu po světě, povídal si. Prosné zrnko vzal s sebou. Šel a potkal stařečka v šedivém záplatovaném kabátě.
„Pozdravbůh, dědečku!“ pozdravil chlapec. „I děkuju pěkně!“ odpověděl stařeček, „a kampak?“
„Do světa,“ řekl chlapce, „tadyhle v kapse mám všechno své bohatství. Prosné zrníčko. Snad mi je nikdo neukradne.“
Stařečkovi bylo chlapce líto a chtěl ho potěšit:
„Nestrachuj se,“ povídal, „ztratíš je, ale jenom tím získáš!“
Večer došel chlapec do vesnice, zaklepal u sedláka a prosil o nocleh. Když ulehl, položil prosné zrnko na okno a řekl:
„To je mé celé bohatství, snad mi je nikdo neukradne.“
„Spi klidně, synku. Já Ti škodu neudělám!“
Ráno, když slunce svítilo do okna, zalesklo se prosné zrnko a uviděl je kohout, který si vyšlapoval po dvoře. Vzlétl a zrníčko sezobl. Chlapec se právě probudil a uviděl kohouta na okně, jak polyká jeho zrnko. Tu začal plakat a naříkat. Sedlák ho utěšoval a říkal:
„Víš co? Kohout snědl prosné zrnko, vezmi si kohouta.“
Chlapec byl rád, vzal kohouta a putoval dál. Večer přišel k jinému sedlákovi, prosil o nocleh a řekl:
„Tenhle kohout je mé jediné bohatství. Snad míjej nikdo neukradne.“
„Jen klidně spi, synku, u mě se Ti žádná škoda nestane.“
Brzy ráno však vyběhl kohout a hledal na dvoře zrníčka. Sotva zrníčka našel, uvidělo ho sedlákovo prase, zakouslo ho a zrnka sežralo samo. Když chlapec ráno hledal svého kohouta, našel ho mrtvého.
„Ach, ach, prase zakouslo mého kohouta,“ naříkal a bědoval. Sedlák ho těšil a řekl:
„Víš co? Prase zakouslo Tvého kohouta, vezmi si prase.“
Přivázal praseti na nohu provaz a dal provaz chlapci do ruky. Tak putoval chlapec dál. Navečer přišel do jiné vesnice a požádal o nocleh. Hospodáři řekl:
„Tohle prase je mé celé bohatství, snad mi je nikdo neukradne?“
„Jen klidně spi, synku, já Ti škodu neudělám.“
Ale když ráno hospodářova kráva spatřila na dvoře cizí prase, rozběhla se proti němu a potrkala je rohama k smrti. Chlapec běžel na dvůr a viděl, jaké neštěstí se stalo. Začal naříkat, ale sedlák ho utěšil:
„Víš co? Kráva Ti potrkala prase k smrti, vezmi si krávu.“
Uvázal krávu na řetěz a dal konec řetězu chlapci do ruky. Chlapec putoval vesele dál a dostal se večer na veliký statek. Dopřáli mu noclehu a před spaním řekl chlapec pánovi:
„Tahle kráva je celé mé bohatství, snad mi ji nikdo neukradne.“
„Jen klidně spi, synku, já Ti škodu neudělám!“
Ráno vedli čeledínové koně k řece a bujný hřebec se rozběhl na cizí krávu a ukopal ji kopyty k smrti. Chlapec se dal do nářku, ale pán ho těšil:
„Víš co? Kůň Ti ukopal krávu, vezmi si koně.“
Chlapec se posadil na koně, rozjel se do širého světa a stal se z něho hrdina. Nakonec vyjel na koni až na skleněnou horu, osvobodil princeznu a stal se králem. Vidíte, co se může z chudého chlapce stát, když má štěstí!