Přípravy na cestu

zobrazeno 46×

Vložil(a): nikihiphop, 12. 8. 2016 1.34

Druhého dne ráno probudil Všeználek kamarády o hodně dřív. Všichni se vzbudili a začali se chystat na cestu. Šroubek a Vroubek si oblékli kožené kazajky. Lovec Kulka si obul svoje oblíbené kožené boty: holínky mu sahaly až nad kolena, nahoře se zapínaly na přezky a na cesty byly nadmíru pohodlné. Čiperka si oblékl svůj „rychlooblek“. O tomhle obleku si musíme povědět trochu podrobněji. Čiperka, který pořád spěchal a nerad zbytečně ztrácel čas, si vymyslil zvláštní oblek: nebyl na něm ani jeden knoflík. Každý přece ví, že nejvíc času se při oblékání a svlékání ztratí zapínáním a rozepínáním knoflíků. Čiperkův oblek neměl zvlášť blůzu a zvlášť kalhoty; oboje bylo spojeno jako u kombinézy. Tahle kombinéza se nahoře zapínala na jedinou sponku vzadu na zátylku; stačilo ji rozepnout, a celý oblek se hned smekl s ramenou a bleskurychle spadl k nohám. Také Buchtík si oblékl své nejlepší šaty. Na šatech si Buchtík ze všeho nejvíc vážil kapes. Čím víc jich bylo, tím se mu zdál oblek lepší. Jeho nejlepší oblek jich měl sedmnáct. Na blůze jich bylo deset: dvě kapsy na prsou, dvě šikmé kapsy na břiše, dvě kapsy po stranách, tři kapsy vespod a jedna tajná na zádech. Na kalhotách byly dvě kapsy vpředu, dvě kapsy vzadu, dvě po stranách a jedna kapsa dole na koleně. V obyčejném životě můžeme vidět takovýhle sedmnáctikapsový oblek s kapsou na koleně snad jenom u výsadkářů. Sirupčík se vystrojil do kostkovaných šatů. Chodil pořád v kostkovaných oblecích. Kalhoty měl kostkované, kabát kostkovaný a čepici taky kostkovanou. Jak ho človíčkové zdaleka zahlédli, říkávali: “Koukněte se, tamhle si to vykračuje naše šachovnice!“ Jaktík se vyšňořil do lyžařského obleku, zdál se mu na cestu nejvhodnější. Taktík si vzal pruhovanou větrovku, pruhované kalhoty a kolem krku si omotal pruhovanou šálu. Byl v tomhle oblečení celý pruhovaný, až se na dálku zdálo, že to snad ani není Taktík, ale pruhovaná matrace. Zkrátka všichni se oblékli, jak nejlépe mohli, jenom Civínek, který měl ve zvyku házet svoje věci kam se dalo, ne a ne najít kazajku. Čepici taky někam zastrčil, a ať hledal sebevíc, nikde ji nemohl objevit. Nakonec našel pod postelí svou zimní čapku s klapkami na uši. Malíř Tubička se rozhodl, že bude malovat všechno, co cestou uvidí. Sebral proto svoje barvy a štětec a už předem si je uložil v koši balónu. Strunka si vzal flétnu. Doktor Pilulkin sebral cestovní lékárničku a také si ji položil do koše pod lavici. Bylo to velice prozíravé, protože na cestě mohl kdekdo snadno onemocnět. Nebylo ještě šest hodin, a kolem balónu se už sešlo skoro celé město. Mnoho človíčků, kteří se chtěli podívat na odlet, sedělo na plotech a na střechách domů. První vlezl do koše Čiperka a vybral si nejpohodlnější místo. Za ním lezl Neználek.

“Podívejte se!“ volali diváci. „Nastupují!“ “Co děláte v koši?“ řekl však Všeználek. „Polezte ven, ještě je brzo!“ “Jak to – brzo? Už můžeme letět,“odpověděl Neználek. “Ty tomu rozumíš! Nejdřív musíme naplnit balón teplým vzduchem.“ “Proč zrovna teplým?“ zeptal se Čiperka. “Protože teplý je lehčí než studený a stoupá vždycky nahoru. Když pustíme do balónu teplý vzduch, bude stoupat a potáhne i balón,“ vysvětloval Všeználek. “Tak on je tedy potřeba ještě teplý vzduch…“ řekl zklamaně Neználek a vylezl s Čiperkou z koše. “Koukejte!“ vykřikl někdo na střeše sousedního domu. „Už lezou zpátky! Rozmyslili si to – nepoletí!“ “Samozřejmě že si to rozmyslili,“ odpovídali z druhé střechy. „Copak se dá letět takovýmhle balónem? Jen si dělají z diváků legraci!“ Zatím Všeználek poručil človíčkům, aby naplnili několik pytlů pískem a složili je v koši. Čiperka, Mlčoun, Jaktík a ostatní malíčci nasypávali hned písek do pytlů a skládali je do balónového koše. “Co to zas dělají?“ ptali se nechápavě diváci. „Proč nakládají do koše pytle s pískem!“ “Hej, k čemu ty pytle!“ křikl Klípek, který seděl na plotě jako na koni.

“Až vyletíme, tak vám je budem házet na hlavu!“ odsekl mu Neználek. Toť se ví, Neználek taky nevěděl, k čemu ty pytle, jen si to tak vymyslil. “Jenže to byste museli nejdřív vyletět!“ volal Klípek. Malíček Mrňousek, který seděl na plotě vedle Klípka, povídá: „Nejspíš dostali strach a pošlou místo sebe pytle s pískem.“ Kolem se dali do smíchu: „Samosebou, že dostali strach! Ale vlastně proč! Stejně jim ten balón nepoletí!“ “A třeba poletí,“ řekla jedna z malenek, které taky nakukovaly skulinami v plotě. Zatímco se kolem dokola hádali, přikázal Všeználek rozdělat uprostřed dvora oheň. Šroubek s Vroubkem vynesli ze své dílny veliký měděný kotel a postavili ho nad plameny. Tenhle přístroj na ohřívání vzduchu vyrobil Šroubek s Vroubkem už dávno. Měl utěsněnou poklici s otvorem a ze strany byla ke kotli přimontována pumpa na vzduch. Vzduch se uvnitř ohříval a už horký unikal otvorem v poklici. Nikdo z diváků neměl ani zdání, k čemu ten kotel je, ale přesto každý říkal, co si o tom myslil. “Asi se rozhodli, že si uvaří polévku a že se ještě před cestou nasnídají,“ prohlásila malenka jménem Kamilka.

“A proč ne,“ odpověděl Mrňousek, „ty by ses taky najedla, kdybys měla před takovou dlouhou cestou.“ “To se ví,“ přisvědčila Kamilka. „Možná že je to naposled…“ “Co naposled?“ “No přece – naposled se najedí, potom poletí, balón praskne – a bude po nich.“ “Jen se neboj, ten nepraskne,“ řekl jí Klípek. „Aby mohl prasknout, musel by nejdřív letět, ale vidíš ho – trčí tady takhle už celý týden, a pořád nic.“ “Však on poletí!“ řekla mu Knoflenka, která se s Muškou také přišla podívat na odlet. Skoro všichni diváci se začali hádat. Když někdo prohlásil, že balón poletí, druhý hned namítl, že nepoletí, a když někdo řekl, že nepoletí, hned mu tvrdili, že zrovna poletí. Byl z toho takový rámus, že nebylo slyšet svého slova. Na jedné střeše se dva malíčci dokonce poprali – tak divoce se hádali. Jen taktak je dostali od sebe, museli je polít vodou. Vzduch v kotli se už zatím jaksepatří ohřál a Všeználek rozhodl, že je čas naplnit balón teplým vzduchem. Ale aby se balón mohl naplnit teplým vzduchem, museli z něho nejdříve vypustit všechen studený. Všeználek přistoupil k balónu a rozvázal provázek, který dole pevně stahoval gumovou rourku. Studený vzduch začal s hlasitým sykotem unikat. Človíčkové, kteří se přeli, poletí-li balón nebo ne, se ohlédli a spatřili, že se balón rychle zmenšuje. Změkl, scvrkl se jako sušená švestka a zmizel na dně koše. Na místě, kde se dříve pyšnila obrovská koule, stál teď jenom koš pokrytý síťkou. Sykot utichl a hned se ozval výbuch smíchu. Smáli se všichni: i ti, kteří říkali, že balón poletí, i ti, kteří tvrdili, že nepoletí. A Neználkův kamarád Cárek se smál tak, že se až skulil se střechy a natloukl si hlavu. Ve chvilce mu naskočila boule. Doktor Pilulkin ho musel okamžitě ošetřit a natřít mu tu bouli jódem. “Tak, a mají po lítání!“ volali všichni kolem. „A je po balónu! Celý týden se s ním mořili, a balón lup – a praskl! To je legrace! V životě jsme se takhle nezasmáli!“ Ale Všeználek si posměšků nevšímal. Spojil kotel s balónem dlouhou hadicí a přikázal, aby pumpovali pumpou přidělanou ke kotli. Do kotle se začal tlačit čerstvý vzduch a ohřátý unikal hadicí do balónu. Balón se pod sítí pomalu zvětšoval a vylézal z koše.

“Podívejte!“ radovali se diváci. „Už ho zase nafukují! To jsou přece podivíni! A zas jim praskne!“ Nikdo nevěřil, že balón poletí. Ale balón se zatím zvětšil ještě víc, vyvalil se z koše a ležel na něm jako velikánský meloun na míse. Vtom všichni uviděli, že se balón sám od sebe pomaloučku zdvihá a napíná síť, kterou byl přivázán ke koši. Diváci vykřikli údivem. Každý se mohl na vlastní oči přesvědčit, že teď už nikdo netáhne balón vzhůru na provaze. “Hurááá!“ vykřikla Kamilka, a dokonce zatleskala. “Nekřič!“ okřikl ji Klípek. “Vždyť už letí!“ “Ale moc ne! Vidíš přece, že je přivázaný ke koši. Copak zdvihne koš – a navíc s človíčky?“ Vtom Klípek spatřil, jak se balón zvětšuje ještě víc, ještě víc se nadzdvihuje a že se koš odlepil od země. Klípek se neudržel a zakřičel ze všech sil: “Držte ho! Držte ho! Uletí vám! Co to děláte!“ Ale balón neuletěl, protože byl pevně přivázaný k lískovému keři. Vznášel se jen kousek nad zemí. “Hurááá!“ rozlehlo se ze všech stran. „Hurá! Chlapík Všeználek! Podívejme na ten jeho balón! Čímpak ho nafoukl? Nejspíš párou.“ A všichni už věřili, že balón poletí.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight